Design for Living
Režie:
Ernst LubitschKamera:
Victor MilnerHudba:
John LeipoldHrají:
Fredric March, Gary Cooper, Miriam Hopkins, Edward Everett Horton, Franklin Pangborn, Isabel Jewell, Jane Darwell, Wyndham Standing, Rolfe Sedan (více)Obsahy(1)
Dva Američané, dramatik Tom Chambers a malíř George Curtis, kteří sdílejí v Paříži společný byt, se zamilují do nezávislé Gildy Farrellové. A protože ona se nedokáže rozhodnout, kterému z nich dát přednost, navrhne jim “džentlmenskou dohodu”: Nastěhuje se k nim jako přítelkyně a kritička jejich práce, nikdy ale nedojde k jakékoli milostné zápletce s kterýmkoli z nich. Když však jednou Tom odjede do Londýna, aby dohlédl na inscenaci jedné ze svých her, je nucen nechat Gildu s Georgem o samotě. Jak dlouho jim pak jejich džentlmenská dohoda asi vydrží? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (28)
Čekal jsem to trochu lepší, avšak nemohu říct, že by mě snímek nebavil. Gary Cooper svoji doslova bondovskou vizáží je neskutečně charismatický a jeho herecký výkon je radost sledovat. Dějově pak lze snímek shrnout krátce: SPOILER: Dva kamarádi milují stejnou ženu a žena miluje oba muže, s každým chvilku tahá pilku, avšak nakonec si vybere muže, který po ní touží, ale nedostal se s ní dále než na první metu. Jakmile se ale objeví její dva milenci, opustí ho. Inu, film o nerozhodné holce do větru. /SPOILER. ()
Moderní divadelní hra Noëla Cowarda byla z Brodwaye přenesena do filmu hned příští rok po své premiéře. Ačkoli téma je atraktivní a zajímavé tehdy i dnes, nemyslím si, že je nutné se právě před tímto rutinním Lubitschem jakkoli sklánět. Filmový přepis je toporný, stejně jako i dnes přepisy divadelních her bývají. Sladké pikantní téma je to jediné, co by mohlo pozdvihnout koutky úst k úsměvu. Ale nic víc. March a Coop hrají jakoby sami byli na divadle, ale film takové markýrování nepotřebuje. Oba už tehdy byli mnohem zralejšími herci. Nu a Miriam Hopkins? Skvělé dialogy jí připadají, ale ona je odříkává jako naivní septimánka. Chápu, že jako porcelánová modelka, na které dobře vypadají luxusní kostýmy, je skvělá, ale herecké orgie se nedostavili ani v nejmenším. Tedy komu doporučit? Snad jen těm, kteří filmy 30. let příliš neznají a toto zbaští i s navijákem. Pre-code éra nabízí mnohem větší laskominy. “It's true we have our gentleman's agreement. But I unfortunately am no gentleman." ()
Docela pecka. Když si divák odmyslí teatrální herectví raných třicátých let, je to nečekaně ostrá komedie s lehce nemorálním námětem - ovšem jen zdánlivě. Společné soužití dívky a dvou mužů se začne jevit v jiném světle v druhé polovině filmu (podle mě vtipnější než úvod), sotva se dívka usadí ve "spořádaném" manželství, které ji nudí předstíráním, lezením do zadku možným obchodním partnerům a mimomanželskými aférkami vyšší společnosti. ____ Lubitsch se tady ukazuje jako mistr, hodně scén nebo momentů si vystačí jen s gesty, která nádherně a mnohomluvně zastupují jakékoliv dialogy (scéna nákupu manželské postele, když manžel přeměří nejdřív postel, pak ženu, a pak sebe/ chvíle, kdy vytáhne svatební povolení spořádaně vložené pod správné písmeno do kartotéky - což divákovi napoví o jeho charakteru naprosto vše/ když po svatební noci rozkopne kytici věnovanou bývalými přáteli jeho nevěsty) ____ I dialogy jsou ale perfektně vybroušené, hravé a občas i podvratné ("To je gentlemanská dohoda, ale já, bohužel, nejsem gentleman" - "Staneš se největším mučedníkem v historii cementárenství" - "O svatební noci se nemůžeš ptát, jestli tě miluji. Na to je buď příliš pozdě nebo příliš brzo.") _____ I když herci z dnešního pohledu přehrávají, tak má snímek jiskru a životnost, která pořád platí. /7. 9. 14./ ()
Jednoduchá ale překvapivě místy hodně zábavná komedie s vypilovanými tragikomickými dialogy, u kterých jsem se nasmál více než u všech současných rádoby komedií. Škoda té druhé poloviny, která na komické tempo nedokázala tak dobře navázat a děj tím působí trochu nesourodě, přesto hodně slabé čtyři hvězdy uděluji. [7/10] ()
Chvílemi jsem si říkal, že se dívám na Červené střevíčky v Lubitschově komediálním pojetí. Srovnání se však nabízí především s režisérovým o rok starším Útěkem z ráje. Podobnost vidím nejen čistě vizuální (hlavní ženská postava v podání Miriam Hopkins, lokace evropských měst a interiéry zazobaných vilek), ale především dramatickou a dramaturgickou. Oba filmy v mých očích spojuje svěží úvod plný skvělých momentů, chytlavě spojující energii slapstickové a screwballové komedie, překvapivá odvážnost v tématu dialogů a bohužel ale také neschopnost udržet tempo a dravost po celou dobu snímku. Lubitsch jako kdyby narval všechny své nápady do první poloviny a v druhé se popadal za břicho a nabíral dech. Nabízí se otázka, jestli Wilderův mentor vlastně nebyl silnější v romantických polohách, ve kterých si mohl dovolit pozvolnější tempo, aniž by celou dobu bez dechu dobíhal cílovou rovinku. Takže když "Lubitsch Touch", tak raději Obchod za rohem. 6/10 ()
Reklama