Když draka bolí hlava

Český hraný pohádky se mi od dětství nelíbí to je fakt a moje zaujatost. Dokážu ,ale ocenit nápad ,příběh, výpravu a vše okolo. Když draka bolí hlava byla hodně nepovedená slátanina. Efekty byly hrozny, ne pro rok 2018 ,drak byl ubohej. Celkově to na mě dělalo dojem narychlo spíchlé pohádky československé. 28.10. v neděli a ve svátek tento kousek hrálo 90% kin a nebylo odpoledne výběru něčeho jiného pro děti. Pokud to bude mít zisk tak jedině z tohoto důvodu. 5min role Karla Gotta je všeříkající. Jeho xicht na plakátu natáhne davy a celek stojí za hovno ,co už ,že to nikdo nebude chtít vidět podruhé. (31.10.2018)

Nejenom draka, ale především diváka z tohohle veledíla bolí hlava. Trapná snaha o pohádku, hodná tak akorát k mučení, dobrovolná projekce hraničí s masochismem a těžkým sebepoškozováním. V zájmu zachování vašeho duševního zdraví důrazně nedoporučuji! Hodnotit vlastně ani není co, naprostá ztráta času. 0/10. (27.04.2019)

Nerada dávám odpad. U našich filmů jsem ale v hodnocení kritičtější, protože vím, že v minulosti jsme i za ztížených podmínek a cenzury dokázali natočit skvělé snímky. Dneska máme tvůrčí volnost a v tomto případě s ohledem na délku a početný kompars, v němž byly krojované folklorní soubory snad z celého Slovenska, zřejmě nechyběly ani peníze, tak se ptám, kam jsme to došli? Tak ještě nějaké zdůvodnění. Proč mluvil Karel Gott tak mizerně slovensky, když paní Magálová mluvila slušně česky. Příběh byl o ničem, Slovenský princ a princezna byli sympatičtí, ale královské děti včetně těch Karlových nebudou zřejmě herecké hvězdy. Draci byli příšerní, což je v době možnosti použití pokročilé digitální animace, trestuhodné. Bylo to dlouhé, zvláště s ohledem na dětského diváka. Přírodní záběry byly pěkné, takže kulisové vsuvky tam nemusely být, hudba byla občas depresivní, spíš z muzikálu pro dospělé, než z písniček pro děti. Zlatý Svěrák a Uhlíř. Přetrpěla jsem to do konce, ale za ten promarněný čas a s ohledem na možnost poškození dětského vkusu bych to svým vnoučatům nedoporučila. (01.12.2019)

Nebudu se rozepisovat o Gottově příšerné slovenštině, u které jsem zprvu myslel, že se jedná o nějakou ukrajinštinu, ani o jeho příšerném hraní, ani o divném ději s kletbou vycucanou z prstu, ani o příšerných písničkách, které nejsou v pohádkovém stylu, ale v takovém tom odporně muzikálovém, ani o hrozně vypadajícím digitálním drakovi a jeho ještě horším papundeklovém dvouhlavém kolegovi. Co mě prostě na této katastrofální pohádce štvalo nejvíc, bylo to celkové podání. Ano, pohádka je primárně pro děti, ale Rapoš (často i Troška) si prostě usmysleli, že pro dospělé nebude vůbec a i ty děti nebudou ani 10tileté, nýbrž úplné mrňata. Výsledkem je, že např. při papundeklovém drakovi povídajícím si s dětmi, jsem se vrátil do dob, kdy jsem ve školkovském období sledoval pásma pohádek ve Studiích kamarád či se Štěpánkou a čertíkem Bertíkem. Nutno dodat jednu důležitou věc. I v těch 6ti letech jsem se u výstupů čertíka Bertíka ošíval trapností. V tu chvíli jsem to nedokázal takhle definovat, ale i tehdy tam byl podvědomý pocit, že to je dětské až moc. Nabízí se tedy otázka: Proč dělají z lidí takové degeny? Proč ty pohádky nemůžou být podané tak jako s Čerty nejsou žerty či O statečném kováři, které mi v dětství připadaly dospělé a i v dospělosti se pohled na ně vůbec nezměnil? To tvůrci nikdy nebyli dětmi, nebo jim až do deseti let připadalo strašně čupr koukat na SuperMufa a Tryskomyšky a hihňali se u toho jak mrňata jen proto, že se to hýbalo? Každopádně podívaná pro masochisty. (01.01.2020)

Jakmile jsem tam zmerčila jméno Petr Šiška, tak jsem věděla, že půjde o průšvih, ale že až takový, to mě ani ve snu nenapdlo. Nemám nic proti bratrům Slovákům, takže mi jejich rodný jazyk nevadil. Jen u Karla Gotta jsem z toho byla značně nesvá, protože mě jeho příliš uhlazená mluva tahala za uši.Nápad na příběh není špatný. Jeho zpracování je ovšem hrozné. Ještě, že Blivajz tu nudu vždy nějak rozsekl. Nejlepší byly animované pasáže. Ty bych klidně uvítala jako samostatný příběh. (24.04.2019)