Zelig

Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! (23.01.2006)

Woody je originál to se musí nechat. Ale ne vše se podaří. Zelig je fiktivním retrodokumentem o osobnosti Zeligovi (což je někdo na způsob Forresta Gumpa - člověk, který byl u všeho). Problémem je, že i délka 75 minut je strašně moc. Tato forma se postupem času stává pro diváka (aspoň mě teda) doslova ubíjející. (24.02.2010)

"Musím na tu masturbaci, jinak začnou beze mě." Občan Zelig. Co vypadá jako jednorozměrná blbina je ve skutečnosti mnohovrstvým, neuvěřitelně (a přitom nepředvádivě) vypiplaným mockumentárním zamyšlením nad základními filozofickými otázkami člověka (utíkajícího před sebou samým) i společnosti (projektující si do lidského chameleóna své aktuální obavy), kterou lze ve druhém plánu číst jako sebereflexivní úvahu nad mediálními obrazy a životem celebrity nucené jít z role do role za postupného vytěsňování vlastní identity. Jeden z formálně nejodvážnějších a nejoriginálnějších Allenových filmů, který množstvím podnětů hravě strká do kapsy Forresta Gumpa i většinu vážných biografických filmů. (Mimo jiné kvůli Allenově nespokojenosti s prvními sestřihy jde o jeho nejkratší film.) 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anais, troxor (12.11.2005)

Viete čo majú spoločné Jára Cimrman a Forrest Gump? Leonarda Zeliga. Pseudodokumentárná fráška plná tých pravých, svojských allenovských hlášok a fráz, pričom sa tu režisér stáva aj umelcom vizuálne cítiacim, čo sa mu v minulosti veľmi nestávalo ( nemyslím tým ale to, že by netočil remeselne dobre natočené snímky ). (02.12.2023)

"Zlinčujeme toho malého židáka!.." Zelig Woodyho Allena dosť vybočuje z jeho konverzačne pojatých filmov. Dosť sa toho nakecá i tu, ale film je natoľko originálny, že také niečo sa vidí len pár krát za život. Zelig má výbornú myšlienku a dokumentárno filmová podoba je ojedinelá i dnes . Kto nevie do čoho ide, môže byť spočiatku zaskočený. Chameleónska postava Zeliga, ktorá je raz tu a potom tam môže mnohým pripomenúť Forresta Gumpa. Forrest je prístupný pre masy, Zelig je malým artovým filmom, ktorý si svojho fanúšika musí nájsť. Každopádne je to iný W. Allen na akého sme zvyknutý a či je to dobre alebo nie, sa musí rozhodnúť každý sám. U mňa spokojnosť, pretože ide o naozaj zaujímavo podaný a ojedinelý film. 80%. (04.11.2014)