Skleněný pokoj

Musím zdůraznit, že knížka je čtivá, svým způsobem i napínavá a utkvěla mi v paměti, což mi usnadnilo sledování samotného filmu, proto z něj nejsem nijak zklamaná ba naopak. Samotné sexuální hrátky jsou zde střízlivější a pro mne příjemnější než v knize samé, kde jsou zbytečně detailní popisy pachů, sexuálních praktik a tělesného vzhledu což ve mě v ten moment vyvolávalo pocit, že čtu erotickou prasárnu. V knize je zajímavě popsán vznik a vývoj vily, prostřednictvím skvělých záběrů a pana Rodena se to i zde zdařilo. (Mimochodem kdo sám nenavštíví tento skvost, má alespoň možnost virtuální prohlídky vily Tugendhat prostřednictvím internetu). Život hlavních představitelek a všech ostatních, kteří hráli větší či menší roli v jejich bytí se podařilo vtěsnat do 104 minut a vše proběhlo v dramatickém historickém klokotu několika dekád. Film mě oslovil určitou jemností, lidskostí až elegancí, myslím tím hlavně prvorepublikový životní styl .Přes válečnou hrubost a lidská tápání až za hranicí studu je způsob vyprávění jakoby zahalen noblesou známé brněnské architektury své doby. (25.08.2020)

Roden sa hrá stále na sexoša, pritom s knírkom a vráskami môže zapôsobiť len na miestnej geriatrii. Tradičný "herecký" výkon van Houten sa samozrejme opäť konal, veď kvôli inému ju ani nevolali. Psychické choroby a sexuálne úchylky tu zastreli slovom "voľnomyšlienkárstvo". Nudné spracovanie a dokola opakovaná téma, ktorá už stráca na nápaditosti. (28.10.2019)

Velmi se mi líbí vývoj volné retro trilogie Julia Ševčíka, Normal, Masaryk a Skleněný pokoj. Zprvu jsem mu sice nevěřila, ale jen málokdo vnímá dobovou atmosféru v tak vysoké estetické kvalitě. Ano, kdo by šel pouze na dalšího Rodena, bude zklamán, ano, ten, kdo nerozumí tomu, že jde o adaptaci fikce z pera Simona Mawera, také nepochodí. Ale všichni ostatní mohou prožít skutečně nevšední pocitový zážitek. Nápad sledovat lesbickou romanci na pozadí osudu funkcionalistické vily je jednoduše krásný. Hanna Alström a Carice van Houten jsou ve svých protikladných rolích doslova nádherné. A ráda se k emocím a obrazům tohoto filmu budu vracet. Viděla jsem obě verze, titulkovou i dabovanou, bohužel česká verze výsledný zážitek spíše ochuzuje (ačkoli Hannu dabovala Aňa Geislerová, ale dabing není její silná stránka). (25.03.2019)

Knihu jsem nečetl, ale hlavní poselství filmu podle mě je, že pro získání něčeho dobrého či krásného musíme dost často něco obětovat. Ta myšlenka se ve Skleněném pokoji objevuje od samého začátku a úplně poslední scéna ji potvrzuje. Neměl jsem žádný problém se s ní ztotožnit. Film je navíc natočený na světové úrovni a Carice van Houten, která se mi už líbila v mnoha filmech, je naprosto úchvatná. No a k tomu vila Tugendhat jako atraktivní dějiště i mlčenlivý přihlížející svědek všech těch událostí... Povedlo se i přes několik vyloženě filmových klišé (milování se během noci na 21. 8. 1968 například). (14.03.2019)

Film je natočený podľa rovnomenného románu britského spisovateľa Simona Mawera. Toho inšpirovali k napísaniu románu dramatické udalosti z Protektorátu ale hlavne zrod architektonického skvostu vily Tugendhat. Samotný film je fikciou, osoby aj príbeh sú vymyslené ale na pozadí skutočného domu v Brne Vily Tugendhat. Manželia Tugendhatovci si nechali postaviť nový domov renomovaným rakúskym architektom Ludwigom Miese van der Roheom. Do vily sa nasťahovali v roku 1930, ale silnejúci protižidovský pogrom v Nemecku, ale aj v Československu ich v roku 1938 (obaja manželia mali židovský pôvod) prinútil opustiť svoju vilu, usadili sa vo Švajčiarsku a v roku 1941 vo Venezuelskom Caracasu. Vila bola v roku 1939 skonfiškovaná gestapom, mobiliár rozkradnutý a tu mal kanceláriu Walter Messerschmidt, riaditeľ Klöckner-werke v Brne. V roku 1945 zdevastoval vilu zase oddiel maršala Malinovského, kde si zo spoločenského priestoru vily urobili stajňu pre koňov. Nakoniec vila mala aj významné historické poslanie pre celé Československo, keď bola svedkom rozdelenia Československej republiky. Tu sa stretli 8.7.1992 predseda českej vlády Václav Klaus a predseda slovenskej vlády Vladimír Mečiar a dohodli sa na rozdelení federácie. V písomnej podobe dohodu taktiež v tejto vile podpísali 26.8.1992. Nezlučiteľnosť víťazných politických strán ODS a HZDS a túžba po moci oboch aktérov dopomohli k rozdeleniu republiky bez referenda. No a čo k samotnému filmu, že reklama bola silnejšia než pocit z filmu. (07.11.2019)