Jana Hlaváčová (E02)

Pro mě osobně moc příjemná záležitost, tři povídky, každá jiná a spojnicí je výborná Jana Hlaváčová, která se s půvabnou lehkostí převtělí z profesorky hudby (ta byla až krutě upřímná) ve zlomenou stárnoucí ženu (tu nenávist jsem jí uvěřila) a pak mávnutím proutku je tak báječnou a okouzlující podvodnicí, že mi s Luďkem Munzarem nad šachovou partií a obrazy vyloudili úsměv na rtech.. V tuto chvíli dávám čtyři hvězdičky s pomyšlením na pět, asi se budu muset ještě vrátit.. (18.03.2021)

Jiří Strach a Jana Hlaváčová ve špičkové formě a po dlouhé době počin televizní dramaturgie, který navazuje na nejlepší tradice. Všechny povídky mají zajímavou pointu, přirozené dialogy a do malé stopáže se jim daří dostat i díky svěžímu režijnímu stylu překvapivě mnoho. Student je takový milý rozjezd s tou pravou jiskrou, Nenávist překvapivě mrazivá a bezkompromisní obžaloba mladé generace s ďábelským řešením a Podvodnice vše korunuje dojemnou lovestory podzimního věku, kde Hlaváčová ukažuje živelnost, pro kterou si ji diváci zamilovali snad nejvíce a její vynikající herectví získává nejvděčnější příležitost. Tento počin si navíc zaslouží pozornost i méně příjemnou skutečností, že možná šlo o poslední příležitost vychutnat si umění a podmanivou osobnost paní Hlaváčová, protože krátce po natočení ji stihla vážná choroba. O to víc je třeba si tohoto snímku cenit! (14.01.2013)

Bohužel snad jedna z posledních rolí, kde je možné vidět úžasné herectí Jany Hlaváčové. Po letech se zde i mihne v epizodní roličce sestra paní Jany Dana Hlaváčová a velkou radost mi udělala i přítomnost Jany Preissové v roli kamarádky Aničky. Pochopitelně s panem Munzarem v Podvodnici na mne padl sentiment z čistého vztahu těchto dvou našich velkých herců. Velmi mne tento počit potěšil. Krásný koncert krásných dam a pánů. (25.11.2012)

"Já si vážím vaší snahy a vytrvalosti, ale je zbytečné, abyste v tomhle pokračoval ! ... Udělal jste z toho zakysanku." Bakalářsky nadějné náměty, velmi průměrné scénáře bez pointy, režijně pouze samoúčelné etudy bez rytmu, milý prostor pro různé polohy J.Hlaváčové, hezká postavička pro Janu Pidrmanovou. (25.11.2012)

Jirka Strach nezapře vytříbený cit pro obraz, pointu i to, co si může ještě dovolit, aby scéna nevyzněla jako kýč nebo sentimentální červená knihovna. V průběhu sledování jsem si říkal, jak by to asi natočili třeba kumštýři z Novy a Ordinace, jak by to celé zabili. Kdežto Strach dokáže svou genialitou vytáhnout i obyčejné, skoro až bakalářské historky, nahoru. Moc mne na závěr potěšilo to O rok později - dokonalý nápad. A co říct na oba herce - manžele, když si vyznají lásku, to už má totiž dvojí rovinu významu, jež je v tom prostě cítit. (26.11.2012)