Zelená kniha

Neskutečně prostoduchá, plochá storka, kterou před mojí čirou nenávistí, jakou jsem cítil ke kreténské rasové čalamádě The Help, zachraňuje humor a fakt, že je to tak blbý a blbější, že to nemá čím urazit. Ty témata tolerance a přijetí sebe sama valně nedávají smysl, film se jako kovaný midcult všemu jen trochu problematickému vyhýbá obloukem (nebo se na to bezradně dívá jako doktor na pracující bratry a sestry), vždycky si najde způsob, jak před tím ujet. Kdybych si chtěl hrát na Žižeka, tak jsem viděl mimoděčnou tragédii o tom, jak dva lidi napomáhají vytvářet falešnou verzi sebe sama (domněle lepší, přitom totálně vylhanou pro oko toho, kdo se dívá). Farrellyho režie je asi stejně progresivní jako filtr, který používá jeho kameraman, ale jednu věc má bezmála geniální - obsazení. Ty dvě skopový hlavy jsou tak fajn a zrelaxovaný, že je těžký si to aspoň chvílema neužít. Většinu lidí dokážou opít smaženým kuřetem natolik, že si ani nevšimnou, jak dutej paskvil tohle zelený tentononc je. Po přečtení spalte. (07.03.2019)

Současná společenská objednávka je z toho bohužel cítit až příliš, ale naštěstí je to prostě dobrej film. V průběhu jsem si dělal srandu, že je to typická Oscarovka. Černej pianista a že by třeba mohl bejt ještě teplej....o pár minut později... Nehledě na tyto "povinné" atributy je to prostě fajn lidskej příběh s vynikajícími herci. Viggo Mortensen se sice na Itala vůbec nehodí, ale bavil mě i tak. A to jméno Tony Držka je super. (24.02.2019)

Nalézání Lessníka ryloudyt, ovšem s korektním apgrejdem dle nejnovějších sluníčkářských geopolitických trendů. V Nalézání učil velký bílý kulturní Šón driblujícího negra artikulovat a nepolámat moc pastelek při podepisování se. Světopořádek se ovšem za těch 19 let konečně dostal do nedemagogických kolejí multikulti štěstí, od zrušení otroctví se to tu ve skutečnosti začalo hemžit renesančními senegalskými vzdělanci a zanedlouho i 1. Římskokatolická a.s. bude nucena veřejně přiznat, že Ježíš byl jasný Afroizraelita a gej, načež vypukne na trhu barev – laků krize s ebenovou hnědí a fuchsiově růžovou na bederní roušky, protože při tom počtu pohádkových model k přestříkání to Balakryl nebude stíhat vyrábět. A tak nám nyní citlivý čokoládový homointelektuál konečně korektně kultivuje lopatisticky buranskou rasistickou bílou hubu, až jako obvykle převede Mekkárty Zázračného Štefana bez úrazu přes přechod a eben se slonovinou splynou v perfektní harmonii sdružených barev Benetonu. Každopádně, ač kýčovitě vykalkulovanou a s demagogicky prvoplánovým pohádkovým afrorasistickým podtextem, jedná se o veskrze příjemnou a místy i vtipnou záležitost, kde každou další přesně očekávánou rektobolnou scénu vyhlížíte s netrpělivostí otylé hospodyňky, až ji konečně zhasne kontrolka nahřívání na žehličce. Maršmelous Ali definitivně vyvrátil, že si Čokooskara za toporný štěk v Můnlajtu zasloužil jen proto, že překročil povolenou dávku pigmentu po hysterickém ječení xenofobní krávy Džády Pičr Kovářové, a je zde jednoduše naprosto skvělý a xežrání. To naopak mohutně přemejkapovaný a pouťově dobarvený dánský Čaroděj první kategorie, ač jinak velmi solidní herec, s tímhle partem šlápl do hovna, brutálně to nedával, přičemž s přiblblým akcentem, retardovanou gestikulací a urputným přehráváním vypadal, jako by se Funes snažil o Kmotra, a toho mafiánského ranaře spíše parodoval. A to je přitom v Holém údu nativních Italů skoro jako židů. Asi jim v tom ty jejich rasistické odbory zakázaly hrát. (28.01.2019)

"Doktor mohl zůstat na Severu a nechat si líbat řiť na večírcích na Park Avenue za třikrát víc peněz." Noblesní černoch s bílým šoférem na jihu USA začátkem 60-tejch let 20-týho století, tak to je vyloženě žádost o průser. Já jsem se u toho nečekaně dobře bavil a ani jsem se příliš necítil provinile za to, že jsem bílej. Byla to prostě konfrontace génia s buranem, přičemž oba měli svý silný i slabý stránky. To bylo fajn. A ty scény se záchody a restauracemi jenom pro bílý byly prostě skvělý v tom, jak se bílí k černýmu chovali uctivě a přitom mu v souladu s tradicemi nakládali. Mně se to zkrátka líbilo, i když cítím, že jako pernamentně podezřelej z rasismu jsem trošku zklamal. (01.11.2021)

Řidič slečny Daisy naruby. Milý, posmutnělě vtipný a nekonfliktní lidsky hřejivý snímek na vážné téma. Akorát neříkající nic, co by ostatní obdobně milé, posmutnělě vtipné a nekonfliktní lidsky hřejivé snímky již dávno neřekly s nemlich stejně milým, posmutnělě vtipným a nekonfliktním lidsky hřejivým gustem. Není to tuctové jen díky fungující dynamice ústředního dua; byť na Mortensena v "echt italském bezmála parodickém módu" si jeden musí značnou chvíli zvykat. (27.01.2019)