Zelig

Určitě se jedná o zajímavý a originální počin. Postava Zeliga až zase tak zajímavá není, ale Allen dokázal přesvědčit, že i z takového nejasného polonámětu dokáže vykřesat hodně dobrý film. Ač bych nečekal, že to někdy napíšu právě o filmu tohoto režiséra, líbí se mi na něm zejména jeho technologcká dokonalost. Staré záběry opravdu působí archivně a obdobně je tomu i se zvukem, který krásně šumí. V drtivé většině jsou tyto efekty dodělávány postrpodukčně, což působí dosti uměle, Zelig je v tomto směru dokonalý. Bohužel, tím že se Allen rozhodl pro natočení příběhu ve formě dokumentu, vzdal se své nejsilnější zbraně a to dialogů. Zbylo na ně místo jen v pár scénách a to je u tohoto filmaře škoda. S tohoto důvodu mě film neoslovil tak jako jeho jiná díla, ale čtyři hvězdičky dávám s uznáním. (25.03.2011)

Woody skvele vystihol atmosféru 20. rokov Ameriky, podstatu svojho neurotizmu a čeľadnosti davu. Dobové zábery sa striedajú s fiktívnymi dobovými zábermi a neustále ste v strehu, kde sa ten Zelig na plátne nachádza. K tomu samozrejme dobývanie krásnej ženy a šťastný koniec. Napriek nevšednej forme stále sledujeme typický Allenovský film a je to dobre. Celý čas je to úsmevné a občas to prekvapí výborným vtipom. Čiže ešte raz, je to typický Allen. Myšlienka filmu: Amerika sa od 20. rokov vlastne nezmenila. (26.10.2014)

Sestra mě často mlátila. Táta často mlátil mě a stestru. Máma mlátila tátu, mě a sestru. Sousedi mlátili celou naší rodinu. Ostatní z města mlátili sousedy a nás všechny. Woody Allen vytvořil přesvědčivou atmosféru dokumentů 30. let a nezapomněl ani na kvalitní humor, díky tomu se film neztrácí pod experimentální slupkou ale funguje i jako skvělá komedie. 80%. (09.11.2005)

„Nesmíme se tak pevně vázat k našemu založení a ustrojení. Naší hlavní zdatností je umět se přizpůsobit rozličným zvyklostem. Držet se z nutnosti jediného způsobu znamená přebývat tu, ale nikoliv žít. Nejznamenitější duše jsou ty, jež v sobě mají nejvíce různosti a přizpůsobivosti.“ (Michel de Montaigne) (13.02.2018)

Woody Allen si po cimrmanovsku vymyslel postavu lidského chameleona, který se po neradostném dětství začne bezděky přizpůsobovat okolí a ztrácí svou vlastní identitu. Nápad pojmout to všechno jako dokument o zvláštní postavě ze dvacátých let dvacátého století je geniální a pomocí různých video a audio filtrů to všechno opravdu vypadá reálně, včetně dobových záběrů a koláží. První půlka Zeliga nadchne, už samotná idea podpořená dokonalou formou diváka ohromí, druhá půle už je ovšem více epická a euforie mírně opadne... Přesto je pro mě tento film velmi příjemným překvapením a 7/10 dávám jen proto, že znám ještě daleko lepší Allenovy filmy (a to je co říct :)) (14.04.2008)