Režie:
Oldřich LipskýKamera:
Jiří MacákHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Josef Somr, Vida Neuwirthová, Július Satinský, Zdeněk Svěrák, Miloš Kopecký, Lubomír Lipský st., Jiří Kaftan, Milan Lasica (více)Obsahy(1)
Dělostřelec Pankrác, dragoun Bimbác a kuchař Servác jsou váleční vysloužilci, kteří dostanou od skřítků tři kouzelné dary: klobouk, schopný vyčarovat jakýkoliv předmět, bezedný váček se zlaťáky a harfičku, přivolávající libovolný počet sloužících. Zatímco Pankrác by chtěl jít na ryby a Servác odpočívat, Bimbác si přeje navštívit všechna místa, kde bojovali. Když hodlá na poli, kde už oráč obdělává půdu, zopakovat bitvu, rozhodnou se kamarádi, že ho ožení, aby přišel na jiné myšlenky. Nápad by to byl dobrý, jen kdyby se Bimbác nezamiloval do zlé princezny Bosany z království Monte Albo, která se svým otcem veterány o jejich kouzelné předměty okrade. A tak zase nemají nic a musí spoléhat jen na sebe. Jsou sice tak mazaní, aby kouzelné předměty získali zpátky, a ještě nenechavou princeznu i jejího otce vytrestali, co je ale důležitější, poznají, co je v životě důležité a co naopak vůbec ne, co vadí a co nevadí. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (588)
Chytrý Werichův humor povýšili scenárista Zdeněk Svěrák a režisér Oldřich Lipský na pohádkovou komedii, která patří k naprosté klasice u nás populárního žánru. Samozřejmě za to velkou měrou vděčí i úžasné herecké sestavě a hudbě (ostatně ústřední píseň filmu už si žije vlastním životem). Bavit se u ní dá stejně dobře po miliónté páté jako po miliónté šesté. ()
Svěrákovská milovaná klasika, kterou musí mít každý zákonitě rád. Poselství, jež si tato pohádka nese, je totiž i po těch letech aktuální více, než si vůbec myslíme. Výborná práce! „To bude chtít do Prátru, na pouť. Čuchá tam nějakou zábavu. Aby se tak namotal na to jejich kolo... Zavolejte Vídeň.“ ()
Často se především v těchto temných časech říká, že kdysi bylo líp. A platí to i o průměrných kvalitách českých pohádek, která ještě nějakých 20-40 let nazpátek přeci jen byla krapet jinde. Stačí si jen o Vánocích sednout, prolustrovat televizní katalog, zapnout ty největší pohádkové jistoty a nechat se unášet pocitem, že v případě těch největších pohádkových klenotů je věk skutečně pouze číslem. Tři veteráni jistoty jménem Ondřej Lipský budiž jedním příkladem ze všechny. Už původní pohádka Jana Wericha, která je součástí jeho Fimfára, se jak je u Wericha zvykem vysmívá lidským slabostem, těží ze slovního humoru a má to celé takový hořkosladký nádech, kdy Werichovi pohádky uměli často promluvit i do duše. Lipský poté Werichův příběh přenesl do filmové podoby spolu se Zdeňkem Svěrákem v jeho nejlepší formě a v roce 1983 mohla vzniknout pohádková legenda, která se i přes brzké 40. narozeniny nezvládla omrzet. Síla byla už v samotném castingu. Petr Čepek typově naprosto ideální na bouřliváka Bimbáce, Rudolf Hrušínský jako Pankrác se svým typickým neokázalým herectvím a Josef Somr jako nejrozumnější a nejméně konfliktní veterán Servác. Vedle titulních veteránů se poté pochopitelně nesmí zapomenout na bravurního Júliuse Satinského v roli krále Pikoly, Vidu Neuwirthovou v roli andělské mrchy Bosany, zábavného Milana Lasicu v roli celníka či samotného Zdeňka Svěráka v roli patolízalského ministra. Casting je u pohádek často jednou z těch největších disciplín a s tou se Tři veteráni popasovali skvěle. Jak je poté již u samotného Wericha zvykem, Tři veteráni na to jdou krapet jinak. Hlavními postavami jsou veteráni, kteří po válce neví co se sebou, na každém se zážitky z války podepsali po svém a jejich budoucnost nevypadá zrovna ideálně. Rázem ovšem dochází k sociálnímu experimentu a získání magických předmětů, kdy trojice veteránů rázem získává prakticky neomezenou moc. Jenže s velkou mocí by zákonitě měla dorazit i velká zodpovědnost, to ovšem nikdy není zárukou. Zde tak dochází k onomu posměchu průměrné lidské hlouposti, kritice malichernosti a sobectví a snaze o poučení o tom, že jsou na světě cennější věci nežli peníze a neomezená moc a všechno zlato se povinně netřpytí. Tři veteráni měli štěstí v tom, že se sofistikované dílo šikovného autora