Happy End

Jsem příliš velkým negramotou v oblasti filmového umění na to, abych ve svých komentářích užíval termíny jako originální či nadčasový, ale v tomto případě to risknu. Tento snímek totiž má koule. Začíná poněkud netradičně nápisem KONEC, po kterém logicky přicházejí závěrečné titulky a pak už nastává jen neskutečná zábava. Já jsem ronil slzy smíchu, když se Bedřich narodil na gilotině, když rozlepoval pytlíky v lyceu, když si skládal ženu i když uklízel v bytě společně se záletným hejskem. Zkrátka považuji za dokonalý svět, ve kterém se narození dá považovat za úmrtí, záchrana tonoucího za utopení a seznámení za rozchod. S tímhle snímkem si scénárista neuvěřitelně vyhrál a já mohu zodpovědně napsat, že něco tak zábavně ujetého jsem nikdy předtím neviděl. (12.01.2014)

Tak tohle je underground československého filmařského kumštu. Lipský a Macourek v nejlepších letech a formě. Tento světový unikát nás začlení do světa, který se žije naopak. Zde se totiž žije z budoucnosti do minulosti, takže život začíná smrtí a končí početím. Jediná nesrovnalost je v tom, že vypravěč žije v našem světě, ale to je jistě záměr dodat tomu patřičnou a nezbytnou rezervu. Dialogy, které se vedou pozpátku, nutí diváka k soustředění a jsou základem humorných kvalit snímku. Vlastimil Hála dokonce použil jednu melodii, která se líbila i Kubrickovi a můžeme jí slyšet ve filmu A Clockwork Orange. Kdo oba tyto filmy viděl, jistě pozná. Každopádně tohle vidět a jít poté mezi lidi, je docela zážitek. (05.11.2011)

Forma vítězí nad obsahem, ale ve své době samozřejmě bomba. Lipského experiment předběhl dobu. Snímek absolutně nevhodný pro ospalé filmové večery s vypnutým mozkem. Divák musí zachytit každé Menšíkovo slovo, jenž nesedí s obrazem, který ještě k tomu běží pozpátku a tím pádem i dialogy vyžadují trénovanou paměť. (01.04.2020)

Bedřich se narodil, když jeho krk opustila gilotina. Pak si hrál s kamarády v pruhovaných dresech na dvorku, rozlepoval sáčky a i u soudu nějaký čas strávil. "Věděli, že budu potřebovat ženu. Dali mi ji i skufrem." , takže si ve volných chvílích mohl složit manželku a aby toho nebylo málo, tak mu hned po složení začala provádět podivné věci: "Julie byla v noční košili. Aby mi ji ten hejsek nezačal oblékat!" Málokdy se vidí taková šílenost, kde v důsledku obráceného běhu času dostávají opačně vyslovené věty jiný význam, vycucává se mléko z miminka či se radostně ukládá čerstvě narozený tchán do černého inkubátoru. Drobná logická pochybení musím velkoryse přehlédnout, protože jsem se bavil vskutku královsky. (19.05.2010)

Lipského brilantní filmový experiment, hříčka, která obsahuje spoustu neskonale vtipných míst. Jednoduše pozpátku vyprávěný a převážně i promítaný film vzbuzuje spousty asociací, reinterpretaci zavedených schémat a podněcuje snahu vidět život úplně jinak. Oldřich Lipský byl snad náš nejinvenčnější filmař a možná nejen komediální. Proč už se dnes nic takového netočí? Vždyť je to tak jednoduché… (12.06.2008)