Tajemství hradu v Karpatech

Řekla bych velmi blízký film Adéle, co se týče herců, scén, vynálezů, dialogů a vůbec všeho...až na to že Adéla je mnohem lepší. Nebylo to špatné, ale zároveň to nebylo bůhvíjak skvělé. Ano herecké výkony vynikající, jak jinak. Vynálezy překvapující i děj byl zajímavý, ale neustálý zpěv té operní pěvkyně, jejíž jméno si nepamatuju, už mě začínal štvát a taky ten konec byl takový nemastný neslaný. Bylo mi to blízké svým tož a nářečím, ale necítíla jsem se jako v Karpatech. Tož bitvu jsem presrál, ale dobro se vyspál. (05.01.2013)

"Prastaré báchorky a děsivé úkazy provázející profesorovy experimenty, držely místní lid v dostatečné vzdálenosti." Stejně tak precizní režisér, geniální hudební skladatel, trikový mistr a výtvarník, dali dohromady tuto humorně tajemnou, skvostnou podívanou ze zapadlé podkarpatské vesničky předminulého století. (08.01.2013)

Láska z raného dětství, u které teprve teď začínám oceňovat ladné tvary gagů a křepké křivky nadsázky. Herecký úlet pánů Hrušínského a Kopeckého. Nádherné brdečkovské štěky, které svou stylizací jasně odkazují k limonádovému přízraku české kinematografie. Fantastické jsou parodie operního patosu, bodrých lidových archetypů (ach ti chrabří horalé!) i klišé filmových dobrodružství. Výtečné je i to, že Tajemství hradu v Karpatech má v sobě kousek verneovské atmosféry (jakoby filtrované dětinským nadšením, jaké známe třeba ze Zemanových filmů). Příklad filmu, který věkěm nestárne, ale získává. Takže vzhůru na čórtův hrád, gde sa ďáli strášní skutkové! (03.10.2006)

Další kolo duelu Dočolomanský vs. Kopecký. Tentokrát oběma sekundují překvapivě nevýrazný Brodský a nepřekvapivě výrazný Kubáň. A celé je to neskutečně uhozené. Filmaři museli být nonstop v lihu. Nicméně film má pro mě několik velmi výrazných ALE - úvodní část ve vesnici je super a film tady prodává rozdílnost povah Telekeho a lehce primitivních vesničanů. A pak pro mě film v podstatě končí. Vtip velmi slabý, případně ohraný (jazyková vybavenost adjunkta Vilji), případně opravdu tajfunsky ujetý (celý výstup Rudy Hrušínského). V čem ale film podle mě selhává, je utahanost a neustálé opakování - ty operní vložky začaly být otravné už po deseti vteřinách, ta melodie mi začala lézt nesnesitelně na nervy a na konci už mě bolela hlava z toho kvílení (pardon, opery). Minimálně půlka filmu je skutečně trochu nuda, což se mi u Adély nestalo. (26.08.2008)

Časy se mění. Jako malý chlapec ;o) jsem tento film žral se vším všudy a byla to pro mně jasná 100% záležitost. Postupem času se hodnocení snížilo na 80%. A dnes? Ať to beru z jakékoliv strany, tak mi z toho nevychází lepší hodnocení než 60%. Až na pár dobrých vtípků a pár výborných fíglů (sekvence alá staré grotesky etc.) ve mně tento film nic nezanechal. Se vší úctou ke kvalitní české kinematografii dávám 60%, ale přiznám se: bojím se na ten film podívat znovu. (29.11.2004)