Pekelná kuchyně

Vzhledem k tomu průměrnému hodnocení tady jsem si myslela, že si dávám "průměrný" film na pondělní večer, jako pauzu od trošku náročnějších dokumentů na AFO 2021, se skvělou Melissa McCarthy a Tiffany Haddish. No ale dostalo se mi naprosto nečekané a báječné jednohubky. Ženská emancipace od dětí a manžela, afroameričanka dostávající se k moci v Irské čtvrti, týraná maželka, co se naučí zabíjet a zbavit těla rozřezáním. Genius. Bavila jsem se, neskutečně jsem se bavila a cokoliv se tam stalo, jsem vůbec nečekala (kdo mi řekne, že čekal úmrtí jedné jisté postavy - víte které, tak pak ho požádám, ať mi tu křišťálovou kouli, co si doma škudlí sám pro sebe, taky půjčí, že se jí zeptám, jestli budu někdy tak bohatá, abych si koupila slona). A kdo tvrdí, že to vše, co se tam událo, bylo průzračně čitelné jak čůrek někde v Jeseníkách, tak blbě kecá. Ze začátku jsem si říkala, Kmotr křížený s Good girls, no nakonec to je úplně jiný žánr, který mě bavil, překvapoval, šokoval, udivoval. Top 5* a Melisse, Tiffany a Elisabeth se klaním. (03.05.2021)

Príbeh sa zameriava na tri povahovo a osudovo rozličné ženy, ktoré ale niečo spája. Z tohto tria pre mňa osobne mala význam iba Elisabeth Moss. Ešte Tiffany Haddish mala ako tak motív, ale ten bol spracovaný tak nijak, čiže ma to neuchvátilo. Melissa bola v tomto filme naviac. Úúúplne zbytočná. Snažilo sa to byť ženskou gangsterkou a pár momentov tam bolo fajn, ale inak to bol slabý odvar toho, čo sa dá z tohto žánru vytrieskať. 6,2/10. (25.10.2019)

Opravdu nečekaně povedený film z mafiánského prostředí, kde ovšem drsné chlapy nahradily drsné ženy, a i když jsem tomuto prohození tedy vůbec nevěřil, tak nakonec musím říct, že se jedná ve výsledku o hodně svěží záležitost, která funguje prakticky ve všech ohledech. Samozřejmě, jelikož ústřední trio jsou zástupkyněmi něžného pohlaví, tak se tu nedočkáme emočních výbuchů, alá Joe Pesci, či nekompromisní jatek rozzuřeného Bobbyho De Nira, nicméně ony dámy zde velice umě a neméně funkčně využívají spíš své ženské přirozené vychcanosti, a zároveň faktu, že když si za něčím jde ženská, nemá chlap šanci, čímž ovšem nechci zmínit, že by se tu neumíralo, to spíš naopak, mrtvol tu přibývá sakra svižným tempem, každopádně podstatné pro diváka je ale to, že to celé působí vážně zábavně a neotřele, navíc vývoj mezi postavami, především tedy oné ženské trojky, je záživný, dramaticky a emočně zatraceně funkční, nepředvídatelný a v závěru si to nic nezadá ani s těmi nejvypjatějšími mafiánskými eposy. Zásadní pozitivní vliv na celý film má pak i velice výrazná atmosféra newyorských čtvrtí, opomenout nemohu ale ani působivé napětí, množství násilí a vulgarit, prostě to od začátku až do konce šlapalo a mě to zatraceně bavilo. Pekelná kuchyně mě zkrátka velmi překvapila svou výrazností, poutavým dějem, drsností, nekompromisností a skutečně alespoň za mě šlape na paty i těm nejslavnějším mafiánským filmům. (11.12.2020)

Feministické počiny mě moc neberou. Zvláště ne ty, ve kterých je zmíněný ismus otravnou alfou- omegou. Zde se feminismu a emancipace můžeme nabažit plnými doušky, nicméně přivřela jsem velkoryse kukadla, neřešila to a nechala se bavit. Nebylo to špatné, bohužel ve finále natolik idiotsky doslovné, že mě dobrý rozmar poněkud opustil. Lepší tři hvězdičky si ale snímek zaslouží. Jedná se o povedené retro, dámy si své role evidentně užily, špinavé ulice NY, atmosféra, hudba, mrtvých klasicky požehnaně (jako když si vyřizují účty gangy- čili s tím problém nemám), toto vše se povedlo. Postavy sice příliš sympatické nebyly, ale asi ani být neměly, však největším bonusem celého počinu byl výnikající D.Gleeson v roli zabijáka Gabriela. Scéna, kdy nad vanou názorně učí trojici žen, kterak nejlépe zlikvidovat tělo, byla senzační... Vlastně kdykoli se objevil na plátně, film měl rázem zajímavější šmrnc. Když už nic jiného, tak minimálně kvůli těmto partům stojí Hell's Kitchen za shlédnutí. Člověk si ihned vybaví legendárního Leona a začne se automaticky usmívat. (23.08.2019)

Způsob, jakým trojice slaměných vdov začala fušovat gangsterům do řemesla, působil strašně nepřirozeně a nedůvěryhodně, což bylo dáno jak charakteristikou ústřední trojice, tak samotným maskulinním prostředím sedmdesátkového Hell's Kitchen. Ten zbytek už se na to jenom nabaloval. Bylo to o to horší, že hlavní postavy začínají postupně ztrácet na sympatiích. Nevím, nakolik to byl režisérčin záměr, ale ve finále jsem si přál, aby tam přijela Národní garda a vzala to z jedné vody na čisto. Mizerný dojem korunuje zvrat, který je tupý až to bolí. Ale nebylo všechno úplně špatné. Předně jsem byl zvědav na Melissu McCarthy, jejíž komedie bytostně nenávidím, jak se popere s vážnou rolí. A i když to evidentně není její oblíbená poloha, její projev se mi líbil. A co se opravdu povedlo byla retro atmosféra, kvůli které přivřu oči. 40% (05.04.2020)