Sklenená izba
The Glass Room
The Affair
Režie:
Julius ŠevčíkScénář:
Andrew ShawKamera:
Martin ŠtrbaHrají:
Carice van Houten, Hanna Alström, Claes Bang, Karel Roden, Roland Møller, Alexandra Borbély, Karel Dobrý, Martin Hofmann, Vladimír Polívka, Cyril Dobrý (více)Obsahy(1)
Na kopci nad Brnem vyrostl počátkem třicátých let minulého století obdivuhodný dům. Mistrovské dílo modernistické architektury z betonu a oceli je dílem slavného architekta von Abta. Středobodem domu je „Skleněný pokoj“. Von Abt tuto jedinečnou stavbu navrhl pro bohatého podnikatele Viktora Landauera, jeho ženu Liesel a jejich rodinu. Skleněný pokoj se stává nejen architektonickým skvostem, ale i synonymem krásy, modernosti, otevřenosti, stejně jako symbolem nadějí mladého československého národa, symbolem budoucnosti... Rodinný život, jaký si Liesel vysnila, prostoupený světlem a klidem průzračného prostoru, naplněný láskou a umocněný vztahem s nerozlučnou přítelkyní Hanou, však netrvá dlouho. Viktor je Žid, a Evropu čím dál víc zahaluje stín nacismu. Rodina se připravuje na odchod do exilu. Další ranou je pro Liesel bolestné zjištění, že Viktor má poměr s mladou ženou Katou, jíž jako válečné uprchlici poskytli ve svém domě azyl. Liesel se silněji upíná k Haně. Zatímco ona je ve svých citech rezervovaná, Hana je volnomyšlenkářka, která si ráda užívá všeho šťavnatého, co život přináší. A přestože Liesel cítí, že za jejich přátelstvím klíčí něco víc, brání se dát tomu průchod. V panice a zmatku, které provázejí německou invazi, Landauerovi za dramatických okolností prchají z Československa. Vila však zůstává a její příběh pokračuje. Hana a její manžel Oskar, právník Landauerových se rozhodli zůstat v Brně. Díky poměru s německým konstruktérem Stahlem se před Hanou otevře možnost návratu do magického Skleněného pokoje a ona oživuje vzpomínky na Liesel a předválečnou dobu plnou nadějí. Nucené odloučení jakoby posilovalo jejich vzájemné city. Obě ženy si píší bez toho, aby se dočkaly odpovědí a dozvěděly se, jaký je osud té druhé. Po válce je vila zničená, okna rozmetala bomba. Naděje, kterou Skleněný pokoj symbolizuje, však zůstává. (Bioscop)
(více)Videa (4)
Recenze (240)
Stal jsem se svědkem dilatace času, aniž by se svět okolo přiblížil rychlosti světla či trávil čas v silném gravitačním poli. Ta hodina a něco přes půl subjektivně trvaly asi tak desetinásobek času. Takže na jednu stranu tvůrci dosáhli fyzikálně pozoruhodného jevu, zato ovšem na poli uměleckém jde o ubohost, ze kteréžto úrovně tento mezinárodní píč nevylízaly ani Hanna Alström a Carice van Houten. ()
Chtít ohodnotit špatně, stačí tvrdit, že o historii vzniku vily Tugendhat se dozvíme kulový, filmaři ukáží jeden záběr z domu když se "staví" (jsou tam jen sloupy a pár skel, asi vzniklo počítačově) a ostatní jsou bolavé paměti jedné milionářské rodiny, jimž válka nevzala vlastně nic, protože ve Švajcích mají ještě daleko lepší zámek, on zahýbal už před protektorátem a ona se nemohla rozhodnout, jestli není víc na holky. A nuda, nuda, natahovaná nuda. Jenomže mně se skleněný pokoj líbil. Kamera, hudba, střih, atmosféra, pomalu se vyvíjející zápletky. Jistě, s nástupem Klémy to jde do kytek a pak už je to reálná nuda, ale za ten prvorepublikový začátek, já prostě pískat a házet šutry nebudu. Jo a počítejte s tím, že Roden tam skoro nebude, tohle je švédsko-dánsko-holandská záležitost s téměř nemluvícím Hofmannem. Dabing resp. postsynchrony ruší, ale nejsou tentokrát vyloženě škodlivé (jako jindy bývají). Film se předpokládám natáčel v angličtině. ()
