Zelená kniha

Rozhodne jeden s Top filmov za rok 2018! Po dlhšom čase súhlasím s akadémiou, pretože cenu za najlepší film si to kludne zaslúži. Príbeh dokáže zaujať diváka, tak aby sa nad nim pozastavil a herecký koncert na čele s vynikajúcim Mortensenom baví v dialógoch po celý čas. Nenudil som sa ani na sekundu. 90% - 5* (15.08.2019)

Zelená kniha získala tri Zlaté glóbusy. Iróniou je, že film získal Zlatý glóbus v kategórii muzikál alebo komédia, hoci ide o drámu. Je v ňom síce aj humor, ale primárne ide o drámu. Zelená kniha sa v kategórii Najlepší film delila o hlavnú cenu s Bohemian Rhapsody, ktorý bol paradoxne ocenený v kategórii dráma, hoci by sa práve tento film o skupine Queen hodil do kategórie, v ktorej bodovala Zelená kniha, oveľa viac. Nič to ale nemení na tom, že Zelená kniha si svoje ocenenia zaslúži právom. Samozrejme základom kvalitného filmu je scenár a ten je v tomto prípade mimoriadne dobrý. Tým najlepším na Zelenej knihe je ale herecká chémia medzi oboma ústrednými protagonistami. Obaja sú výborní. Viggo Mortensen, ktorý pre úlohu slušne pribral, je ako pologramotný, ale zdravým sedliackym rozumom vybavený buran jednoducho skvelý a Zlatý glóbus za herecký výkon by si zaslúžil rovnako ako jeho herecký partner Mahershala Ali, ktorý bol ocenený za Najlepší vedľajší výkon. Tretí Zlatý glóbus potom získal scenár. (20.11.2019)

Jak to říci, jak to jen říci? Sterilní. Film, který nedojme, i když je o utiskování niggyho, film, u kterého se pořádně nezasmějete, ačkoli v něm pupkatý Viggo říká slůvko "shit", film, u něhož se vám hrdlo nestáhne, byť je o samotě. A když víte, s čím se vytasí filmaři o scénu dál, je skoro zbytečné na něco takového čumět. Zlomová scéna, kdy v dešti propadá Shirley závanu sebelítosti, byla o ničem. A to se neodpouští. To měla být TA scéna, která dá filmu náboj a konci smysl. Nebyla. Vybavil jsem si podobnou scénu z Kupce benátského, kde sebelítosti propadá Al Pacino. A jeho Shylock byl v této scéně tak mimořádně dojemný a působivý, že jsem chtěl vstát a tleskat. V případě Zelené knihy jsem chtěl vstát a odejít. (08.03.2020)

Poutavý film o americkém rasismu doby, kdy ještě platily zákony Jima Crowa, kdy se JFK teprve snažil (jižanským republikánům i demokratům navzdory) protlačit Kongresem svůj revoluční zákon o občanských právech (což se podařilo až LBJ rok po atentátu na JFK) a kdy se pomalu rostoucí střední třída Afroameričanů raději začala přiklánět k individualistickému automobilismu, než by podstupovala ponižující segregaci v hromadných prostředcích. Příběh bohatého černošského virtuóza a jeho bílého buranského řidiče sice sleduje poměrně průhledné moralistní schéma a film občas balancuje na hraně (morálního) kýče, vždycky to ale nějak ustojí na té "správné" straně, takže mi výsledek v tomto ohledu vůbec nevadí. Film přesvědčivě přibližuje atmosféru doby a střet diametrálně odlišných kultur & tříd; neomezuje se na umělou binárnost rasismu, ale poukazuje na obecnější problém předsudečnosti a zápasu o lidskou důstojnost. V postavě Dr. Shirleye (skvělý Maharshala Ali - můj favorit na Oscara za vedlejší roli) vidíme člověka stísněného rasismem (a pokrytectvím) bílých i šikanou pro jinakost (ať už si pod tím představíme cokoli - vzdělání, povahové vlastnosti, sexuální orientaci apod.) ze strany černých. Že je toto téma aktuální i 56 let od Shirleyho koncertního turné po americkém Jihu je myslím zřejmé např. po letmém nahlédnutí do statistik, které potvrzují rostoucí trend počtu rasově motivovaných zločinů. A vlastně se stačí rozhlédnout kolem a poslouchat... (True story, Česko, 2018: "Co tam dělá ten čmoud?!" zeptal se pohoršeně při pohledu na skupinovou školní fotku, na níž je mj. učitelka tmavé pleti, spořádaný otec dvou dětí a nositel PhD v technickém oboru, který působí v akademickém prostředí. A toto "čmoudění" slýchávám až nezdravě často a od spousty dalších lidí... End of true story). (07.02.2019)

Neskutečně prostoduchá, plochá storka, kterou před mojí čirou nenávistí, jakou jsem cítil ke kreténské rasové čalamádě The Help, zachraňuje humor a fakt, že je to tak blbý a blbější, že to nemá čím urazit. Ty témata tolerance a přijetí sebe sama valně nedávají smysl, film se jako kovaný midcult všemu jen trochu problematickému vyhýbá obloukem (nebo se na to bezradně dívá jako doktor na pracující bratry a sestry), vždycky si najde způsob, jak před tím ujet. Kdybych si chtěl hrát na Žižeka, tak jsem viděl mimoděčnou tragédii o tom, jak dva lidi napomáhají vytvářet falešnou verzi sebe sama (domněle lepší, přitom totálně vylhanou pro oko toho, kdo se dívá). Farrellyho režie je asi stejně progresivní jako filtr, který používá jeho kameraman, ale jednu věc má bezmála geniální - obsazení. Ty dvě skopový hlavy jsou tak fajn a zrelaxovaný, že je těžký si to aspoň chvílema neužít. Většinu lidí dokážou opít smaženým kuřetem natolik, že si ani nevšimnou, jak dutej paskvil tohle zelený tentononc je. Po přečtení spalte. (07.03.2019)