Happy End

Bedřich se narodil, když jeho krk opustila gilotina. Pak si hrál s kamarády v pruhovaných dresech na dvorku, rozlepoval sáčky a i u soudu nějaký čas strávil. "Věděli, že budu potřebovat ženu. Dali mi ji i skufrem." , takže si ve volných chvílích mohl složit manželku a aby toho nebylo málo, tak mu hned po složení začala provádět podivné věci: "Julie byla v noční košili. Aby mi ji ten hejsek nezačal oblékat!" Málokdy se vidí taková šílenost, kde v důsledku obráceného běhu času dostávají opačně vyslovené věty jiný význam, vycucává se mléko z miminka či se radostně ukládá čerstvě narozený tchán do černého inkubátoru. Drobná logická pochybení musím velkoryse přehlédnout, protože jsem se bavil vskutku královsky. (19.05.2010)

Neskutečně originální, nápaditý, ale zároveň úplně šílený film. Ze začátku jsem jenom žasl, nad skvělým nápadem, u kterého se tvůrci dostatečně vybli. Již o tom není pochyb. Macourek byl blázen, ale v dobrém slova smyslu. Ve druhé polovině už ale není tolik dialogů. Což je škoda, protože nad tím jak byli převracené, jsem se výborně bavil. Menšíkův komentář bylo pouhé bonusové balení. Také velmi nápadité, ale spíše mátlo a ke konci se objevovalo už prakticky neustále, místo očekávaných dialogů. Navíc film je pouhá anekdota a poslouchat 70 minut jeden vtip, by mě tolik nebavilo. I když je Happy End velmi krátký, měl možná být pouze krátkometražní  film. První polovina je totiž za pět, druhá ale už jenom za tři. . Takže celkově za 4. (16.05.2017)

Nikdy bych nečekal, že takový masterpiece natočí režisér, který s filmovou vlnou šedesátých let vlastně neměl nic společného. Převrácení dějové linie dává do rozporu obraz, synchronní dialogy a asynchronní monolog a přesto právě z tohoto kontrastu čerpá Happy End svoji sílu. Neuvěřitelně dokonalá scenaristická práce a bez všech klišé - komedie, která nestárne. (11.10.2009)

Tuzemského diváka (jako mě) potěší, že i v našem malém státečku se v období české nové vlny točily i takhle výtečné a originální filmařské kousky jako právě experimentální snímek Oldřicha Lipského s příhodným názvem Happy End. Vše se mi zde líbilo a náramně to do sebe pasovalo. Od prazvláštního šibeničního zrození, přes vyndávání zákusků z úst, či zabaleného tchána až po veřejné topení milence atd. Scenáristicky je to pěkně promyšlené, aby dialogy pozpátku zněly co možná nejvtipněji. Zkrátka film, u kterého zvedám oba palce nahoru, protože si to bezpochyby zaslouží. (27.12.2011)

Kdyby byl Happy end natočen dnes, stal by se filmovou senzací a objel pár festivalů, aby nakonec zasáhl do oskarového klání. Mluvilo by se o něm v superlativech a ohlasy ze zahraničí by předčily domácí chválu. V době premiéry ho ale publikum v kinech odměnilo zdvořilým nezájmem a bralo ho spíš jako kuriozitu, bez výraznějších reakcí ho nechala vyšumět kupodivu i filmová kritika. V následujících dekádách ho nevyužívala ani televize, takže zůstal po dlouhou dobu širší veřejnosti utajený. Jde o chytrý hravý experiment, kde je příběh vyprávěný pozpátku. Má skvěle vybroušené a sladěné dialogy, které v konfrontaci s děním na plátně získávají obvykle sekundární ironický význam. Vlastně největší záhadou spojenou s Happy endem pro mě je, proč se mi téhle zábavné hříčce o krutě potrestané nevěře nechce dát nejvyšší hodnocení. Celkový dojem: 85 %. (22.11.2013)