Slepice a kostelník

Prasárna, jakou jsem dlouho neviděl. Zřejmý důkaz o tom, že Burian byl ochoten sloužit komukoliv a za jakoukoliv cenu. Kvalitu filmu nemá cenu hodnotit. Žádnou totiž nemá. A upřímně řečeno, nechápu jiné hodnocení než odpad. To jste opravdu viděli i horší a nebezpečnější filmy? To vám opravdu nevadí rozjuchaní zachlazení pionýři typu Bek, Korbelář a Kemr? (16.09.2009)

Slepice a kostelník je klasický budovatelský film s tanci a zpěvy, který má jednoduše dva účely. První je agitace moravského, izolovanějšího a bohabojnějšího venkova k družstevnictví a to zjevně v reakci na to, že zřejmě před družstvy varoval Vatikán (je to ve filmu několikrát zmíněno). Tím pádem se zde celkem nevybíravě útočí na klér, zda zastupovaný prospěchářským kostelníkem, ačkoli celkem překvapivě film obsahuje i pokrokového kněze, protože jinak by to u cílové skupiny asi nezarezonovalo. Tím, že se film odehrává na moravské vesnici během dožínek tak může obsáhnout nejen idylické výjevy usměvavých rolníků a rolnic při sklízení pod žárem slunce, ale i následné slavnosti a tradice, aby dal najevo, že je v těchto případech kolektivizace nijak neohrozí ("Vždyť vodovod je lepší než pořád chodit ke studni. A do kostela ti také nikdo nezakazuje chodit."). Třídnímu nepříteli pak nezbývá než se proti svazáctví bránit sabotážemi a manipulováním dítěte americkou brakovou literaturou ("To máš z těch svých Arizón!"). Druhým účelem bylo konstantní a intenzivní ponižování Vlasty Buriana jako zástupce prvorepublikové komedie a následného kolaboranta, což z filmu dělá skutečně nepohodlnou podívanou. Burian v ní totiž využívá stejný herecký rejstřík roztržitého zmatkáře, jakým se proslavil před válkou, nýbrž jej aplikuje na slizkou, diverzantskou, hloupou a sobeckou postavu, která působí nepříjemně a nepřirozeně pokrouceně až exploitativně. (02.04.2022)

Spisovatel Jaroslav Zrotal se podepsal pod řadu komunistických agitek. Pod jeho perem vznikly náměty k filmům Železný dědek, Slepice a kostelník, Frona a Tažní ptáci. Sám vyrůstal v chudým poměrech, studia musel několikrát přerušit kvůli nedostatku financí, jednu dobu byl i nazměstaný. Snad právě zde vnikla touha po zajištění živobytí a jeho sympatie s ideou socialismu. Jeho scénář dostali do rukou dva mladičcí režiséři - jeden divadelní a druhý začínající. Vidíme tu dvojí Slovácko, to pravé s cymbálem u kterého srdce poskočí a to hrané v podaní českých herců. Kdyby soudruzi schválili na svou propagaci barevný materiál, měli bychom dnes velice cenný archivní materiál a nejeden folklorista by poskočil nadšením. Ta pestrá přehlídka slováckých krojů v doprovodu známých lidových písniček by měla větší cenu než kostrbatý příběh.Takhle máme jen podprůměrný film s tragickou postavou kostelníka, kterou po dlouhém hereckém půstu milostivě obdržel Vlasta Burian. Netřeba víc dodávat. (10.03.2015)

Měl jsem dva důvody, proč jsem se chtěl na tento film podívat, i když jsem tušil, že to nebude nic moc. Jednak to byl první snímek Vlasty Buriana po druhé světové válce, kdy mu bylo milostivě umožněno zahrát si ve filmu a druhak tímto snímkem debutoval můj oblíbený tvůrce českých komedií Oldřich Lipský. Bohužel ani jeden z jmenovaných nedokázal změnit nic na tom, že se jednalo jen o hnusný agitační film poplatný své době, a sice, že kolektivizace zemědělství je to nejlepší na světě. Je zajímavé sledovat, jak se později odvíjely osudy obou osobností tohoto filmu. Zatímco Vlasta Burian si už s výjimkou pohádky Byl jednou jeden král v žádném kloudném snímku nezahrál, nejlepší časy Oldřicha Lipského měly teprve přijít (ale museli jsme si ještě pár let počkat). Tento film opravdu přílišnou kvalitou neoplývá, takže jeho zhlédnutí doporučuji spíš jen pro zajímavost nebo zapřísáhlým příznivcům kolektivizace zemědělství. (06.03.2012)

"Né, žádné uzené! Erteple budú!" Slovácko sa kolektivizuje. Krojovaní šohaji a děvčice ruka v ruke so zväzákmi kopú vodovod, pomáhajú pri žatve a celkovo so spevom na perách budujú krajšiu a lepšiu budúcnosť. "Je tu v tých polách všecko zapsané, dřina aj nespravedlnosť, jak v knížce!" "Šak už sa přepisuje!" Proti víťaznému historickému prúdu samozrejme stojí kulak velkostatkár Řepa a jeho úslužný lokaj kostolník Burian, snažiaci sa ovplyvniť ešte váhajúcich roľníkov rečami, letákmi aj sabotážou. "Na tatu nedaj, ten je pod tú jejich propagandú!" Sledujeme rozkol v rodine, kde matka Štěpničková je zásadne proti, otec Korbelář v podstate za, ale berie ohľady na ženu, dospievajúca dcéra otvorene za a nezletilý syn pod vplyvom kostolníka za prísľub motocyklu a brakovej literatúry. "Tož to né, pro družstvo nesmijá vzniknút žádné rozmíšky, Tonku!" Nakoniec úskokom a za použitia humoru samozrejme oficiálne dobové dobro vyhrá, krojovaný sprievod oslávi dožinky krepčiac pod portrétom súdruha okolo slávnostne ozdobenej poľnohospodárskej techniky a pri vínku plánujú rozorávanie medzí. Vcelku vtipná (hlavne nechcene) a samozrejme dobe poplatná družstevnícka agitka v slováckom nárečí, kde je Vlasta Burian síce už len tieňom svojho energického ja, ale občas tá jeho niekdajšia iskra ešte zabliká. Vo vedľajších roliach sa mihnú zväzák Kemr a ako šohaji temnej strany Lipský a Hlinomaz. Na svoju dobu sa tu vyskytuje prekvapivo zmierlivý dedinský farár a uisťovanie o náboženskej slobode. Za tri nože, kerými sa naša mládež už o muzice nebodá. "Zařadíme sa včíl poctivě mezi ostatní!" (10.05.2024)