Chata

Od dua Fiala/Franz se dalo čekat něco podobného jak jejich Dobrou mámo a s tím by člověk měl do filmu i jít. The Lodge bych rozdělil na 3 části - u první bude divák naříkat a zívat nudou, při odhalení, o co tady půjde, si bude zarytě zasedávat do sedačky a pomalu se do filmu ponořovat, a při závěru si tak maximálně povzdechne s HODNĚ rozpačitým pocitem, kdy na jednu stranu mu bude v hlavě vrtat: "To bylo jako všechno?" a na druhou zase hodně hluboko pocit "Wow". Nápad velmi dobrý, jen trochu kostrbatě podaný, jelikož po první odzívané hodině film diváka už těžko dostane do zapáleného módu s tím, že by si měl užit zbytek na 100%. Odhalení je šokující, hudba i atmosféra místy nahání husí kůži a závěr by byl taky výborný, jen zkrátka celá první část filmu je divácky strašně neatraktivní a nezáživná, že závěrečná dvacetiminutovka to už horko těžko zachraňuje... Ale sakra, vrtat mi tohle bude v hlavě ještě dlouho, nemůžu se zbavit pocitu, že některé scény filmu jsou v mých očích kvalitní filmařina a přesně můj šálek kávy. (14.10.2021)

Umělý. Tohle slovo si v souvislosti s The Lodge vybavím jako první. Od zápletky přes postavy až po budování atmosféry - tohle je možná zručně natočená a zajímavě vygradovaná, ale zaručená umělost nejhrubšího zrna. Na každý povedený nápad přijde hned několik hluchých záběrů, které jen protahují stopáž a nikam vývoj neposouvají - oproti Osvícení (se kterým to má styčné body hned v několika fázích příběhu) hrozná slabota. Ale Riley Keough opět potěšila. 60% (08.05.2020)

Nic moc jsem předem nevěděl, prakticky jen to, že v tom hraje vnučka Elvise Presleyho, která je momentálně v kurzu, a že jde v téhle podivné koronavirové době s nedostatkem lákavého filmového zboží o očekávaný kousek. Atmosféra, která neustále utahuje šrouby. To je hlavní devízou tohohle kousku od dvojice rakouských tvůrců. Máme tady jen jednu rozvrzanou chalupu, zasněžené okolí, nikde nikdo, jen jedna rodinka. I když rodinka. Alicia Silverstone nám náhle a nečekaně zmizí ze scény, zůstanou dvě dospívající děti, jejich otec, který má mladou milenku. S velmi pohnutou minulostí. A právě ji tenhle tupan nechá se svými ratolestmi na odlehlé samotě. Holt je třeba, aby se sblížili. Tvůrci k triu přistupují pozorovatelsky. Bez emocí, nevzrušivě, velmi plíživě. Jen pořád něco visí ve vzduchu. Hodinka dobrá, dokonce moc dobrá. Pak párkrát uhneme z cesty a mnohé přitáhneme za vlasy. A ta víra. Poslední půlhodinka za mě neuspokojivá. (01.05.2020)

Vynikajúce, doslova mrazivé prostredie opustenej chaty a veľmi schopný záver. Problém som mal však so stredom filmu, kde som tápal, v kom alebo v čom mám hľadať ústredné zlo. Postupom času sa mi však v hlave začala tvoriť istá teória, ktorá sa ku koncu potvrdila, a tak som vedel, na čo upriamiť pozornosť, a ktoré scény si do sýtosti vychutnávať. (23.10.2021)

Prvá polhodinka? Nedýcham. Tá druhá? Pomaly zvoľňujem a začínam prijímať kyslík do pľúc, pretože tempo zvoľnie a nastúpia otázky, čo je v celku v pohode ( nikto nemá rád stereotyp ). Lenže tá prostredná polhoďka, je plná blábolov a stupidít. Potom príde tretina tretia. A je to niečo medzi tým. Teda skoro. Tu sa zrejme scenár hádal sám so sebou. (09.10.2020)