Nevím, jestli byl úplně dobrý nápad na to chodit bezprostředně po dočtení Mawerovy stejnojmenné předlohy - tomu srovnání se člověk samozřejmě neubrání a Ševčíkova adaptace z něj moc dobře nevychází. Ještě v pohodě mi přijde, že se z (v českém vydání téměř 400 stránkového) románu spousta látky vypustila, to by samozřejmě ani jinak nešlo (ve filmu tak například zcela chybí Viktorovy cesty do Vídně za Katou). Ale mnohem horší mi přijde, že v tom filmu není skoro nic, co bylo na tom románu zajímavého, téměř u všech filmových postav chybí jakákoli charakteristika, v podstatě nic o nich nevíme (kromě toho, kdo s kým spí), a ten film strašně chvátá kupředu, aniž by se tam vlastně stalo něco doopravdy zajímavého, co by člověka - neznalého knihy - nějak dokázalo zaujmout - filmů o manželství a nevěře jako takových jsou mraky, a kdyby zde nebyla ta vila Tugendhat, tak už by to z průměru nevytáhlo asi nic (i když i ta zde hraje veskrze jen druhé housle, snad s výjimkou finálního záběru na onyxovou stěnu, který mi zde ale přišel veskrze nepatřičný). Jak jsem se na ten film těšil, o to víc mě zklamal, člověka nalákají z plakátu na Rodena, a on se tam pak mihne sotva v pár scénách, a celkově mi přišlo, že ten film je jedna velká přeartovaná nuda, jen takové hezké obrázky (film má skutečně nádhernou kameru), ale obsahově je to velká bída, sledovat je to dost úmorné, a ten příšerný gerontolesbický konec v předvečer srpna 68, který v knize samozřejmě nebyl, tomu jen nasadil korunu! Takhle stupidně překroutit Mawera, že jim není hanba... V tomto ohledu se nedivím lidem, kteří tomu dali mnohem míň hvězd než já, ten film je opravdu špatný. Já nakonec přece jen hodnotím 3 hvězdami, protože mě hodně nadchlo obsazení hlavních rolí - všichni zahraniční herci se do svých rolí dokonale typově hodí, a film mě po této stránce hodně potěšil (s výjimkou Alexandry Borbély - její obsazení do role Katy je tragický omyl). Nepochopil jsem ale, proč byl celý film anglicky (s českými titulky), a na konci náhle na plátně vyskočil český titul "Skleněný pokoj" (po němž následovaly - opět české - závěrečné titulky) - tak když už to chtějí mít "světové", proč neudělají i ty titulky anglicky přece... nechápu, jako ostatně víc věcí na tom filmu. ()
Historie funkcionalistické vily Tugendhat na pozadí velkého milostného dramatu? Ale kdeže. Film je plný tak akorát teatrálních gest zahraničních hereček (Carice je fajn ve "Hře o trůny", ale tady jsem toho jejího jediného bezemočního výrazu měla brzy plné zuby), zvláštního střihu a nesmyslných skoků v čase, které někdy znamenají devět měsíců a jindy deset let. Scénář opravdu není dobře napsaný, motivace a vztahy mezi postavami jsou naznačeny jen velmi letmo. Pochválit lze snad jenom výpravu (aspoň na něčem je ten rozpočet vidět) a výkony českých herců ve vedlejších rolích - Dobrý, Roden (ano, sice je na plakátu, ale ve filmu reálně stráví asi deset minut). Režisér Ševčík a jeho tým si jsou určitě jistí, že natočili geniální snímek (aspoň tak na mě působí jejich prezentace), já ale upřímně doufám, že příští rok na předávání Lvů ostrouhají. Velké zklamání. ()
Galerie (78)
Zajímavosti (20)
- Film pojednává o období od konce 20. let až do roku 1968. (tommahol)
- Carice van Houten (Hana) producent filmu Rudolf Biermann kontaktoval poté, co na Filmovém festivalu v Cannes potkal kamaráda, jehož nová manažerka zastupovala právě i ji. Kvůli jejímu těhotenství spolu komunikovali přes Skype. (JoranProvenzano)
- Vila Tugendhat je jediná pamiatka modernej architektúry v Českej republike zapísaná v Zozname svetového kultúrneho dedičstva UNESCO. (krasomama)
Související novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (více)
