Slaměný klobouk

Další ze série crazy komedií, které se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let úspěšně uváděly, a to vždy s plejádou těch nejlepších hercích. Zde se sešli snad všichni herci, co tehdy něco znamenali. Jinak člověk by ani nevěřil, jak se může udělat komedie s jedinou zásadní zápletkou - aneb v hlavní roli zde vystupuje dámský klobouk. (16.02.2016)

Obvyklý Lipského ansámbl tentokrát v trochu ukřičenější komedii, na níž je divadelní předloha až moc znát. To často není na škodu, ale tohle je přesně ten případ, kdy se převedení na filmové plátno zas až tak nepovedlo. Poněkud křečovitě působí i některé zbytečné vtipy - Kopeckého zasekávání krku, nedoslýchavý dědeček v podání Lipského (výtka je mířena směrem k postavě, nikoliv k hereckému ztvárnění) a nebo ta již zmíněná ukřičenost (především v podání Landovského, což možná také nebude ani tak chyba herecká jako spíš scénáristická a režisérská). Slaměnému klobouku se nedá upřít pár podařených zápichů, ale i tak film ničím nevystupuje z šedého průměru. (01.06.2020)

Z osvědčené spolupráce Oldřicha Lipského se scenáristou Milošem Macourkem vznikly postupně čtyři legendární crazy komedie, přičemž tohle je ta poslední, a jestliže se v roce 1967 dalo (ba dokonce muselo) ve filmu experimentovat, a v roce 1969 a 1970 ještě mohlo, v roce 1971 již úplně zaklaplo víko normalizace a tak museli tvůrci přijít s něčím absolutně apolitickým, stojícím mimo jakoukoliv dobu a režim - sáhli proto k osvědčené francouzské frašce. Je to v podstatě naprosto primitivní divadelní kus, přesto, anebo možná právě proto, je úžasné a fascinující, co dokázal Oldřich Lipský s Milošem Macourkem z takovéto předlohy vyždímat. V duchu zůstali uvnitř svého mateřského žánru crazy komedie, která je logicky vystavěna na bázi komedie konverzační, herecká elita té doby dodala ovšem celému kusu absolutní přidanou hodnotu, dnes je až skoro neuvěřitelné, že se takový herecký koncert dal realizovat čistě s českými herci a herečkami. Lipského Slaměný klobouk je oslava české herecké školy a výjimečné herecké generace, která možná vynikne nejvíce právě v kostýmní frašce. Velmi zajímavá je výtvarná secesní stylizace něčím hlubším konvenující pohnuté době, neboť obdobnou použil o rok později třeba i Juraj Herz ve své Morgianě... (22.06.2012)

I přes přátelskou stopáž filmu přeci jen velmi brzy došel dech. Příběh je více méně taková ta klasika, kde se lhář postupně více a více zamotává do svých lží, ze kterých pramení spousta kuriózních situací. Některé fungují a rozhýbaly mi bránici, jiné vyšuměly do prázdna. Celkový situační humor tedy funguje tak nějak napůl. Bohužel se opravdu rychle oposlouchá a okouká. Lipský umí mnohem lépe. Nedám více než dva kousky. I přes opravdovou plejádu českých herců, to bylo docela slabé. (04.04.2019)

Fraška - tedy přesněji situační komedie - tohoto druhu zajisté může pobavit diváka v kamenném divadle, ale zdá se mi, že přenesená na filmové plátno ztratila hodně na půvabu. Ce je platná plejáda skvělých herců a výborné výkony Kopeckého, Zázvorkové a dalších, když všechno se ztrácí v neustálém pobízání skupiny svatebčanů z bytu do bytu, z ničení bytového zařízení, bezduché střelby, s řadou zbytečných postav atd. Pro mne to byl chaos, kterému jsem se mohl pousmát jen na některých místech. K těm klasickým crazy komediím to má hodně daleko. (15.05.2020)