Tři veteráni

Původní pohádka Jana Wericha pro film zpracovaná Zdeňkem Svěrákem ve skvělé režii Oldřicha Lipského s výborným Rudolfem Hrušínským, Petrem Čepkem a Josefem Somrem. Pohádka je velice vtipná, hluboká a zaměřuje se hlavně na kritiku lidské hlouposti, na lidské hodnoty a chování k druhým lidem (ostatně jako všechny Werichovy pohádky). A prvně se tu objevila snad nejznámější písnička dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák Vadí nevadí. (27.12.2005)

Texty ve Werichově Fimfáru bych rozhodně neoznačil jako pohádky. Naopak jistým způsobem to jsou spíš horory, na mě z nich čiší chlad, odcizenost mezi lidmi, zlo. Chybí láska, dobro, hřejivost. I ty povídky, které "skončí dobře" tak úplně dobře nekončí, vždy je tam nějaké ale. Z těchto důvodů se mi nijak zvlášť nelíbí ani Tři veteráni, neb o nich platí vše, co jsem napsal výše. V muším království jsou všichni zlí a vyčůraní, tři veteráni se k sobě taky nechovají nijak zvlášť pěkně a dobrý konec v jejich případě znamená, že se budou protloukat světem chudí s flašinetem. Ale zahrané je to pěkně. (03.08.2011)

Lipský bol kráľom komédie, ale mňa jeden z jeho najslávnejších kúskov príliš nerozosmial. Nápad fajn, herci fajn, spracovanie fajn, ale ja od Lipského očakávam vždy iba dokonalosť. Mnohí tento film za dokonalý považujú, takže je vlastne všetko v poriadku a ja sa zmierim s tým, že nie vždy si divák s obľúbeným režisérom padnú do noty. No a ja som nikdy príliš nemusel pesničky v našich filmových klasikách. (14.08.2012)

„Ach, Salzburg! Tam jsem… taky nebyl.“ Popravdě, vzhledem ke skladbě tvůrců a zdejšímu nadšenému jásání jsem čekala víc. Vlastně mnohem víc. Bavil mě Zdeněk Svěrák, křepčící Rudolf Hrušínský a sem tam vydařená hláška, ale ta protiválečná agitka byla přeci jen příliš prvoplánová. Navíc poslouchat na konci pracovního týdne pořád dokola, že dělání je lék, není to pravé ořechové. (07.07.2014)

Originální a geniální pohádka každým coulem a taky velmi poučná, protože se všichni poučíme o tom, co je na světě nejdůležitejší a že některé věci jdou spolu ruku v ruce. Werichovi pohádky jsou skutečně jedinečné. Jako malá jsem tuto pohádka považovala za blbost a neměla jsem ji ráda, ale čím jsem starší, tak zjišťuju, že si ji v TV nenechávám ujít a vždy se u ní dobře bavím. Stále ale nepatří k mým nejoblíbenějším. (18.11.2011)