Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Josef Somr, Vida Neuwirthová, Július Satinský, Zdeněk Svěrák, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský st., Jiří Kaftan, Milan Lasica (více)Obsahy(1)
Dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a kuchař Servác jsou váleční vysloužilci, kteří dostanou od skřítků tři kouzelné dary: klobouk, schopný vyčarovat jakýkoliv předmět, bezedný váček se zlaťáky a harfičku, přivolávající libovolný počet sloužících. Zatímco Pankrác by chtěl jít na ryby a Servác odpočívat, Bimbác si přeje navštívit všechna místa, kde bojovali. Když hodlá na poli, kde už oráč obdělává půdu, zopakovat bitvu, rozhodnou se kamarádi, že ho ožení, aby přišel na jiné myšlenky. Nápad by to byl dobrý, jen kdyby se Bimbác nezamiloval do zlé princezny Bosany z království Monte Albo, která se svým otcem veterány o jejich kouzelné předměty okrade. A tak zase nemají nic a musí spoléhat jen na sebe. Jsou sice tak mazaní, aby kouzelné předměty získali zpátky, a ještě nenechavou princeznu i jejího otce vytrestali, co je ale důležitější, poznají, co je v životě důležité a co naopak vůbec ne, co vadí a co nevadí. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (587)
Tuhle pohádku jsem nikdy neměla v oblibě a proslulý nos mi připadal odpudivý. Po letech jsem se ale u několika scén srdečně zasmála a všimla si zajímavých detailů, které dětské publikum zaručeně nepobere (automat na kondomy Primeros v hotelu). Každý rok na Vánoce ale vidět nemusím, na to mám jiné favority. ()
Milá a originální pohádka disponující laskavým humorem s množstvím nevídaných až nepohádkových hlášek, trefným hereckým obsazením a zručnou režií mistra Oldřicha Lipského. Dary lesních skřítků v podobě kouzelné harfičky, bezedného měšce sypajícího dukáty a cylindru svým majitelům Bimbáci, Serváci a Pankráci přivodí nejeden problém a zavedou je až do pěkně vykutáleného královstvíčka, kde jim následně budou odcizeny. I přes určité moralizování, které nepřekročilo neúnosnou mez, se na pohádku dobře dívá i po letech a v jakémkoliv věku. Bosana sice tak hezká nebyla, jak to všichni kolem tvrdili a strom Frnákovník byl jaksi v ději odsunut, jako by byl tím posledním v řadě, ale to hlavní je, že tahle pohádka ani po letech neztrácí své kouzlo. Nevím, jak by byl s výsledkem spokojený samotný autor pan Werich po Svěrákových úpravách, ale veselit by se snad mohl. Vtipnost s trochou ponaučení na závěr funguje v pevném svazku. 100% ()
Vemkoncem nejlepší česká filmová pohádka. Celé to stojí na scénáři, kde se podepsal humor jak páně Wericha, tak i Svěráka. Na hercích a v neposlední řadě i jakési exotické výpravě. Velkým plusem této netradiční pohádky je, že zde nečpí politický podtext, který by dětem do hlavy vštípil něco o havířské morálce. ()
Svěrákovská milovaná klasika, kterou musí mít každý zákonitě rád. Poselství, jež si tato pohádka nese, je totiž i po těch letech aktuální více, než si vůbec myslíme. Výborná práce! „To bude chtít do Prátru, na pouť. Čuchá tam nějakou zábavu. Aby se tak namotal na to jejich kolo... Zavolejte Vídeň.“ ()
Říkám to furt: zlatí komunisti; kdo nevěří, pro toho mám jen jedno slovo: „s velbloudééém“. Proto všemu, co je v tomto filmu kultuhodné, budiž na Bílé Hoře vztyčena socha zlatého velblouda v rudém cylindru. Tři veteráni jsou prvotřídním dokladem, že ať Svěrák tou svou laskavěhumornou lidskostí páchne sebenasládleji, přece téměř vše, na co kdy sáhl, patří do čítanek jakožto kultovní slovesně-kulturní artefakt postfáze národního obrození (ale abych neurazil božstvo: původcem Tří veteránů je národní modla Werich). Hvězdičku bych arci ubrat měl (ani mě nenapadne): sem tam slabší moment, sem tam tlačení na pilu lidové humanity (aby bylo jasno: když se na pilu tlačí, zadrhne se a neřeže); na vině je jak Svěrák, tak všichni tři představitelé titulních postav, což však nic nemění na geniálnosti jejich obsazení; stáří dvou z nich sice působí poněkud nepatřičně, ale vadí? Nevadí. K tomu Lasica a Satinský se Skalskou, Gerendáš (v chacha „životní roli“) i sám Svěrák naprosto dokonalí v tomto království s línými pavouky i obyvateli, jehož vladařská rodina dobře ví, zač je v Pardubicích perník, z nějž nos andělské mrchy vyráží na své famózní Europa tour, to vše pod šťastnou taktovkou velikána české filmové parodie Lipského; jeho bratr v roli trpaslíka solidně ucházející, je to však štramák Kopecký, kdo své doslova pidipostavě věnoval sólo hodné této báječné pohádky; o Uhlířově vkladu věru není nutno ztrácet slov. Abychom nepřehlédli urklasičnost: cesta z války tam a zase zpátky a zase zpátky tam a málem tam zpátky a zpět. Přes zasněžené hory a obratiště je pod frňákovníkem. Ještě při předposledním zhlédnutí jsem neměl valného pochopení pro finální adoraci flašinetu, nástroje podbízení se dětem, či spíše tomu, jak by je dospělí chtěli mít: veselé a hravé vděčné protosubjekty, na nichž lze páchat dobro. Ale nyní, o rok dospělejší, pochopil jsem konečně, že navázat a znovu začít nebylo možno jinde než tam, kde cesta začala, a naprosto ne jinak než vylovením oné osudné kliky. Jo a s humanitou by to nebylo tak zlé, kdyby byl do role sedláka obsazen Smoljak; i symetrie díla by tím dosáhla dokonalosti. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (45)
- Vida Skalská (princezná Bosana) povedala, že mala pred známymi hercami veľkú trému a najviac jej v tomto smere pomohol Július Satinský, ktorý stvárnil v rozprávke jej otca kráľa Pikolu a údajne sa k nej choval ako jej skutočný otec. (Raccoon.city)
- Jedným z trpaslíkov bol Jiří Kaftan. To, že si zahral nemého škriatka, ktorý na dorozumievanie používa iba posunky, malo svoj dôvod. Jiří Kaftan bol totiž mím. Dlhé roky viedol aj pantomimické oddelenie na Ľudovom konzervatóriu (dnes Konzervatórium Jaroslava Ježka). Kaftan vo filmoch stvárňoval skôr menšie role, inak bol predovšetkým divadelným hercom. (Arsenal83)
- Když nos princezny Bosany (Vida Skalská) putuje přes Prahu, tak tam hrají lidovou písničku „Na tom Pražským mostě“ a při zpáteční cestě „Šly panenky silnicí“. Jedná se o stejné verše jako v komedii Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949). (hrnpol)
Reklama