Slepice a kostelník

V anotacích k tomuto snímku se můžeme z několika zdrojů dočíst, že jde o nejostudnější film s Vlastou Burianem. I když se může toto označení na první pohled jevit jako relativní, neboť aniž bych někomu vnucoval svůj názor, vůbec nejsem obdivovatelem československé prvorepublikové kinematografie a filmů s Vlastou Burianem nevyjímaje, po absolvování tohoto snímku je skutečně zřejmé, že nic horšího už Burian natočit nemohl. Má jít o komediální a odlehčený pohled na vznik a rozvoj vesnického JZD a o sametové vypořádání se s těmi, kteří si užitečnost družstva uvědomili až pozdě. Výsledkem je však taškařice s neuvěřitelně se pitvořícími herci, v čele právě s Vlastou Burianem, kdy úsměv na tváři vyvolává leda úroveň a výsledný efekt tohoto díla, nikoliv už samotný obsah a záměr tvůrců vytvořit vtipnou komedii. Režisér Oldřich Lipský naštěstí svou reputaci napravil pozdějšími komediemi, které se u nás staly kultem, pokud však jde o pomocného režiséra Jana Strejčka, který bývá uváděn jako spoluautor, ten se posléze ještě prezentoval pouze režijním podílem na televizním filmu z roku 1971 „Svatba Krečinského“ a pak se zcela po zásluze ztratil neznámo kam. Ale u filmu jsem se bavil výtečně, né že né:-) (23.11.2012)

"Né, žádné uzené! Erteple budú!" Slovácko sa kolektivizuje. Krojovaní šohaji a děvčice ruka v ruke so zväzákmi kopú vodovod, pomáhajú pri žatve a celkovo so spevom na perách budujú krajšiu a lepšiu budúcnosť. "Je tu v tých polách všecko zapsané, dřina aj nespravedlnosť, jak v knížce!" "Šak už sa přepisuje!" Proti víťaznému historickému prúdu samozrejme stojí kulak velkostatkár Řepa a jeho úslužný lokaj kostolník Burian, snažiaci sa ovplyvniť ešte váhajúcich roľníkov rečami, letákmi aj sabotážou. "Na tatu nedaj, ten je pod tú jejich propagandú!" Sledujeme rozkol v rodine, kde matka Štěpničková je zásadne proti, otec Korbelář v podstate za, ale berie ohľady na ženu, dospievajúca dcéra otvorene za a nezletilý syn pod vplyvom kostolníka za prísľub motocyklu a brakovej literatúry. "Tož to né, pro družstvo nesmijá vzniknút žádné rozmíšky, Tonku!" Nakoniec úskokom a za použitia humoru samozrejme oficiálne dobové dobro vyhrá, krojovaný sprievod oslávi dožinky krepčiac pod portrétom súdruha okolo slávnostne ozdobenej poľnohospodárskej techniky a pri vínku plánujú rozorávanie medzí. Vcelku vtipná (hlavne nechcene) a samozrejme dobe poplatná družstevnícka agitka v slováckom nárečí, kde je Vlasta Burian síce už len tieňom svojho energického ja, ale občas tá jeho niekdajšia iskra ešte zabliká. Vo vedľajších roliach sa mihnú zväzák Kemr a ako šohaji temnej strany Lipský a Hlinomaz. Na svoju dobu sa tu vyskytuje prekvapivo zmierlivý dedinský farár a uisťovanie o náboženskej slobode. Za tri nože, kerými sa naša mládež už o muzice nebodá. "Zařadíme sa včíl poctivě mezi ostatní!" (10.05.2024)

Smutná družstevní křeč. 1) Tož pane velkostatkářu, já su člověk duchovní, povídá 59letý Vlasta Burian po osmileté filmové odmlce (švec, hodinář a kostelník Kodýtek v jedné osobě). Bohorovní družstevníci se radují a divákovi je smutno a stydno za vlastní dějiny. 2) Taky sa plkoce, že výstižný koment tentokrát dal Adam Bernau. (16.03.2015)

Slepice a kostelník je klasický budovatelský film s tanci a zpěvy, který má jednoduše dva účely. První je agitace moravského, izolovanějšího a bohabojnějšího venkova k družstevnictví a to zjevně v reakci na to, že zřejmě před družstvy varoval Vatikán (je to ve filmu několikrát zmíněno). Tím pádem se zde celkem nevybíravě útočí na klér, zda zastupovaný prospěchářským kostelníkem, ačkoli celkem překvapivě film obsahuje i pokrokového kněze, protože jinak by to u cílové skupiny asi nezarezonovalo. Tím, že se film odehrává na moravské vesnici během dožínek tak může obsáhnout nejen idylické výjevy usměvavých rolníků a rolnic při sklízení pod žárem slunce, ale i následné slavnosti a tradice, aby dal najevo, že je v těchto případech kolektivizace nijak neohrozí ("Vždyť vodovod je lepší než pořád chodit ke studni. A do kostela ti také nikdo nezakazuje chodit."). Třídnímu nepříteli pak nezbývá než se proti svazáctví bránit sabotážemi a manipulováním dítěte americkou brakovou literaturou ("To máš z těch svých Arizón!"). Druhým účelem bylo konstantní a intenzivní ponižování Vlasty Buriana jako zástupce prvorepublikové komedie a následného kolaboranta, což z filmu dělá skutečně nepohodlnou podívanou. Burian v ní totiž využívá stejný herecký rejstřík roztržitého zmatkáře, jakým se proslavil před válkou, nýbrž jej aplikuje na slizkou, diverzantskou, hloupou a sobeckou postavu, která působí nepříjemně a nepřirozeně pokrouceně až exploitativně. (02.04.2022)

Že do toho uvrtali i pana Buriana… Měla to být asi komedie, ale nějak se nebylo čemu smát. Nářečí sem tam tahalo dost za uši, ale taky to někdy vyvážila docela hezká hudba. Je to těžko hodnotitelný film, poplatný době svého vzniku a hlavně komančům, kteří si toto veledílo objednali. A tak je i mé hodnocení tomu poplatno témuž. (01.07.2015)