Pán prstenů: Prsteny moci

Nemyslete si, soudruzi, že je toto je snad nějaká „podprahová účelová manipulace“, jak nás naprosto směšně napadají ty odporné konzervativní živly, nepřátele strany, lidu a Mumulendu, se kterými záhy po bolševicku řádně zatočíme!!! Kdepak, na vše existují naprosto exaktní a nerozporovatelné důkazy, a to zejména v podobě ztracených a nikdy nenalezených spisů „Silmarillion bygyns aneb nezpochybnitelná revizionistická pravda o rasistické Středozemi“ známého progresivisty, inkluzníka, homofila a feministy – soudruha Tolkiena. Výše zmíněná publikace se zabývá událostmi ještě před Prvním věkem, kdy Hobitci obývali tenkrát velmi temný Aman, a byla to pěkně zkurvená, necivilizovaná, agresivní a dobyvačná pakáž, která bez skrupulí kolonizovala a zotročovala celý tehdy známý svět, vytírala si výsměšně prdel i ušlechtilými elfy a trpajzlíky měla za podřadný gasarbajtří póvl. Až se jednou naštěstí stalo, že předpisově probuzený a solidně nadržený hobitek jménem Lačnopyj Negrorád podlehl při svých konkvistadorských toulkách zaostalým jihem Hytheru, kam tenkrát ještě hobití noha nikdy nevkročila, šarmu podivné čokoládové bytosti, dnes díky Kronikám pověr známé jako Latoya Lumumbu, a i přes přísný zákaz zpátečnické, přísně eugenicky vládnoucí hobití garnitury Amanu ji bezuzdně vyprcal. Načež mu Latoya po šesti měsících potratila trojčata, dva syny a dceru, které šťastní rodiče pojmenovali Mandelín, Kládomil a Žaneta. Ve snaze zajistit své nově nabyté rodině lepší a civilizovanější život, plný lásky a podpor, odvezl je, a to včetně veškerých chtivých příbuzných své družky, čili asi tak stohlavou vesnici, zpět do Amanu. A jistě si dovedete představit ty odporné předsudky, xenofofobii a perzekuce, zamítání dávek, nechutné nucení je vzdělávat se a pracovat a jiná úděsná příkoří, kterým museli naši hrdinové čelit. Ti však ve své kulturní svébytnosti neochvějně vytrvali, až došlo na historickou událost, která ty zkurvené bílé hobití huby přinutila vytáhnout si hlavy z prdelí a revidovat svou ryze předsudečnou páprdovitou konzervativní ideologii, ani trochu nezakládající se na empirii. V roce 3685 Předprvního věku připlula totiž do Amanu delegace elfů z Nevrastu (česky „Nevražín“), sice tak trochu buzny, ale jinak veskrze árijská verbež, co se sice již předtím probudila na březích Curviénenu, ovšem probudila se evidentně špatně, aby s hobitky dojednala alianci v uzurpování podřadných a nikdy neviděných ras na celé tehdejší Zeměplacce. No a co se nestalo?! Samotný bratr elfského imperátora Buzolnda XXII. se nejprve zakoukal do ebenového mikrofešáka Kládomila Negroráda - Lumumby. To ovšem uvádím jen pro dokreslení oné zjevné, historicky podložené naprosté přirozenosti, protože jinak z toho byla dost slepá větev, ač plná lásky a ruptur. Tou přelomovou, radostnou a stěžejní událostí ve skutečnosti bylo, že Buzolndův syn Legomamlas naprosto propadl hnědému, a již tehdy kapku otylému, to víte hobití geny, kouzlu Žanety (pozdější věhlasné elfské královny Mathroniel Dolcevithy I., která ve slavné Bitvě kovů porazila vojska temného lorda Morgoshe). Načež tento svazek vyvolal až revoluční vlnu revisionismu v celé Středozemi i mimo ni, všichni náhle toužili mít doma alespoň něco hnědého, hýčkat si to v bavlnce a navěky chtivě respektovat kulturní rozdíly, ač se od mazlíčků podobného respektu nikdy nedočkají. A tak to tam černalo a černalo, až už se na tu temnotu ani Sauron nemohl dívat … Ale nemyslete si, i tato zářivá asimilační historie, směřující ke sluníčkovým zítřkům Mumuzemě měla své stinné stránky. Jako příklad bych uvedl jeden z mnoha politováníhodných incidentů, popsaných v kapitole 28 - „Středozemské sufraštětky“, kdy vnučku Žanety a Buzolnda – Smilněnu Buřtorádovou - rasisticky znásilnila na párty v Mordoru banda zkurvených šovinistických skřetů poté, co tančila nahá na stolech a pak je kouřila na hajzlech, načež si to oni zcela patologicky až sociopaticky vyložili jako konsenzuální souhlas!!! Ovšem ani Smilněna nezůstala spravedlivě nepomstěna! Cestou domů totiž potkala právě poprvé na povrch ze šachty vylezšího