dostalo do šikovných rukou Lipského a Svěráka. Lipský natočil mnoho památných českých filmů 20. století, Tři veteráni se přesto v konkurenci Tajemství hradu v Karpatech, Happy endu, Marečku, podejte mi pero! či Jáchyme, hoď ho do stroje zvládnou krásně vyjímat. Lipský byl schopný realizátor, který bravurní adaptovaný scénář (přidaná hodnota Werichově původnímu příběhu neuškodila) zvládl převést do solidní audiovizuální podoby a především se na to skutečně jde tak trochu jinak. Tři veteráni jsou ostatně protagonisty celého příběhu a díky bravurnímu obsazení Čepka, Hrušínského a Somra je snadné jim fandit, morální čistota v nich zrovna nevládne. Hravá struktura vyprávění a fakt, že jde pohádka krapet proti klasickým pohádkovým pravidlům, to je neskutečně sympatické a Tři veteráni slouží jako důkaz tomu, že je velmi snadné Jana Wericha pokládat za nejlepšího českého tvůrce pohádek a Zdeňka Svěráka za nejlepšího českého scénáristu. Zdrojový materiál je ve filmové adaptaci obohacen o pár audiovizuálních bonusů, které se ani po povinné roční repríze nedokážou unavit. Je to primárně ta pohádka, která si dodnes i díky neskutečnému přesahu zvládne omotat kolem prstu nejen děti, ale i dospělé. Jedná se o ukázku zlatých časů, kdy pohádky nesázeli na infantilitu, ale skutečně chtěli dodat něco navíc. Právě časy Tří veteránů či srovnatelně kvalitních S čerty nejsou žerty ukazují, že v lečem bylo dříve skutečně lépe. V době úmrtí 62-letý Oldřich Lipský zemřel při realizaci svého posledního filmu Velká filmová loupež, který za něj následně dokončil Zdeněk Podskalský. I díky tomuto faktu lze říci, že se v roce 1983 Lipský rozloučil na vrcholu a především dodal nezapomenutelný pohádkový milník, který nejen souboj se zubem času ustojí, ale dává mu navíc solidně na frak. „Nemít prachy – nevadí, nemít srdce – vadí, zažít krachy – nevadí, nedocenit Tři veterány– to vadí.... () (méně) (více)
Milá a originální pohádka disponující laskavým humorem s množstvím nevídaných až nepohádkových hlášek, trefným hereckým obsazením a zručnou režií mistra Oldřicha Lipského. Dary lesních skřítků v podobě kouzelné harfičky, bezedného měšce sypajícího dukáty a cylindru svým majitelům Bimbáci, Serváci a Pankráci přivodí nejeden problém a zavedou je až do pěkně vykutáleného královstvíčka, kde jim následně budou odcizeny. I přes určité moralizování, které nepřekročilo neúnosnou mez, se na pohádku dobře dívá i po letech a v jakémkoliv věku. Bosana sice tak hezká nebyla, jak to všichni kolem tvrdili a strom Frnákovník byl jaksi v ději odsunut, jako by byl tím posledním v řadě, ale to hlavní je, že tahle pohádka ani po letech neztrácí své kouzlo. Nevím, jak by byl s výsledkem spokojený samotný autor pan Werich po Svěrákových úpravách, ale veselit by se snad mohl. Vtipnost s trochou ponaučení na závěr funguje v pevném svazku. 100% ()
nostalgické 5* Další doplňující komentář ze vzpomínek na tuto kultovní pohádku. Možná míň přirozené a víc divadelně přehrávané, ale to k Werichovi sedí i jeho typickému humoru, který mám tak rád. Za mě mu patří plný počet i vzhledem k tomu, že těch kvalitních pohádek je čím dál méně. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Galerie (27)
Zajímavosti (45)
- Vida Skalská (princezná Bosana) zaspomínala, že kedysi jej už dosť prekážalo a otravovalo, keď ju ľudia zastavovali na ulici a pýtali sa, či je tá princezná s dlhým nosom. Dnes ju to naopak teší a je rada, že ju ľudia spoznávajú aj po toľkých rokoch. Ako sama priznala, chvíľu po odvysielaní niekoľkej reprízy rozprávky bola akurát v pôrodnici a keď porodila jej sestra, ktorá k nej prišla, hneď spýtala, či je princezná s dlhým nosom z rozprávky namiesto toho, aby jej zablahoželala k novorodencovi. Jej deti, keď vysielali rozprávku v TV, mali radosť až do chvíle, pokiaľ jej nezačal rásť nos, to sa im nepáčilo a odchádzali od obrazovky. (Raccoon.city)
- Nos princezny (Vida Skalská) byl dlouhý dva a půl metru, zbytek - ony hadice táhnoucí se přes půlku zeměkoule - byl v režii Jana Švankmajera. (Karlos80)
- Scenár k rozprávke pôvodne pripravoval Jiří Brdečka, ale po tom, čo náhle zomrel, sa k látke dostal Zdeněk Svěrák. (Raccoon.city)
Reklama