Studená válka

Posadíte se do kina a tak trochu nevíte, co vás čeká. Název slibuje politické drama, plakát lehkou artovku a popis tradiční polské popěvky a lásku. A upřímně, neuvěřitelné se stane skutečností a já měla celých 89 minut pocit, že nechci, aby to skončilo. Tenhle příběh o nehynoucí lásce dokáže totiž i vás přesvědčit, že taková láska za to stojí. Neuvěřitelný, a to jsem cynik! A já chci rozhodně soundtrack. (06.08.2018)

Zábermi z tohto filmu by som si chcel vytapetovať byt. Obývačka by bola vyplnená príbehom z Poľska, rôznorodosť Berlína by symbolizovala hosťovská izba a spať by sa chodilo jednoznačne do Paríža. Romantickú predstavu si naštrbím tým, že na hajzli bude Stalin. Ale aj tak by ma doma obklopovala neznesiteľná ľahkosť hudby. (29.07.2020)

První polovina je i přes pomalejší rozjezd skvělá a výborně navozuje atmosféru na to, co má přijít dál. Jenže dál už jaksi nic nepřijde. Tam, kde nejen název Zimna wojna láká na příběh dvou lidí, jejichž lásce brání tehdejší politická situace, se ve skutečnosti děje příběh dvou lidí, kteří si sami hází klacky pod nohy svými zcela dobrovolnými životními rozhodnutími. Vžít se pořádně do jejich role pak nelze tím spíš, když se to všechno odehrává tak zkratkovitě, až to budí dojem, jako by někdo vystříhal polovinu filmu. Promarněný potenciál. (01.01.2019)

Proč se do oskarových nominací u neanglicky mluveného filmu dostane kousek, který je v rámci pochopitelnosti nejmíň přístupnou filmařinou, co jsem za bůhví kolik let viděl, to prostě nepochopím. Přitom Poláci teď točí tak pěkné filmy. No tak jasně, jisté kvality má určitě i tento film, to bezesporu. Nápad, jak odvyprávět příběh v rámci útržkovitých scén, které se neustále trhají, aby se pod náporem polských dudáků opět propojily, je cnostnou a originální myšlenkou. Já ale přeci jen měl co dělat, abych to po dalším záběru na dudáky nebo zpívající holčičku nevypnul s tím, že už tenhle film v životě nechci vidět. Nakonec jsem ho dokoukal, uznávám originalitu, ale…už ho nikdy nechci vidět! Pokud Studená válka dostane Oskara za neanglicky mluvený film, tak to nebude za film, ale za to, že polská kinematografie je aktuálně tou nejlepší evropskou kinematografií. (07.02.2019)

Černobílá tomuto příběhu padne jako dětská prdelka na nočník. Složité politické období let 1949 až 1964 se trpce promítne do vztahu dvou mladých umělců, on je nadějný skladatel a vynikající klavírista, ona začíná jako zpěvačka a tanečnice folklórního souboru. Jejich cesty se osudově protnou a těžko říct, který nepřítel je pro jejich vztah větší, zda budování socialistické vlasti (a proti tomu touha po svobodě) či oni sami, svými obtížně slučitelnými povahami, prožitou minulostí. Tomasz Kot opět výborný, Paweł Pawlikowski poklona. (05.08.2019)