Oko (S01E07)

Švédsko-francouzská režisérka Charlotte Brändström natočila šestou epizodu seriálu Pán prstenů: Prsteny moci s názvem Udûn, která se rázem stala nejlepší epizodou celého seriálu, která nastavila laťku proklatě vysoko. Stačilo nyní jen doufat, že sedmá epizoda, která též vznikla pod režijním dohledem Brändström, si dokáže udržet minimálně část kvalit. Ve finále je ovšem bohužel smutný fakt ten, že ihned po zatím nejlepší epizodě přichází ta zatím nejhorší. Dle očekávání se navazuje na finále šesté epizody a následky zničení Jižních zemí. Vrací se trpaslíci i Chluponozí, hned start sedmé epizody přitom ještě má tu správnou atmosféru spojenou s následkem toho, co se minulý týden stalo. Spolu s Galadriel v podání Morfydd Clark ovšem rázem výrazně tráví čas mladý Theo v podání Tyroeho Muhadifina a celá jeho úloha v této epizodě je hodně na pováženou, kdy je rázem velmi těžké. Následky mají vliv i na poměry u Númenorejců, v tomto pohledu působí jako slepá ulička fakt, že divák díky událostem původní trilogie Pán prstenů ví, že se nemusí bát nejen o Galadriel. Částečně tu alespoň funguje nádech původních Tolkienových děl, kdy Tolkien do Pána prstenů vložil i své osobní zážitky z 1. světové války, kdy to zde celé krapet funguje. Někdo se tu sice snažil zachránit mnoha lidí před armádou skřetů, ve výsledku to ovšem bylo částečně marné. Absencí trpí prozatím nějaké to výraznější PSD, minimálně Lloyd Owen alespoň jako Elendil dostává konečně trochu víc prostoru a pomalu to vypadá, že si umetává cestičku ke svému vysokému postavení v událostech budoucích.  Cizinec z vesmíru v podání Daniela Weymana je pořád víceméně záhadou, linka s ním a jeho chluponohými kamarády ovšem prozatím dostává konečně nějaký výraznější progres. Chluponohé ovšem nejspíš ještě čeká dlouhá cesta, aby si získali větší uznání. Trpaslíci avšak nadále zůstávají solidně vykreslení, kdy dochází k vyhrocenější konfrontaci Durina III. v podání Petera Mullana a Durina IV. v podání Owaina Arthura. Tato linka má jednu velmi silnou scénu, potěšení z ní ovšem kazí dost pravděpodobný nástup jednoho starého známého z původní trilogie Pán prstenů. Tento známý protivník bude dost možná sloužit jako ideální protivník pro finále 1. série, jeho výstup je ovšem aktuálně přeci jen krapet tlačen na sílu. Na konci definitivně dochází k potvrzení jedné teorie, která je vysvětlena přepsáním názvu jedné lokace a to samotné vlastně působí tak trochu zbytečně, kdy by tentokrát bylo lepší nepoužít klasické Show, don't tell, ale naopak tell, don´t show. Sedmá epizoda i na status semifinále 1. série vlastně příběh a linky kdovíjak neposouvá a neprokresluje, po předchozí epizodě jde jednoduše o sešup. Především i v rámci dialogů, které rázem působí o poznání slabším dojmem a především snahou dolovat emoce z momentů, kde to v tomto případě skutečně krapet nefunguje díky plot armoru. Jak dokázala šestá epizoda výrazně namlsat na poslední dvě epizody 1. série, sedmá epizoda vlastně jen vyvolá naději, že to s osmou epizodou bude o poznání příjemnější a ta dostojí statusu finále série.  Tvůrci sice již nyní slibují, že 2. série bude o poznání lepší a velkolepější po všech stránkách, dost možná by to ovšem spíše chtělo zapracovat na tom, aby vše fungovalo už v 1. sérii. U osmé epizody musí i ten, kdo tento seriál předem neodsoudil a v jistých momentech (především po celou dobu předchozí epizody) si ho velmi užíval, uznat fakt, že osmá epizoda nastavenou laťku udržet nedokázala, samotně nastavená laťka to přitom sama obhájit nedokáže.... (08.10.2022) (méně) (více)