slavného trpasličího krále Thuporina Macatého Palcáta. A to víte, byla tma, ona měla po tom bukkake držku celou pocákanou skřetokulátem, který je, jak známo, černý, tudíž ji Thuporin, věčně zlitý žaludovým pivem a nikdy nepohrdající ani jeskynními trolicemi, považoval za exotickou a seksy fousatou trpaslici, poprvé v životě Smilněnu pořádně dotáhl, a ta zůstala sice trochu podměrečným, ovšem solidně osvaleným fešákem v mithrilových slipech uhranuta až do konce svých dnů, což mělo za následek mimořádně plodnou generaci ebenových trpaslíků. Tak vidíte, soudruzi! Nade vši pochybnost prokázanými a zcela nespornými historickými fuckty jsem vám, vy zkurvení zpátečníci, právě konstruktivně doložil, že všichni ti negrolfové, čokobiti a afroslíci mají v anglosaské mykologii své nezpochybnitelné a nezaměnitelné místo, úplně stejné, jako například Vikingové či jiní modroocí blonďáci v senegalských mýtech. A ty zvuky, které vycházejí z hovny pokryté hrobky soudruha Tolkiena dozajista nepocházejí z hysterického obracení se, jak scestně tvrdí někteří zkostnatělí páprdové, nýbrž z radostného horizontálního tance nad tou nádhernou inkluzí a asimilací, o kterou ve svých dílech vždy tolik usiloval! Škoda, no. Je to totiž jinak sice kapku natahovaná, ovšem naprosto uhrančivě udělaná fantasy téměř na pět strupů, citlivě respektující Džejárárovu epiku, poetiku i hravost a parádně kompletující toho neprobuzeného zkurveného rasistu Džexna, který mimo pár skřetů neobsadil snad jediného stěžejního mouřenína, zmrd jeden. Avšak zdánlivě nevinné a naprosto jednostranné účelové kurvení mýtů následně vede k účelovému kurvení historie (už se paralelně i děje) a končí totálním zkurvením vlastní kulturní svébytnosti (cuming soon) pro blaho těch „tak strašlivě utlačovaných až genocidovaných“ minorit, jejichž kulturu ovšem bezvýhradně respektujeme a ctíme, protože jsme řádně demagogicky převychováváni bezpáteřní a sterilní milouši, nepokrytě seroucí na hroby svých předků. Prostě neodpustitelné, na hlavu postavené svinstvo, zaštiťující se bojem s větrnými pseudorasistickými mlýny a sloužící výhradně ke kokotporátně cílevědomě budovanému neomarxistickému pasení snadno ovladatelného stáda a k přípravě ovcí na plánované masové stěhování Afriky. Takže na jedné straně skoro pět strupů, na druhé čistý odpad, a to v natolik extremistických protipólech, že se prostě nedají průměrovat. Takže nehodnotím, protože nevím jak. (17.10.2022) (méně) (více)

Ptali jste se někdy co by se stalo, kdyby jste dali dvoum retardům jednu miliardu dolarů a k tomu práva na jednu z nejoblíbenějších fantasy sérií vůbec? Už se nemusíte ptát.. Pán prstenů: Prsteny Moči jsou šokující důkaz toho s čím se průměrný divák dokáže smířit. Asi nemá cenu rozebírat, že tato fanfikce, která vypadá jak z pera čtrnáctileté spisovatelky, která píše jen gayromance svých oblíbených postav, nemá co dočinění s reálnou předlohou. Tak tedy postupně a se spoilery.  Kapitola první: Sedmikráska. Jsem Pán prstenů. Nejsem Pán prstenů. Jsem pán prstenů. Prsteny Moči se snaží křičet sebevíc, že nejsou jak Pán prstenů od Jacksona, ale nedaří se jim to. Problém je ten, že krade scény (No kdopak je to pod kořenem? No kdopak to je?), dialogy (popis skřetů jak od Sarumana) a snaží se dělat stejné spojení postav jak v oné trilogii. Frodo a Sam? Nyní lepší dvojce Nori a Poppy. Legolas a Gimli? Elrond a Durin jen se špetkou tepla aka “Give me the meat, and give it to me R A W”. Toto je opravdu z Prstenů Moči a ne z pod-pultového VHS porna z devadesátek.  Kapitola druhá: Co je silné, co je nezávislé, co vždy ví nejlíp? Jsou to naše protagonistky. Galadriel, Míriel, Nori, Bronwyn.  Galadriel - je na začátku seriálu šikanovaná a posléze přichází jeden z nejdebilnějších dialogů v historii lidstva. “Stones sinks because they look down to darkness, and ships float because they look up to shiny sky”. Shakespear by to nenapsal lépe. Ale zpátky k věci. Zšikanovaná elfí Galadriel se po smrti svého bratra vydává šikanovat naoplátku ostatní. Egocentrická, narcistická, nikdy nemílící se a perfektně dokonalá Galadriel - kouzelnice, která kouzlí svou fyzickou silou. Můžeme ji vidět jak by nechala své druhy umrznou uprostřed ledové vánice a pak je všechny sama zachrání od trolla. Vyskočí uprostřed moře (proč? protože prostě může!