Skleněný pokoj je výtvarně překrásný, ale emočně a scenáristicky je zcela prázdný. Je mi líto, ale je to bohužel tak. Nic moc jsem od filmu nečekal, ale tak nějak jsem věřil, třeba jen v malý zázrak. A nic. Začnu od začátku. Film je v angličtině. To jako Čech v tomto případě s tak domovským tématem nemůžu ustát. Na druhou stranu chápu tvůrce, že to chtěli usnadnit v rámci předlohy a zahraničních aktérů, a na druhou stranu s dabingem by to asi taky žádná sláva nebyla. Takhle si na jednu stranu mohl český divák udržet odstup. Ale je to správně? Julius Ševčík není hloupý, ale prostě nemá cit pro režii. Masaryk byl dobrý film. Na dvanáct lvů neměl ani náhodou, ale špatný taky nebyl. Kdyby byl Skleněný pokoj režijně na úrovni Masaryka, hned by bylo mé hodnocení o pět procent vyšší. Ševčík se věnuje prázdným a zbytečným záběrům, herce nevede dobře, emočně je ždíme, tak, že ve finále z toho nic není, a že ani sexy scény nestojí za moc. A snaží se opět o příliš velké umění, což se vůbec nevyplácí. Herečky a herci jsou ufňukaní. Nejlepší výkon podává náš Roden, coby architekt Von Abt, a za ním pak ze začátku Carice van Houten, která si vcelku drží hereckou úroveň, ale jinak nic moc. Hanna Alström neselhává a ani nehraje vyloženě špatně, ale nemá v sobě emoční prostor, který by její postava Liesel dost potřebovala. Plus dobrý Karel Dobrý, "Luďan z Mostu" taky potěšil, i když neřekl ani slovo, a zbytek fakt nic moc. Nikdo krom Rodena nehraje uvěřitelně. Jejich emoce jim divák zkrátka nevěří. Největší problém je jako vždy ve scénáři. S rozpočtem 80 milionů se to mělo vypiplat k nepoznání a od základů. Kdyby to Julius zkusil sám, mohlo to být lepší. Knihu Simona Mawera jsem nečetl, ale vlastně si cením jeho nápadu, a je dobře, že se o naše dějiny zajímají zahraniční autoři. Když se nepočítá změnění jmen postav a pár svých autorských nápadů, tak dal svým dílem o naší zemi zase slyšet. Ale scénář nefunguje. Nevím, jak moc je knize věrný, ale prostě nemá hlavu ani patu a snaží se o ohromné umění. Jede pořád dál, přes všechno dohromady. Od Němců, přes nějakou hloupou dívku Katu, o které nám neřekne vůbec nic, po komunisty, až se najednou objevíme v roce 1968, a to už divák buchne. Nějaké body obratu tam jsou, ale prostě nám tahle forma zpracování tak zajímavého příběhu nic moc neřekne. Andrew Shaw se snažil, ale měl si radši nastudovat Syda Fielda. Film pořád fňuká, a neřekne nám nic zajímavého, co by příběh posunulo skutečně kupředu. Nic o postavách. Místo toho se věnuje zbytečnostem, jako je úvodní scéna cesty do Milána, která je dělaná jen pro efekt, a podobných vylomenin ze strany Ševčíka se najde více. Co snímku nelze upřít, je hlavní postava - Vila "Landauer" (Tugendhat), která opravdu funguje, i když by si zasloužila mnohem více prostoru, avšak finální scéna se svítící zdí je opravdu výtečná. Obraz a světlo jsou prostě na nic. Julius jim dává až moc prostoru a příliš jasné osvětlení, které k tomu možná patří, mi tam nesedlo. Ale za to může fakt, že dnešní obraz filmů mě sám moc neoslovuje. Vizuálně je Skleněný pokoj však nejsilnější. Martin Štrba získá lva za kameru. Nádherné záběry. Kostýmy paní Štrbové jsou úchvatné, stejně jako zajímavá scénografie pana Býčka. Hudba také není špatná, a i když je stejně jako scénář příliš melodramatická, tak atmosféru utváří prostě dobře. Cením si toho nápadu a snahy. Za to je pět procent nahoru. Vila Tugendhat je národním klenotem, který si svůj film zaslouží. Ale teď je 80 milionů v čudu. Bierman se Ševčíkem to prostě nezvládají. Byly tu větší průšvihy, ale tohle je prostě škoda. Mohl to totiž být výtečný film. 55% a tři slabé hvězdičky. Nejlepší scéna je asi na letišti, i když do děje jinak moc nezapadá, a pak scény osamělé Hany ve skleněném pokoji. () (méně) (více)