Boj o moc

"I love you, but you are not serious people." Dallas pro náročného sviňá... Ehm, diváka. Zbohatlíci s "daddy issues", kdy jeden každý se považuje za alfu (kterou není), si v nejvyšších patrech mrakodrapů vrážejí korporátní dýky do zad, intrikují, lžou, chčijí na(d) spodin(o)u (přeneseně i doslovně) a za americkými úsměvy žabomyší pikle kují. A je to skvělé. Tedy pokud je vám po chuti pragmaticky cynický odosobněný styl, kde není ani náznaku sympatických postav. Bohužel je to sráženo postavou Grega. Což je nejhůře napsaná i zahraná postava na poli veškeré zdařilé quality TV. Je jasné o co se s ní tvůrci snaží, ale tohle je jak zasadit Jar Jar Binkse do původní trilogie. Je až neuvěřitelné, že s ohledem na množství talentu za psacími stroji i před (a za) kamerou, tak nikdo z Nicholase "Goofyho" Brauna nevytáhl byť jednu jedinou scénu, kde by nepůsobil, jakože se teprve snaží pochopit neuchopitelný koncept "hraní". Jinak lze jen chválit, protože výkony ostatních (především pak tria Cox-Strong-Snooková a v pozdějších sezónách i Culkina a Macfadyena) jsou na úrovni, která naprosto upozaďuje veškeré výtky. A to včetně pozvolnějšího rozjezdu i nepřehlédnutelného faktu, že jakkoli první série nemá slabších epizod, tak by z toho nesporně šla vydestilovat minisérie bez ztráty čehokoli zásadního pro postavy/děj/intriky. Jakmile si to však sedne, tak nastává hodokvas intrik, pragmatismu, cynismu, osobních záští, ambicí a "rodinné lásky". O třech sériích pak platí v zásadě nemlich to samé. Stěžejní postavy a linie jsou hodny nejpřísnějších měřítek, ale na každou takovou linii/postavu připadá nějaká výplňová linie/postava. Což neznamená, že by i tak nebyla kvalitní výplň, ale pořád je to jen vata. A tak na každého Kendalla připadá jeden Connor, na každou kudlu-si-vrážející linii připadají eskapády Grega. Finální řada pak přeci jen již jde pouze "po mase a k jádru pudla", tam jsou ty nadbytečné postavy upozaděny. A je to ku prospěchu všem; divákům, seriálu i těm postavám samotným. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | (05.08.2020)

Natahování každé epizody nesmyslnými záběry mi už drásalo nervy a tak jsem se dívala jen sporadicky a i tak musím dát vysoké hodnocení.Protože mi nic neuniklo, jen jsem ušetřila čas.A jsem v obraze o co šlo.A v jádru popsal ve čtvrté řadě v páté epizodě Roman někde ve výšce v Norsku : nechce pokračovat,chce nás koupit a potom zničit.Konec citátu.O tom celý seriál je.O žralocích a malých rybách ve světě obrovských peněz. (25.04.2023)

Jak bývá u Armstronga již dobrým zvykem, nechává jednotlivé díly napsat různými scénáristy, natočit různými kameramany a řídit různými režiséry. Přesto celek vypadá velmi koherentně a nejsou tam tak patrné rozdíly jako tomu bývá u sitcomů, kde je tato praxe (v minulosti často ani nepřiznaná) mnohem běžnější. (11.09.2019)

Ve sledování vysoce postavených korporátů se nevyžívám, přesto jsem si Boj o moc užil, jelikož je hlavně o postavách, které jsou bez výjimky výborně napsané i zahrané. V seriálu není jediný klaďas. Všichni jsou to narušení, mocichtiví manipulátoři, kteří mají sami sebe na prvním místě. To ovšem nebrání užívat si výborné dialogy, kde perlí hlavně dvojice Tom a bratranec Greg. Taktéž mě zaujalo, že se ústřední trojice vlastně chová stejně po celé čtyři série. Ke konci už jsem fyzicky nebyl schopen jim ani trochu fandit. (14.06.2024)

Vrchol televizní tvorby. Nejdokonalejší duett rodinných vztahů s politicko-korporátními zájmy. Herecký koncert všech zúčastněných, natočený nejsvěžejším okem za kamerou za poslední léta, s invencí tvůrce Jesseho Armstronga. Jeremy Strong se mi šplhá do top10. Díky 4. sérií pro mě nejlepší seriál posledních 5 let. (12.06.2023)