💅), nechá se zachránit a po chvíli začne vyhrožovat smrtí svému zachránci. Čas zšikanovat královnu Míriel, aby dělala co chci a jedeme. Galadriel nakonec všeho dosáhne, i když se chová jak dvanáctileté dítě, kterému tatínek odmítla koupit bombónek a teď vyvádí v obchodě, dokud ho nedostane a tak ho táta koupí. Ale bombónek je z česneku! A česnek nechutná dobře! Dítěti není dobře. Tatínek zlý! Dítě dobré. Tatínek neměl dovolit! Je to špatně, takže vlastně Galadriel nic z toho co chtěla - nechtěla a za všechno může Sauron. Ach ty nezávislé ženy…  Bronwyn - místní sběračka plevele ze zaflusaného zapadákova, která se promění v neohroženou vůdkyni, která dokáže snadno zabít kdejakého skřeta. Její linka je až extrémně retardovaná. Tak tedy jen krátce. Ve vesnici jsou sktřeti, tak utečeme do pevnosti, která má jen jediný přístup po úzkém mostu. Teď za A) budeme s nimi bojovat zde. Za B) Pevnost zničíme a naženeme čas. Za C) zničíme pevnost a budeme bojovat ve vesnici, kde jsou chatrče ze slámy a dřeva 😂 👌. Tik, ťak. Tik, ťak. C) je správně. 😐 Samozřejmě dostanou čočku, dokud nepřijede biggy Gal. Nori - je takový Forodo bez všech dobrých vlastností. Najde muže co spadne jak meteorit a pořád to běží s laškováním dobrý x zlý. Mezitím ostatní hobbiti pozpěvují jak jsou soudružní a nikoho neupustí atd. Pak zpívají jak nechali lidi umřít někde v příkopu. Rodinu Nori pošlu do háje protože její táta si poranil nohu. Ten má pak ke konci srdceryvný proslov jak jsou soudružní a že mají jeden druhého. Prostě snůška keců a to přeskočíme ty tři slim shady Eminem look a like čarodějnice. Míriel - je úplně nepodstatná, jen jí vletí saze do očí a oslepne z toho - prakticky jediný co se jí charakterově a příběhově stane. Kapitola třetí: Příběh. Příběh tu upřímně není. Co se v osmi hodinách stane by se dalo doslova odvyprávět max ve dvou epizodách. K tomu nepomáhá ani to, že tvůrci se snaží mystifikovat diváky tím, kdo je záhadný houmles co spadl z nebe. Je to Gandalf. Všichni s trochou mozku to ví hned od začátku, ale budeme dělat jakože haha kdo by to mohl jen být. Helbrand hmmm to přece nemůže být Sauron. 🤔 Ah jéje. Isildur spadl pod hořící trám, co se stane? Přežije to? 😱 Zjistíme až v další sérii! Bude Numenor zaplaven? Možná kdyby neukázali, že bude, tak by to i někoho šokovalo.. Příběh v nezkrácené verzi: Galadriel zabili bratra, tak se mstít, podělá to, vznikne sopka (láva + studená voda =  výbuch sopky), neptejte se mě jak nejsem geolog natož vulkanolog. A Sauron pomůže k ukování třech prstenů pro elfy. Prakticky příběh v pár větách. Tadá. Kapitola čtvrtá: Chybí mi mozek a nebojím se to ukázat! Hodnocení nad 40% je až nereálné pro člověka, který má mozek větší než králičí bobek. Proto taky tihle lidé dokáží přijít jen s pár argumenty proč já špatný a oni dobří. První: Seriál si neviděl! Z toho jak hodnotí bych tipl, že spíš je to naopak. Ovšem musím uznat, že je možné, že jim odumřela většina mozkové tkáně, nebo jim mozková tkáň uhnila, protože tento seriálový průjem na vás opravdu zanechá nežádoucí následky. Druhý: Myslíš si, že je to špatný jen proto, že v seriálu hrají lidé všech barev! Můj človíčku, problém je, že ten seriál je sračka, ne že tam jsou lidé jiných ras. Epilog s dovětkem k produkci: Je až neuvěřitelné, že seriál stál tolik a přitom vypadá jak Lidl quality product. Kostýmy jsou občas až neuvěřitelně příšerné. Vojáci v plné plátové zbroji (když jsou na stojí na lodi - co by se asi stalo kdyby jeden z nich přepadl? 🤔). Hadry sešité dohromady značící póvl a nebo římské róby pro elfy a numerijce. Vše vypadá uměle, nepřirozeně až si nedokážete představit, že by takto fungoval svět normálně zrovna, když se do něj nenoříte touto seriálovou adaptací. Samozřejmě jsem nezahrnul všechno, jsou tu vynechané různé části, ale nemá se cenu tím zaobírat, protože je to asi tak podstatné jak tyto Prsteny Moči.. (15.10.2022) (méně) (více)