Rychlý jako blesk

„Don't fear the weapon, fear the man.“ Akcí naplněná klasika 90.let, v níž se věčně polosvlečený syn Bruce Leeho má jako součást programu pro odstranění svědků co obracet. Občasná naivita patří k své době i žánru, stejně jako dabing Zounara a já osobně oceňuji mrštnost hlavního hrdiny, neboť podobnou rychlost dokážu vyvinout leda po kilu třešní a láhvi kefíru.. Povšimněte si proplešatělého poskoka bosse heroinové prádelny (Al Leong), jenž se mihl ve veletuctu snímků podobného ražení a jelikož jeho tvář nikdy neodpovídala trendům modelingu, dostal vždy jasné zadání: "Tvař se drsně, nic neříkej, předveď něco z kung-fu a smiř se s tím, že na konci bolestivě chcípneš, nebo v lepším případě dostaneš přes držku." Toto byl ten horší případ.. (22.10.2012)

Jednoznačně lepší než "Zúčtování v Malém Tokiu" ! Klenba příběhu je sice obdobně blbá ( Zúčtování narativně zastřešoval buddy motiv, tady se hraje na strunu otco-synovského vztahu, odčinění dávného traumatu a přijetí odpovědnosti za svět kolem) a scénáristicky je to taktéž značně odfláknuté, ale film je daleko lépe natočený a odvyprávěný....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/06/dvakrat-brandon-lee-zuctovani-v-malem.html (02.01.2012)

Akce vcelku dobrá, nicméně oproti ZÚČTOVÁNÍ V MALÉM TOKIU méně zábavné a v porovnání s počiny Van Damma konce 80. let (KRVAVÝ SPORT, KICKBOXER, LVÍ SRDCE) to má mnohem horší příběh. Potěšil zejména neokoukaný Brandon Lee v hl. roli a také skromný písničkový doprovod - balada "Can´t Find My Way" a "I´ll Be There" od rockové partičky Hardline. (25.05.2007)

Poctivé akční béčko se všemi švary i nešvary. Ozdobou jsou bojové scény, kde měl Brandon Lee s kamarádem Imadou volnou ruku v choreografii a je nutno říct, že v tomhle měl mnohem větší nadání než jeho otec, jehož choreografie ve vší úctě stála za prd. Brandon je svěží, promyšlený, pestrý a hbitý.  Příběh je klasicky prajednoduše černobílý a naivní. Kladné postavy příšerné a příšerně zahrané, Bootheův otcovský polda  pak jasně vede, naopak záporáci povedení a sympatičtí.  Na tohle se jednou za čas vždycky rád podívám. Tři fajnové. (05.02.2024)

Velmi poctivá osmdesátková nálada dirigovaná kdysi celkem nadějným režisérem. Fádní zápletku a nelogiku není třeba rozebírat, vypíchnout si ale zaslouží Brandon Lee. Ten na začátku 90. let nebyl úplně standardním hollywoodským kopáčem typu JCvD, protože mu do vínku bylo naděleno o malinko víc hereckého talentu než bylo zvykem u ostatních. Díky tomu jsou Lee-ovi momenty méně (nechtěně) úsměvné a bojové scény o to zajímavější, zde podepřené hodně vydařenou choreografii. Je jen otázka, zda-li by dnes Lee skončil v regálech dvdpůjčoven, já mám pocit že měl oproti ostatním hodně velkou šanci se udržet. (02.07.2008)