Slaměný klobouk

Nesouhlasím s tím, že to v závěru nemá spád, je to jízda až do konce! Všemu vévodí excelující stalagtity českého herectví Miloš Kopecký a Vladimír Menšík. Vzhledem k tomu, že jim podobně mimořádných herců z absolutní extraligy jsme měli jen pár (Burian, Nový, Haas, Hrušínský, Štěpánek, Hoger, Sovák, Brodský, Voska a tím to tak pomalu končí...), je jasné, kdo je na plátně pánem. Ale! Tam je plejáda dalších fascinujících výkonů - Zázvorková, Kemr, Fialová, Janžurová, Hrzán, Libíček, Hlinomaz, Filipovský. A samozřejmě Lanďák, ten odvádí svůj mimořádný standard! Velmi dobří jsou i Růžičková, Sklenčka, Lír, neurazí Kostelka a dokonce ani Homola s Prachařem. Mimořádným půvabem potěší Šulcová i v menší roli Preissová (Škoda, že nemám čas:-)), a pověst skvělého epizodisty potvrzuje Effa. Btw, všimli jste si Báry Štěpánové v roli dítěte-svatebčana a Jana Krause, coby poslíčka z čistírny? V každém případě - MIMOŘÁDNĚ ZÁBAVNÉ, STRHUJÍCÍ, INTELIGENTNÍ, co víc od filmu z počátku normalizace chtít? Jo - dům, kde se to natáčelo je ten, v němž bydlí Jirka Bartoška a Marek Eben - Maiselova 21! (24.09.2007)

Československá komedie natočená podle stejnojmenné divadelní hry Eugena Labiche. Pan Fadinard (M. Kopecký) se svou neutěšenou finanční situaci rozhodl řešit sňatkem s Helenkou Nanoncourtovou (I. Janžurová), prostomyslnou dcerou zámožného venkovského zelináře. Těsně před svatebním obřadem však Fadinardův kůň sežere klobouk dámy, která byla v zrovna v milostném objetí se svým milým, prchlivým a agresivním důstojníkem Emilem (P. Landovský). Rozlícený poručík vnikne do Fadinardova domu a vyhrožuje, že prozradí okolnosti svatby zrovna v okamžiku, kdy je dům plný svatebních hostů z nevěstiny strany. O bláznivé situace a komické postavy není nouze, svým pojetím lze film zařadit do kategorie grotesek. Herecké obsazení je exkluzivní a snímek se mi jeví mnohem vtipnější než při prvním zhlédnutí před mnoha lety. Velmi zábavná je mimo jiné trojice dekoratérů F. Filipovský, J. Libíček a J. Hlinomaz. Mezi hereckými osobnostmi je potřeba zmínit alespoň otce nevěsty V. Menšíka, zákeřného střelce milujícího Helenku J. Hrzána, senilního a hluchého strýčka L. Lipského, sluhu Felixe v podání J. Kemra či podváděného I. Prachaře. O úspěch a vizuální stylizaci této veselohry se ve velké míře zasloužila i známá výtvarnice a návrhářka filmových kostýmů E. Krumbachová. Podobně laděných crazy komedií zasahujích až do grotesky v československé kinematografii mnoho nenajdeme a tento projekt se režiséru legendárních filmů O. Lipskému vskutku povedl. (12.10.2018)

Perfektní bláznivá konverzační taškařice, která je postavena na výtečném humoru Pařížského bonviána Maurice Ferdinanda (Miloš Kopecký), secesních kulisách a kostýmech, brilantním hereckém obsazením (Kemr a Růžičková ve velmi dobrých rolích), kvalitní osvědčené a vyzkoušené divadelní předloze a výtečném dialogu, bláznivých honičkách, nečekaných zvratech a obratech..atd..Scéna s oddávajícím Karlem Effou v oddací síni byla jedna z mnoha, které dokáží vždy zaručeně rozesmát! Konec je slabší-opravdu jak když ji postupně dochzí dech ale stále je naco se koukat.. (12.05.2006)

Z osvědčené spolupráce Oldřicha Lipského se scenáristou Milošem Macourkem vznikly postupně čtyři legendární crazy komedie, přičemž tohle je ta poslední, a jestliže se v roce 1967 dalo (ba dokonce muselo) ve filmu experimentovat, a v roce 1969 a 1970 ještě mohlo, v roce 1971 již úplně zaklaplo víko normalizace a tak museli tvůrci přijít s něčím absolutně apolitickým, stojícím mimo jakoukoliv dobu a režim - sáhli proto k osvědčené francouzské frašce. Je to v podstatě naprosto primitivní divadelní kus, přesto, anebo možná právě proto, je úžasné a fascinující, co dokázal Oldřich Lipský s Milošem Macourkem z takovéto předlohy vyždímat. V duchu zůstali uvnitř svého mateřského žánru crazy komedie, která je logicky vystavěna na bázi komedie konverzační, herecká elita té doby dodala ovšem celému kusu absolutní přidanou hodnotu, dnes je až skoro neuvěřitelné, že se takový herecký koncert dal realizovat čistě s českými herci a herečkami. Lipského Slaměný klobouk je oslava české herecké školy a výjimečné herecké generace, která možná vynikne nejvíce právě v kostýmní frašce. Velmi zajímavá je výtvarná secesní stylizace něčím hlubším konvenující pohnuté době, neboť obdobnou použil o rok později třeba i Juraj Herz ve své Morgianě... (22.06.2012)

Obvyklý Lipského ansámbl tentokrát v trochu ukřičenější komedii, na níž je divadelní předloha až moc znát. To často není na škodu, ale tohle je přesně ten případ, kdy se převedení na filmové plátno zas až tak nepovedlo. Poněkud křečovitě působí i některé zbytečné vtipy - Kopeckého zasekávání krku, nedoslýchavý dědeček v podání Lipského (výtka je mířena směrem k postavě, nikoliv k hereckému ztvárnění) a nebo ta již zmíněná ukřičenost (především v podání Landovského, což možná také nebude ani tak chyba herecká jako spíš scénáristická a režisérská). Slaměnému klobouku se nedá upřít pár podařených zápichů, ale i tak film ničím nevystupuje z šedého průměru. (01.06.2020)