Chata

Od dua Fiala/Franz se dalo čekat něco podobného jak jejich Dobrou mámo a s tím by člověk měl do filmu i jít. The Lodge bych rozdělil na 3 části - u první bude divák naříkat a zívat nudou, při odhalení, o co tady půjde, si bude zarytě zasedávat do sedačky a pomalu se do filmu ponořovat, a při závěru si tak maximálně povzdechne s HODNĚ rozpačitým pocitem, kdy na jednu stranu mu bude v hlavě vrtat: "To bylo jako všechno?" a na druhou zase hodně hluboko pocit "Wow". Nápad velmi dobrý, jen trochu kostrbatě podaný, jelikož po první odzívané hodině film diváka už těžko dostane do zapáleného módu s tím, že by si měl užit zbytek na 100%. Odhalení je šokující, hudba i atmosféra místy nahání husí kůži a závěr by byl taky výborný, jen zkrátka celá první část filmu je divácky strašně neatraktivní a nezáživná, že závěrečná dvacetiminutovka to už horko těžko zachraňuje... Ale sakra, vrtat mi tohle bude v hlavě ještě dlouho, nemůžu se zbavit pocitu, že některé scény filmu jsou v mých očích kvalitní filmařina a přesně můj šálek kávy. (14.10.2021)

Tolerance, natožpak spřátelení dětí s novou partnerkou otce, kvůli(?) které se rodiče rozešli (a hůř), není nikdy lehké a tvoří páteř tohoto psychologického teroru ze zamrzlé chaty u jezera. Opravdu originálního (také plíživě atmosférického a pomalého), kdy jsem předlouho netušil, o čem bude a kam se vyvine (mj. se s onou slečnou pojí pohnutá minulost). I když jo, pointa mě napadla jako jedna z variant, ale její nekompromisní dohrání ji pořádně přitvrdilo. (14.03.2022)

Zvláštní film, kterej úplně extra nezaujme, má to dost pomalý tempo, ale i přesto, to má něco, proč to vidět chcete až do konce. Nebudu samozřejmě říkat jak moc to splnilo očekávání. Čekal jsem možná větší peklo, že se to prostě vyhrotí do nějakýho extrému vzhledem k tomu, jakej měli děti doma domeček na hraní. Ono se to sice vyhrotilo, ale do totální psychařiny. Což o to, psycho thrillery mi vůbec nevadí, ale tohle je takovej ten divnej počin ve stylu Čarodějnice a Slunovratu, festivalovej film pro úplný magory (rozuměj fajnšmekry). Do toho otázky, který vás držej od začátku filmu a bez odpovědi. Když je holt nouze, pustíš si cokoli, ale kdybych to věděl dopředu...rozpakoval bych se. Přitom to prostředí chaty a zasněžený mrazivý a ponurý okolí si říkalo o něco trochu záslužnějšího. (18.06.2020)

Je to účinné a efektivní. Filmaři vymysleli těžký sporák emocí a nechali mírně vřít. Působivá byla divočina okolo chaty a izolovanost. Ještě působivější by byl horror s islámem - gore scény s podřezáváním krků, sebevražední atentátníci za šíření víry...Ale takový film nikdo nemá odvahu natočit, protože se Arabů všichni v Evropě bojí (05.05.2020)

Prastará životní moudrost pro muže praví: Střez se všech ženských s čoklem! Jsou divný. A taky že jo. No ale je fakt, že tahle měla na divnost docela nárok. Nejdivnější ze všech zúčastněných byl ovšem otec - na údajného psychologa poněkud překvapivě postrádal empatii i psychologický vhled. Jinak nevím, jak si vysvětlit jeho nápad ponechat svoje děti po sebevraždě jejich matky v odlehlém domě s nenáviděnou a nesympatickou macechou, která baští klepky jako lentilky, aby se jí nerozjela recidíva paranoidní schízy. A vzhledem k tomu, že zbožné a zakřiknuté děti jsou zároveň i rafinované sadistické bestie, v zasněžené chatě u zamrzlého jezera se rozehraje vcelku slušný mejdan. Slušný je i zneklidňující hudební/zvukový doprovod a kamera dvorního Tymiána Syfilidise je fakt elegantní. Víc neprozradím a zaokrouhluju nahoru. (28.04.2020)