An Inspector Calls
Režie:
Aisling WalshKamera:
Martin FuhrerHudba:
Dominik ScherrerHrají:
David Thewlis, Miranda Richardson, Ken Stott, Chloe Pirrie, Kyle Soller, Finn Cole, Patricia Winker, Sophie Rundle, Lucy Chappell, Wanda OpalinskaObsahy(2)
Anglický průmyslník pořádá večeři u příležitosti zasnoubení dcery s perspektivním mladým mužem. V domě se však neočekávaně ohlásí policejní inspektor s tím, že před třemi hodinami zemřela v nemocnici dívka, kterou všichni znali a mohli mít na její smrti podíl... Nová stylová adaptace nadčasového mistrovského díla spisovatele J. B. Priestleyho se odehrává v roce 1912 během rozkvětu průmyslového věku. V napínavém, mysteriózním příběhu, který proběhne během jediné noci a je zároveň tvrdou kritikou třídní společnosti, figuruje prosperující rodina Birlingových. Tu nečekaně navštíví inspektor Goole vyšetřující sebevraždu mladé dívky, jež pracovala v továrně pana Birlinga. Inspektor Goole nekompromisně vyslýchá jednoho člena rodiny po druhém a zjišťuje, že mrtvou každý z nich znal a navíc mohl sehrát významnou roli v jejím tragickém konci. Během vyšetřování vyplouvají na povrch kruté činy, necitelné skutky i temná zahanbující tajemství, která hrozí, že rozervou rodinu Birlingových na kusy a navždy zničí její dobrou pověst. (TV Prima)
(více)Videa (1)
Recenze (79)
Detektivka ze staré školy, ve které inspektor po většinu stopáže konfrontuje rodinu z vyšších vrstev s příběhem, jenž stojí za sebevraždou mladé dívky. Vlastně nic převratného, ale díky naprosto preciznímu scénáři, výbornému hudebnímu podkladu a takřka dokonalým výkonům všech zúčastněných je An Inspector Calls nevšedním zážitkem. Snad jen to závěrečné sociální moralizování bych dokázal oželet, ale s koncem přišel i překvapivý prvek mysteriózna, takže se ten levicový výlev dal odpustit. 90% ()
Komorní dialogovka, která je přepracováním divadelní hry (a kdo si toho nevšiml, nechť se naučí číst úvodní titulky k filmu, ano mluvím na tebe, Gudauline). A funguje pekelně dobře, přičemž se zdráhám o filmu cokoliv konkrétního napsat, abych nevyzradil nějakou tu zásadní zásadnost z děje (Kurňa, Gudauline, fakt, nejdřív tamto a pak spoiler jako prase? Come on!), stačí snad jen napsat, že si se mnou film pohrával ve smyslu "hehe, oni si myslí, že mě nenapadne, jak to ve skutečnosti je?" přičemž to je vlastně ... No, jinak, vyzrazovat netřeba. Jen si lehce postesknu nad tím, že komorní, televizní filmy, co se odehrávají v pár místnostech a maximálně jednom exteriéru, by měli krom skvělé herecké skvadry (která tu ovšem je) sázet i na zajímavou kameru, ať už volit nějak odlišné snímání úhlů, vedení záběrů, nebo cokoliv jiného, co by udělalo z "jen" povedené záležitostí věci opravdu výjimečnou, ale i tak se na těch pět necham ukecat knírem Davida Thewlise. ()
Moc se mi to líbilo. Moc. Původně jsem čekala něco na styl Poirota, což nenastalo, zklamaná ale rozhodně nejsem. Totiž, sice to není detektivka jak od Agathy, na druhou stranu tu ale pořád máme napětí při hledání odpovědí. Ale ve výsledku mi přišlo, že je tam nakonec nejdůležitější taková ta sociálně-kritická rovina. Jinak mělo to super obsazení (Miranda Richardson na klasika, ta ženská prostě hraje jenom mrchy), perfektní produkci (tak to fakt umí jen Britové) a hlavně, co mi připadá nejzásadnější, v rámci jednotlivých žánrů žádnej ultrazázrak, komplexně multižánrově to ale funguje perfektně. ()
Britská zámožná rodina Birlingů oslavuje zasnoubení Sheily Birlingové s Geraldem Croftem. Manželství by spojilo dva úspěšné podniky a peněz by bylo ještě víc, než je. Veselí ale naruší překvapivá návštěva inspektora Gooleho. Ten vyšetřuje sebevraždu mladé dívky, bývalé dělnice v továrně pana Birlinga. Inspektorovy vytrvalé otázky začnou odkrývat temná tajemství, která hrozí, že zničí soudržnost domácnosti Birlingových a pověst hlavy rodiny… Luxusní Poirotovka. Musela jsem sice po skončení filmu dlouho přemýšlet, ale nakonec mi pointa došla. Skvěle zpracované, super obsazení, chválím Thewlise, kterého mám ráda. Prvotřídní, temný, nečekaný film. ()
Opäť raz priveľké očakávania kvôli premrštenému hodnoteniu na CSFD. Aj keď treba uznať, že atmosféru to malo veľmi dobrú a nechýbalo tomu potrebné napätie, ale koniec koncov, celá táto mozaika postupne odkrývajúca povahy a charaktery všetkých zúčastnených ma napokon až tak neuspokojila. V podstate si v mnohom za to Eva Smith mohla aj sama, takže ten cielený pocit viny mi prišiel občas fakt odveci. Veď tie reakcie boli v podstate len prirodzeným logickým vyústením rôznych situácií. A ten mystery záver... divné. ()
Reklama