Proxima

"Proxima" není žádné sci-fi, nepřirovnala bych ji ani k žádnému filmu o cestě do vesmíru z posledních let (a že jich bylo). Jedná se o intimní a komorní drama, ve kterém nenajdete žádné akční sekvence - pouze několik scén z výcvikového střediska a samozřejmě start raketoplánu. Podstatné jsou totiž úvahy ústřední postavy o tom, jak moc budoucí dobrodružství naruší její rodičovskou úlohu. Některé momenty zaujmou více (psaní "povinného" dopisu pro dceru), někdy je vyprávění trochu rozvláčné. Každopádně chválím snahu podívat se na cestu do vesmíru z úplně jiného úhlu pohledu. Skoro 4*. (20.07.2020)

je víc let do vesmíru a fakt,že udělám něco velkého víc než rodičovská láska a to,e neuvidím vyrůstat svoje dítě?Na tuhle otázku se těžko odpovídá a Proxima na ní ani odpověď nehledá.Spíše se snaží ukázat určitá dilemata a to zda jde skloubit velká kariéra a rodina a za jakou cenu.Tak jako tak to ale dělá podobně jako třeba Ad Astra velmi pomalu,rozvážně a bohužel místy je to trochu nuda.A zatímco Ad Astra už sem viděl několikrát, tohle bych si znova nedal.Ani kvůli Evě Green...60% (07.11.2020)

Nápad samotný je jistě originální, natočit čistě komorní drama o něčem tak epickém, jako je cesta do Vesmíru, asi to může fungovat pro ženy-divačky, já jsem většinu filmu přemýšlel o tom, že ženy alespoň v naší části světa dnes už mohou naprosto všechno, třeba létat do vesmíru, chudáci ale jejich děti...a o tom asi ten film měl být...když podprahově klade otázku, obdobu Sofiiny volby - co je víc, vidět na vlastní oči Vesmír, nebo vyrůstat své dítě? (13.10.2020)

O kosmonautech jsem nikdy moc nepřemýšlela, ale při a po tomto filmu jsem musela začít. Opustit, byť dočasně, všechny své blízké, doslova celý svůj svět bez možnosti kontaktu, je taková malá smrt. Pro matku od dítěte snad úplně nejtěžší. Sarah bojuje o své místo na palubě, bojuje se svým tělem, svým rozhodnutím, svými city i hodnotami, a je to tvrdá bitva. Proxima má své chyby, ale ukazuje lidem kousek nového obzoru, inspirující příběh statečnosti, i to, že extrémně těžká rozhodnutí zůstávají nedoceněná. „Tak dlouho trénuju, abych opustila zemi, a teď, když nastal čas, se k ní cítím pevně připoutaná.“ (19.02.2021)

Zdá se mi, že vesmírná epopej 'Gravitace' od Alfonse Cuaróna vzbudila nový zájem a etablovala subžánr vesmírných snímků odehrávajících se v kosmický vysočině, jejichž klíčovým prvkem je především jistý existenciální kontext (viz. bravurní adaptace knížky Marťan, Nolanův Instalatér, či předloňský First Man, anebo loňská Ad Astra), a které se snaží hrdě kráčit ve šlépějích takových ikonických žánrových klasik jako Tarkovského 'Solaris' či Kubrickova 'Odysea', do předních příček filmových hitparád, což se jim kupodivu víceméně daří (pokud nepočítám Lucy in the Sky) - no a nejnovější příspěvek do této unikátní sbírky 'Proxima' samozřejmě není sporadickou výjimkou.... Akorát nečekejte turistickou destinaci MilkyWay - než o typicky exemplární kosmickou opulentní jízdu jde spíš o sugestivní sondu, která netradiční formou intimně pojednává o vztahu mezi matkou a dcerou a jejich vzájemném odloučení, které se z prvotní separace posléze expanduje do řádků milionů kilometrů. Snímek velice autenticky reflektuje preparaci kosmonautů na jejich osudový methodos, a zároveň lukrativně kombinuje francouzské, ruské, německé a anglické znění. Vše ovšem inherentně stojí a padá na excelentním hereckém výkonu Evy Green a její individuální reidentifikaci charakteru - no a prvořadí fanoušci určitě nebudou strádat, protože jejích náramných vnadů je zde vskutku požehnaně.... Ve výsledku jde určitě o pozoruhodný počin, jemuž ale chybí exponenciální spád, partikulární interpretace dílčích leitmotivů a celkově atraktivnější koncepce - např. konflikt mezi protagonisty, který je zprvu načrtnut kradmě, a proto je zcela nulový - což platí i pro finální katarzi. Celý film je následně věnován všem matkám kosmonautkám, a přesto není závěrečný tribute nijak feministicky vtíravý, zato trefně dojemný.... VERDIKT: 7,4 Gagarinových bratrů z 10 (31.07.2020)