Režie:
Cary Joji FukunagaKamera:
Darren LewHudba:
Dan RomerHrají:
Jonah Hill, Emma Stone, Justin Theroux, Sally Field, Selenis Leyva, Ramya Pratt, Sonoja Mizuno, Josh Pais, Gabriel Byrne, Maho Honda, Geoffrey Cantor (více)VOD (1)
Epizody(10)
-
Vyvolený! (E01)
-
Větrné mlýny (E02)
-
Můj den (E03)
-
Kožešiny od Sebastiana (E04)
-
Přesně jako ty (E05)
-
Zásadní organizační otázky (E06)
-
Tohle není cvičení (E07)
-
Jezero mraků (E08)
-
Utangatta (E09)
-
Možnost C (E10)
Obsahy(2)
Nekonvenční klinický test, sblížení dvou účastníků, lékař s nezdravou fixací na matku a emocionálně komplikovaný počítač. Co víc si přát? (Netflix)
Videa (3)
Recenze (96)
Těsně před závěrem (E08) musím říct, že jsem čekal ledacos, ale seriál mě překvapil. Těžce individuální přístup k vyprávění zaručí, že je nám naservírován ojedinělý zážitek, který nemá v seriálové tvorbě asi obdoby. Vymyká se škatulkování a často střídá filmové žánry, čímž se stává docela těžce stravitelným. Tohle není nějaká přímočará podívaná, u které není třeba přemýšlet. Některé díly se tak rozpadnou na střípky a je třeba občas přetrpět zdánlivě nesmyslné pasáže, aby přišla pointa která příběh posadí zpět na hlavní linku. Jako experiment to beru a líbí se mi nejen forma vyprávění, ale také herci, kamera, hudba a celkově režie. ()
Maniac si půjčuje od Gondryho, Kaufmana, Gilliama a Wachowských, ale i přes seriálovou stopáž nedosahuje hloubky ani jednoho z jejich děl. Chybí mu jasná vize, která by všechny ty hravé prvky spojila do smysluplného celku. Je málo divný na skutečný surrealistický bizár a zároveň moc roztříštěný na to, aby nabídl nějaký společenský komentář nebo dal všem postavám uspokojující vývoj. Naštěstí hlavní duo zůstává zajímavé po celou dobu a Hill se Stoneovou si tu střihli opravdu nezvyklé role. Je to roztomilé a plné pěkných nápadů, ale bohužel jsem si z toho dokázal odnést jen povrchní potěšení ze stylu a netradičního vyprávění. To je na seriál, který se zabývá psychickými nemocemi, traumaty a otázkou osobního štěstí, trochu málo. ()
Dobře. Krapet víc přilepšuji, ale má to svůj důvod. :D Začátek je poměrně na diváka pomalý a krapet divný. Občas se tam vyskytují prvky, které vám připadají dost ujetý, ale postupně tato minisérie nabírá takovou hloubku, že si ty hlavní protagonisty zamilujete (především postavu Emmy Stone ale i ostatní si oblíbíte). Závěrečné rozuzlení je strašně dojemný. I slza ukápla a to se mi moc nestává. :D Z toho důvodu to musím vyzdvihnout a rád si to někdy i znova zopakuji. ()
Není to seriál pro všechny. Vyžaduje otevřený přístup, a jít seriálu trochu na proti, a nesnažit se ve všem hledat logické opodstatnění. Fukunaga vystavěl svůj příběh na postavách, které mají hodně chyb a špatných vlastností, ale čím více je poznáváme, tím více nám na nich záleží, a o to více pak fungují všechny emoce, zvraty atd. Fukunaga si sehnal parádní herce, od Hilla, Stone po Therouxe k Sonojo Mizuno. Je to netradiční, anarchistické, a ne každému to sedne, ale za mě, velký palec nahoru. ()
Multi-reality brain magic shit. Future-retro kvazi osmdesátková psychoterapie skrze prášky v uzavřené bizarní minisérii, kterou lze jen stěží zaškatulkovat. Je/není to černá (ne)komedie, (ne)psychologické (ne)drama, (ne)scifi, (ne)fantasy, macourkovská (ne)parodie... Což platí i o výkonech, jsou tu přepálené komediálně stylizované stejně jako tiché dramaticky pojaté. Tvůrci si pohrávají s žánry, stylem i vizuálem ve zdánlivě neslučitelném chuťovém mišmaši à la dort Pejska a Kočičky. Jenže narozdíl od nich jim z toho, světe div se, vyšel jakžtakž koherentní funční celek. Maniac prostě nesedne každému. Co každému, většině. Ony se totiž ty přístupy nestřídají jen epizodu od epizody, ale mnohdy spíše scénu od scény. Je to svébytné natolik, až to lze po několika epizodách odstřelit jako "do sebe zahleděnou echt divnost pro überdivnost", které chybí (Gondryho?) hravost jenže... Navzdory tomu všemu se to umí dostat na samé jádro pudla; tedy až na dřeň emocí i rozpoložení postav čili se ke svému vlastnímu překvapení přistihnete, že vám vlastně nejsou až tak ukradené, jak jste si mysleli. Což není zase až tak málo. Ovšem zase ani ne až tak moc. Popravdě, kdyby se veškeré ty narativní meta skopičiny vynechaly a zůstal čistě jen základ v podobě dvou (skvěle odehraných) narušených, co si hledají cestu k sobě sama/tomu druhému, tak to mohlo mít stopáž celovečeráku a nic zásadního by neabsentovalo. Což je u seriálu (speciálně pak uzavřené minisérie) vždycky problém, když se sníží k nadbytečné vatě; jakkoli v tomto případě zábavné, nenudící a samoúčelně výstřední. ()
Galerie (158)
Zajímavosti (5)
- V několika epizodách můžeme najít odkaz na knihu „Don Quijote“ od Cervantese. V této knize bludný rytíř bojuje s vlastními halucinacemi a snaží se zachránit svět, stejně jako Owen (Jonah Hill), který si myslí že je zvolený (k záchraně světa). (MeanWhile)
- Kvůli své roli musel Jonah Hill zhubnout. (Duoscop)
- V epizodě můžeme vidět hrnek s nápisem „Big Hug Mug“. Stejný hrnek měl na stole Matthew McConaughey při výslechu dvěma policisty v první řadě seriálu Temný případ (od r. 2014). (MeanWhile)
Reklama