Happy End

Kdyby byl Happy end natočen dnes, stal by se filmovou senzací a objel pár festivalů, aby nakonec zasáhl do oskarového klání. Mluvilo by se o něm v superlativech a ohlasy ze zahraničí by předčily domácí chválu. V době premiéry ho ale publikum v kinech odměnilo zdvořilým nezájmem a bralo ho spíš jako kuriozitu, bez výraznějších reakcí ho nechala vyšumět kupodivu i filmová kritika. V následujících dekádách ho nevyužívala ani televize, takže zůstal po dlouhou dobu širší veřejnosti utajený. Jde o chytrý hravý experiment, kde je příběh vyprávěný pozpátku. Má skvěle vybroušené a sladěné dialogy, které v konfrontaci s děním na plátně získávají obvykle sekundární ironický význam. Vlastně největší záhadou spojenou s Happy endem pro mě je, proč se mi téhle zábavné hříčce o krutě potrestané nevěře nechce dát nejvyšší hodnocení. Celkový dojem: 85 %. (22.11.2013)

CITÁT - No to je konec, jak má být........... Jak si lehneš, tak si usteleš. Moje žena byla ještě rozložená a já o ni věděl velmi málo. Ale ještě dřív než jsme se pořádně poznali přiletěl nějakej pouliční povaleč. CITÁT - Jmenoval se Ptáček........... Scéna z jídlem ve 25 minutě vypadá nevině, ale když ji člověk sleduje déle, možná vzbudí i odpor. U mě tedy jo. Opravdu je to český unikát, vidět obraz běžící zpět a při tom poslouchat hlas vypravěče Vladimíra Menšíka, jak svými slovy žene děj vpřed. Někdy to dokáže pomotat hlavu. CITÁT - Denně nám to dítě dávalo až tři litry mlíka............ Jakýsi Benjamin Button po Česku a o hodně dřív. Zajímavý počin, který čím déle sledujete, tím víc se zdá přirozenější. CITÁT - To tupé stvoření si myslelo, že je to nějaká sranda, nebo co............ Zajímavý projekt u kterého jsem se rozhodně nenudil. No a jsme vlastně u konce. CITÁT - Dobrý začátek.............. (16.11.2012)

Důkaz o tom, že česká filmová pokladnice skutečně může schovávat znamenité perly! Někomu se může jevit svou kriminální zápletkou morbidně, ale v tom je právě to kouzlo, protože celý film jde pozpátku a v podstatě dává smysl v obou směrech! Absurditu podtrhují právě ony interpretace obrácených scén. Například ve scéně, kdy při chronologickém přehrání porcuje Vladimír Menšík svoji mrtvou manželku do kufru, ji naopak zde, v oné reverzní podobě, skládá dohromady. Každá scéna, tak dostává naprosto jiný rozměr a působí o to víc komicky. Vůbec bych takový experiment za minulého režimu v českém filmu nečekal, klobouk dolů pane Lipský! (13.09.2013)

Happy End je tak neskutečný výjev v dějinách českého filmu, že to nemá obdoby. Také byl po zásluze zapomenut, protože na to málokdo má hlavu. Ona je hlavně světová ta forma - obraz a mimoobrazový komentář V. Menšíka spolu absolutně nesouvisí. Takže zatímco my vidíme naturalistické rozřezávání mrtvoly paní Obermaierové, Menšík hovoří o tom jak si ji složil. Neskutečné nápady jako vyvrhávání koláčků, skákání do/z oken z/do pátého patra nebo automobilová honička pozpátku... Bohužel chvílemi skřípe tempo, ale i tak jde o jeden z nejdokonalejších českých filmů všech dob, nad jehož vycizelovanými detaily poklesne čelist nejednomu diváku. Pozpátku jsou i dialogy, což skýtá takovéto situace: "Ne!" "Četl jsi Desatero, synu?" "Vyhodil jsem ho z okna!" "A co jsi mu vlastně provedl?" (29.01.2007)

Forma vítězí nad obsahem, ale ve své době samozřejmě bomba. Lipského experiment předběhl dobu. Snímek absolutně nevhodný pro ospalé filmové večery s vypnutým mozkem. Divák musí zachytit každé Menšíkovo slovo, jenž nesedí s obrazem, který ještě k tomu běží pozpátku a tím pádem i dialogy vyžadují trénovanou paměť. (01.04.2020)