Zelig

Ďalší podarený experiment od Allena a perfektné mierne mimožánrovo (ne)zaraditeľné dielko. Fiktívny, humorne ladený kvázi-dokument pôsobí tak reálne, spolu so spôsobom prerozprávania, autentickej kamery a pútavosti je tak zaujímavý, že po skončení som mal pocit, že to všetko sa kedysi ozaj udialo. Film si aj napriek nadľahčenosti drží svoju vážnosť a to ma trošku zarazilo. Svojim bláznivým nápadom sa toho po stránke zábavy dalo zúročiť viac. Otázkou je, či by film zaujal rovnako ako je to teraz. 85%. (14.10.2007)

Woodyho nápady nepoznajú konca, ak si neberie na paškál citové prepletence vzťahového charakteru, tak prichádza na rad štúdia jedného komicky narušeného psychopata umocnená dokumentárnym spracovaním a autentickým zasadením do vtedajšej doby. Mala som pocit, akoby som sa dívala na večerné správy, Woodyho premeny boli síce vtipné a scéna, kde Hitler diktátorsky prednáša a Woody sa bezmocne krčí v jeho tieni, by si zaslúžila 10*, ale aj tak to nie je to pravé orechové a od rodeného cynika trošku slabý prejav. Na jedno pozretie bohato stačí. (09.09.2010)

Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! (23.01.2006)

Hodně originální snímek v rámci mnou viděných filmů od Woodyho Allena, u kterého jsem se sice nijak výrazně nezasmál, jako například u Prokletí žlutozeleného škorpiona či Sólokapra, ale spíše jsem si vychutnával netradiční zpracování a samotný nápad. Snímek je jakýmsi dokumentem o fiktivním muži, Leonardu Zeligovi, který vzbudil ve 20. a 30. letech 20. století senzaci a Allenovi se podařilo tohoto "chameleona" vměstnat do dějin tak dobře, že to vypadalo, jako kdyby Zelig skutečně někdy existoval. Nejvíce nápaditou scénou (alespoň pro mě) bylo pokažení Hitlerova projevu. Zkrátka na Allena celkem netypický film, který mě spíše než humorem oslovil námětem a technickým provedením. (19.04.2013)

Nelze jinak než za pět. Další perfektní Woodyho dílo, tentokrát ale zcela jiné. Na úvod jedinou výtku - Allen mohl těch pár vzácných scén, ve kterých hrál, pojmout trochu originálněji, aby jeho Zelig nesplýval s onou nádhernou, ale dlouhatánskou řadou jeho neurotických, roztržitých glosátorů. Jinak se ale jedná o vyjímečný film. Zajímavý a neotřelý námět, dokumentaristicky vyskládaný scénář i natočení, to vše mistrně zvládnuto formou, které nechybí originalita i zajímavost. Ohledně humoru, který se podle mnohých ohlasů vpodstatě nevyskytuje, musím říct, že tam je. Více skrytý než obvykle, ale o to jízlivější a trefnější, čímž se dostávám k bodu, který v mých očích z tohoto díla dělá klenot, a tím je síla médií a tlak společnosti, jenž zde prostupují celou dobu a ke konci gradují. Woody ví, jak všechny kritiky kopnout někam:). Samotný pseudodokument se tváří odtažitě a nezaujatě a nezkresleně tak upozorňuje na pokrytectví a předsudkovitost (ano, to slovo asi vážně neexistuje) společnosti. V důslekdu to posouvá celý film mnohem dál, než by se na první pohled zdálo. Co si pamatuji, není to poprvé, co bych nebyl nějakým Allenovým dílem unešen od začátku do konce, ale když si sesumarizuje klady a zápory a nechám film trochu uležet, vyjde mi většinou pět hvězd jako naprosto nevyhnutelných:). (25.12.2007)