Ninočka

Vtipná a krásná komedie s úžasnou Gretou Garbo v hlavní roli. Reklamní slogan z 30. let "Garbo se směje" je sice kapku zavádějící, ale přesto jde skutečně o její první komediální film a hned napoprvé výborný. I když je zde co vytýkat. Nepřekonatelnými jsou první a poslední třetina filmu, prostředek je trošku (aspoň pro mě) nadnesený, až přehnaný a nedomyšlený. Stručně řečeno se mi nepozdával způsob, jakým se tvrdá a neprostupná soudružka změnila v divákových očích na půvabnou a citlivou dívku... Byl to příliš velký skok na to, abych mu uvěřil, ale to je jen detail, který neubírá celému filmu na kráse. Ninočka je z těch filmů, kterým se obvykle říkává nestárnoucí, a Greta je herečka, kterým se pateticky říká bohyně... Prostě výborné! A ještě něco - miluju Gretin smích a nezáleží na tom, jestli se směje jako soudružka Ninočka nebo jako královna Kristýna či dáma s kaméliemi... (15.10.2006)

Začátek vypadal hodně dobře, dost sem se bavila, ale pak to mělo sestupnou tendenci, začala z toho být rozvleklá romantická story a ten humor se téměř vytratil. Navíc mi dost vadila stylizace, že prohnilá kapitalistická hraběnka byla zlá a komunistická komisařka ta dobrá. V každém případě vidět, jak se Greta Garbo směje, byl docela zážitek. (15.08.2006)

„Jak může bolševická propaganda získat mezi muslimy úctu, když se Vaši zástupci Buljanov, Iranov a Kopalski opíjejí tak, že vyhodí koberec z okna hotelu a stěžují si vedení, že nelétá?“ Já to tedy nevím a nechápu ani to, jak může uvědomělá soudružka zapomenout na blaho svého lidu při feromonových komunikacích s jakýmsi buržoázním feudálem, ale jinak jsem si zcela jist, že Ninočka je vynikající komedie z doby, kdy se filmy ještě točily pro radost diváctva. (09.10.2012)

V rámci kariéry Grety Garbo funguje Ninočka jako její osvědčený top, film "líbící se všem". Zastiňuje z této pozice ale bohužel celou škálu mnohem lepších filmů. A je skutečně absurdní jít do Ninočky s tím, že uvidíme Garbo se poprvé smát (proč mi jenom takhle doporučovali film i v Ponrepu? :( ). Její smích už dávno předtím prověřil němý i zvukový film, můj nejoblíbenější příklad je z Královny Kristýny, kde byla nádherně přirozená. Ostatně tento reklamní trik měl sice ve své době opodstatnění, proč se ale pak všichni unifikovaně nesmějí i se Ženou dvou tváří? Aha, tam zase chybí to prověření zubu času a selektivní výběr do všech těch pseudoseznamů zlatého fondu (světové kinematografie). Takže hoďme radši za hlavu všechny tyto křivé náhledy na věc a nechme se jednoduše rozesmát soudružkou Garbo, kterak studuje mapu na tramvajové zastávce a posléze se jako malé dítě nechá sbalit na nejednoduší ženské cetky. Zahodí ideály komunismu a pochopí, že půlnoční setkání rafiček na ciferníku hodin je ta nejromantičtější věc na celém světě. Melvyn Douglas se stal milencem Garbo celkem třikrát, poprvé to bylo v Jakou mne chceš mít (1932) a po úspěchu v Ninočce byl doporučen také do její labutí písně v Ženě dvou tváří (1941), která se měla stát Ninočkou 2, ale Pearl Harbor to překazil. Jest to dobrý herec, má styl i humor, a navíc si ho dokážu představit ve spodním prádle, aniž bych se musela červenat. (25.02.2011)

Tentokrát soudruzi, jsem si řekla, že budu přísně objektivní a objektivně přísná, byť se jedná o černobílý film. A díky tomu předsevzetí mohu směle říct, že... to je naprosto skvělý film ze staré školy, se spoustou hlášek a za dobu jeho trvání vyinkasujete spoustu pohlazení na duši. Samozřejmě, je hodně romantický: "Slyšíte? Je půlnoc. Jedna ručička se setkala s druhou a líbají se. Není to báječné?" Je to báječné... A komunistická Ninočka, která je na začátku přívětivá jako zima v tajze, v Paříži roztaje a otvírá okna: "Vždycky mě trochu mrzelo, že naše vlaštovky odlétají v zimě do kapitalistických zemí... teď chápu proč. My máme velké ideály, a oni správné klima." (22.02.2015)