Slepice a kostelník

„Jarošova skupina svážá a mlátí.“ Nářečí víceméně přesné, až na to, že v téže obci se v 3. plurálu sloves vyskytuje koncovka –ijů i –ijá. Burian svou mluvou připomíná lesnického adjunkta Vilju Déžiho z Vyšních Vlkodlak v mnohem pozdějším Lipského filmu. Krom toho krátí dlouhé slabiky, čímž např. u některých sloves dělá z 3. osoby plurálu 1. osobu singuláru, u feminin zase z instrumentálu akuzativ. Jinak vzácné setkání generací: král parodie začíná jako kurva, král komiků jako kurva končí. Toto je jeho první film poté, co ho bolševici vzali na milost (vlastně první od r. 1942), kdežto pro Štěpničkovou je to film poslední před desetiletým kriminálem, když padla do estébácké pasti fingované emigrace; někteří její kolegové žádali trest smrti; prvním jejím filmem po vyjití z vězení bude Kohout plaší smrt – asi role za předčasné propuštění (dostala 15 let). Pokud jde o obsah Slepic a kostelníka, nejvýstižněji ho shrnul J R C Pecuchet, nejlépe zhodnotil Stejšn a Marthosovi dík za svědectví dobové kritiky, které i tohle všechno bylo málo. Stejně to ale musely být krásné časy, když zbudovat v obci vodovod bylo něco jako zabít draka a vysvobodit princeznu. Pozoruhodné je v tomto filmu mnohé, ale zvláště to, že anonymní letáky proti JZD jsou démonickou trestnou činností, kdežto letáky s falešným podpisem jsou chvályhodné. Upřímná bezostyšnost soudruha "kanonýra" Korbeláře je zde obdivuhodná. „Abysme nakonec neprosili, aby nás do družstva vzali.“ „Víš Tonku, my do družstva nikeho nenutíme.“ (10.03.2012)

Československý komediální film popisující situaci při zakládání jednotného zemědělského družstva na vesnici v uherskohradišťském regionu, čemuž odpovídá mluvený projev postav ve zdejším nářečí. Zámožný velkostatkář Voznica (V. Řepa) by rád zastavil založení tohoto produktu komunistického režimu a k tomu účelu využívá záškodnických služeb místního kostelníka Kodýtka, po němž požaduje, aby tuto budovatelskou činnost sabotoval a vnášel mezi obyvatele obce sváry. Onoho popleteného a nepříliš chytrého kostelníka nehrál nikdo jiný než V. Burian, pro kterého to byla první poválečná role, a komik ji přijal, aby si udobřil režim a mohl pokračovat v herecké kariéře. Přestože je postava hloupého kostelníka diametrálně odlišného rázu, než jsme byli u V. Buriana zvyklí, lze nalézt i v této poměrně ponižující roli prvky neobyčejného komického nadání. Zejména ve scéně, kdy Burian ukazuje svému komplici, malému chlapci, stroj na rozmnožování tiskovin určený k výrobě letáků šířících protidružstevní nálady nebo když vyšlo najevo Burianovo záškodnictví v podobě vytopení sklepa sedláka Pěknici, jsem se pobavil. V závěru pod dozorem příslušníka SNB J. Beka dochází k napravení prostoduchého kostelníka Kodýtka do správného budovatelského smýšlení a jeho veřejné kání před nastoupenou vesnicí mi obrazně připomnělo stejnou situaci, v níž se herec ocitl po únorovém převratu a potřeboval si udobřit soudruhy. Kromě unikátního vystoupení V. Buriana v budovatelském filmu mě zaujala i místní folklorní slavnost plná lidových písní a tanečníků v krojích. Ve filmu se objevil O. Korbelář jako sedlák Pěknica, J. Štěpničková coby jeho žena zpočátku nekompromisně stojící proti vstupu do družstva nebo L. Lipský v jedné z prvních rolí představujícího brigádníka provokujícího družstevníky na dožínkách. V malých rolích dalších brigádníků se ukázal J. Kemr a B. Švarc. Filmový debut geniálního O. Lipského se pochopitelně nemohl vymanit z požadovaného černobílého vidění světa, praktiky velkostatkáře podkopávající důvěru obyvatel v socialistické zřízení byly překaženy a do společného zemědělského družstva tak s nadšením vstoupili všichni ostatní občané. Pro úplnost dodávám, že slepice vyskytující se v názvu filmu měla přesvědčit paní Pěknicovou, aby zmírnila své negativní stanovisko na družstvo, neboť měla tento druh drůbeže v oblibě a její muž jí daroval celý koš kuřat narozených v družstevních podmínkách. (06.01.2020)

"Né, žádné uzené! Erteple budú!" Slovácko sa kolektivizuje. Krojovaní šohaji a děvčice ruka v ruke so zväzákmi kopú vodovod, pomáhajú pri žatve a celkovo so spevom na perách budujú krajšiu a lepšiu budúcnosť. "Je tu v tých polách všecko zapsané, dřina aj nespravedlnosť, jak v knížce!" "Šak už sa přepisuje!" Proti víťaznému historickému prúdu samozrejme stojí kulak velkostatkár Řepa a jeho úslužný lokaj kostolník Burian, snažiaci sa ovplyvniť ešte váhajúcich roľníkov rečami, letákmi aj sabotážou. "Na tatu nedaj, ten je pod tú jejich propagandú!" Sledujeme rozkol v rodine, kde matka Štěpničková je zásadne proti, otec Korbelář v podstate za, ale berie ohľady na ženu, dospievajúca dcéra otvorene za a nezletilý syn pod vplyvom kostolníka za prísľub motocyklu a brakovej literatúry. "Tož to né, pro družstvo nesmijá vzniknút žádné rozmíšky, Tonku!" Nakoniec úskokom a za použitia humoru samozrejme oficiálne dobové dobro vyhrá, krojovaný sprievod oslávi dožinky krepčiac pod portrétom súdruha okolo slávnostne ozdobenej poľnohospodárskej techniky a pri vínku plánujú rozorávanie medzí. Vcelku vtipná (hlavne nechcene) a samozrejme dobe poplatná družstevnícka agitka v slováckom nárečí, kde je Vlasta Burian síce už len tieňom svojho energického ja, ale občas tá jeho niekdajšia iskra ešte zabliká. Vo vedľajších roliach sa mihnú zväzák Kemr a ako šohaji temnej strany Lipský a Hlinomaz. Na svoju dobu sa tu vyskytuje prekvapivo zmierlivý dedinský farár a uisťovanie o náboženskej slobode. Za tri nože, kerými sa naša mládež už o muzice nebodá. "Zařadíme sa včíl poctivě mezi ostatní!" (10.05.2024)

Nejhorší Burianův film ! Vrchol trapnosti ! Ponížení samotného Buriana, který se po letech nuceného odloučení vrací na filmové plátno jako záškodník ! Zřejmě jen kvůli Burianovi vyšel tento snímek i na DVD, jiný důvod nevidím. Kromě pohádky Byl jednou jeden král a filmu Nejlepší člověk nám po roce 1945 česká kinematografie už bohužel moc kvalitního s Burianem nenadělila. (14.01.2009)

Že do toho uvrtali i pana Buriana… Měla to být asi komedie, ale nějak se nebylo čemu smát. Nářečí sem tam tahalo dost za uši, ale taky to někdy vyvážila docela hezká hudba. Je to těžko hodnotitelný film, poplatný době svého vzniku a hlavně komančům, kteří si toto veledílo objednali. A tak je i mé hodnocení tomu poplatno témuž. (01.07.2015)