„Marečku, podejte mi pero!“

Některé české komedie či filmy mám hodně v oblibě, některé zas moc nemusím. Zde se jedná o perfektní dílo se skvělými herci. Zaujmou především herecké výkony herců. Příběh tu je, ale není hvězdný a ani ne tak podstatný. Neříkám, že tohle je zrovna film, který musím furt vidět, ale když už ho jednou za delší čas vidím, tak se dost pobavím. Na tu dobu slušný český film. Nejvíc mě bavili herci Jiří Sovák a Zdeněk Sběrák. Celkově hodnotím na dobrých 75% = **** (03.12.2012)

V této československé komedii komedií se podíváme do rodiny Kroupovic,kterou nám zahrála rodina Schmitzerovic a to v době socialismu,přesněji zaměřené na otázku tehdejšího školství a zjistíme,že ten život nebyl zas tak šedivý,jak nám vykreslují dnešní média,ale že se dala zažít také spousta legrace minimálně na tom filmovém plátně to zábava byla.Vidíme zde,jak tehdy to školství fungovalo,že to bylo o personě toho daného učitele,jak vám tu látku dokázal podat a vám stačilo už jen poslouchat a už jste se pak nemusel nic doučovat.Dnes to funguje tak,že vám řeknou,ať se to naučíte doma sám,najdi si to na internetu,třeba na wikipedii,kde nemusí být pravdivé informace a já tě pak z toho vyzkouším.Představte si,že by se tento film natočili v této době se stejným scénářem i dialogy.Myslím si,že by z toho byl pěkný paskvil,jelikož tento film je založen především na skvělých hereckých výkonech,protože,co herec,to unikát.Nedokážu si představit z plejády dnešních herců,že by ty role přesvědčivě zahráli,protože mi poslední dobou připadá,že dnešní herci neumí hrát ale že jen přehrávají a to je velký rozdíl a v konečném výsledku je to znát.Snímek se stal kultovním hlavně díky dobře napsanému scénaři,vtipně napsanými dialogy,hláškami,které doslova zlidověly,ale hlavně kvůli bezkonkurenčně dobře zahráním postav zejména v podání Jiřího Sováka a jeho syna Jiřího Schmitzera nebo v podlézavosti Hujera v podání Václava Lohniského,která nemá v novodobé historii československé kinematografie obdoby.On ten herec hrál většinou fakt ujetý frajery,např.zloděj z Arabely ad.Pak musíme připomenout uhihňanou Evu Týfovou v podání Ivy Janžurový a její skoro milostná avantýra se starším Kroupou a zejména František Kovářík v roli profesora Hrbolka,který se nechá ukecat vychcaným Šlajsem a Tučkem k zazpívání Prší,prší.A samozřejmě mnoho dalších.Nemůžu je vyjmenovávat všechny,na to by mi nestačil ani jeden den.Za mě 100%. (22.01.2021)

Geniální humor je vlastně prostý, stačí umět fantastickým způsobem našroubovat "nemožné" na "možné" a použít lidový humor, který osloví všechny. A já - ačkoli za dob normalizace ještě nenarozen - trénuji u tohoto filmu abdominální partii vytrvalostním cvikem v mnoha sériích bez řádných přestávek... lepší jak klasická posilovna. Dále netřeba nic psát, klasica humoru českého to ani nepotřebuje. Kolik jen se tu zračí českých charakteristik a povah, z toho až jde mráz po zádech (Hujer) :-D Jeden z filmů, ve kterých neselhává ani jedno ozubené kolečko. A hláškovat nebudu, stejně každý Čech, Moravák i Slezan zná místní hlášky líp jak národní hymnu. A až budu učit své děti mluvit, tak místo "máma má maso" je naučím "metelescu...", však to znáte, ne? (28.12.2007)

Především svou poctivostí převyšuje Lipského komedie o studentech večerní školy naprostou většinu soudobých snímků, které se různou měrou přizpůsobily normalizační bezbarvosti a mnohdy jen film imitovaly. Již originální kompozice humorných interakcí, prokreslených důvtipnými detaily, a nedějových sekvencí, jakoby vystřižených z grotesky, (které korunuje fantaskní epilog z „plně automatizované“ fabriky) jitří divákovu pozornost a nenechává jej, aby uvykl nastavenému tempu. A ani po letech neodpuzuje civilní rámec, který oba scénáristé dekonstruovali s břitkou satiričností, aniž by se uchýlili k hyperbolám a stylovým deformitám: svůj díl dostává především fráze bující v řeči funkcionářů, ale i teatrální projevy v intimní komunikaci nezůstávají zkrátka. Zato školní svět vykoupil tento film z jeho nesnesitelné reality: naprostá většina scén zesílila intimitu zdejších interiérů – tma za okny a teplým světlem zalité učebny a chodby navozují dojem znovunalezeného dětství s jeho veskrze pozitivními momenty. Netřeba pochybovat o hlavních motivací tohoto nostalgického gesta: pramení z okamžiku návratu, který v staronových studentech obnovuje jejich dávné žákovské návyky, což se pochopitelně stává živým zdrojem čerstvé komiky. (22.02.2024)

Jednoduchý a geniální nápad mistrů Smoljaka a Svěráka. Skoro dědečkové zasednou do školních škamen = pak je na mnoho legendárních scén, tvořících vlastně celý film, jistojistě zaděláno. Inteligentní legrace o dělnících v době normalizace, která snímkem ani na maličkou chviličku neprostupuje. -VY NEKOUŘÍTE? -NE...JÁ KDYŽ KOUŘÍM, TAK ZVRACÍM... (15.04.2003)