Neznámý voják

Povedený finský kousek bez naturalistického násilí. Přesto ale velice věrné nahlédnutí do běžného života finských vojáků za Druhé světové války, kdy se spolu s Německem postavili Rudé armádě. Jak to pro ně skončilo asi všichni dobře víme. Nejprve jsem se bál, že budu mít u postav guláš, ale to se nakonec po půlhodině spravilo. Akce je přehledná, srozumitelná, občasné natahování není tak vyplněné nudou jak jsem se obával a režii spíše záleželo na charakterech než na masivním vykreslení válečných hrůz, což není též špatně. Výsledek? Jeden z těch lepších válečných dramat, který si vaši pozornost zaslouží. Má sice tři hodiny, ale já jich rozhodně nelitoval. A pátou hvězdu neudělím jen pro oněch pár zdlouhavějších pasáží. 80% (16.10.2018)

Kdo si najde cas a obecne mu nevadi dlouhe filmy, ten musi byt z tohoto finskeho skvostu nadseny. Tomu neni co vytknout. Valka o Karelii v par letech, ocima jedne jednotky je velmi poutave a v nicem neztraci na ty nejlepsi valecne filmy vubec. Dobre herecke vykony, krasna kamera a zase trochu (alespon u nas) mene okoukane bojiste WWII. (24.07.2018)

Ďalšia verzia filmového spracovania (prvá v roku 1985) Linnovej knihy. Rovnako ako v predchádzajúcom filme aj tu bol taký typický severský pohľad na život vojakov bojujúcich v II. sv. vojne proti Rusom. Strach, aj hrdinstvo, humor a vojnové tragédie sa striedali v dlhokánskom (trojhodinovom) filmovom snímku. (05.06.2018)

Druhoválečné osudy finských druhů ve zbrani majora Halušky aneb "byli sme tých bolševikov..." Ne, tohle pochopitelně není komedie. A není to ani obyčejný válečný film, přestože při povrchním pohledu jde o zcela standardní válečný kus o vojenské jednotce, která od prvních vítězství směřuje nejprve ke stagnaci, aby posléze začala doslova ztrácet půdu pod nohama a mířila k neodvratitelné porážce své země. To, co však dělá film neobyčejným, je především podání válečné akce, která je zcela neheroická, syrová a realistická (snad s výjimkou jediné, která mi přece jen přišla poněkud nadsazená). Nepřítel je vidět v detailu velmi málo, střely přiletí většinou zdánlivě odnikud, pokud někdo umře, nehraje k tomu patetická hudba dokonce ani tehdy, když se obětuje, aby vyřadil z boje nepřátelský tank. Vlastní stranu nikterak neglorifikuje a nejde ani o sypání si popele na hlavu, zobrazuje zkrátka každodenní život na frontě i v zázemí. To znamená, že vojáci nemluví o kráse vlasti a když, tak zcela civilním způsobem, když je k dispozici chlast, tak se naderou jak zákon káže, mezi důstojníky jsou chlapi, co se snaží brát svou práci opravdu důstojně, jakož i naprostá hovada. Válečný život je tu tak jak to bývá doopravdy, tedy dlouhé úseky nudy a napětí prostřídané tu a tam intenzivním střetem se smrtí, a ta tu přichází opravdu často i do vlastních řad. Drobné výtky, pro které nakonec neudělím maximum, se vlastně přesně shodují s názory kolegy gudaulina (na jehož doporučení jsem film viděl), tedy ne příliš vyrovnaná prostřední část filmu složená jen z malých epizodek a dle mého nedostatečné rozlišení hlavních charakterů, mimo asi tří jsem je nebyl schopen mezi sebou rozeznat. Jinak však jde opět o důkaz, že Evropané mají na to podobnými filmy jít zcela proti hollywoodským standardům (jen ze severských filmů lze doporučit 9. duben, Královo ne či Pod pískem), aniž by zároveň tyto filmy působily lacině a řemeslně odbytě. Právě naopak, tohle je využití filmového řemesla prvotřídní úrovně. (05.05.2018)

Asi bych to neměl s těma válečnýma filmama přehánět, navíc když jsou z Finska. Ale pro milovníky všeho, co se týká 2.světový je to další úhel pohledu, jak to probíhalo mezi Finskem a Ruskem, neříkám nic. Až se divím, že jsem to vydržel 3 hodiny, protože to bylo dost neosobní, málo lidí si zapamatujete až na toho jednoho. Byla to taková ta surová realita, žádnej Hollywood, příběhově ani žádnej Vojín Ryan. Asi by si to měl vážně pouštět jenom ten, koho to zajímá. Ale vizuálně to mělo váhu. (23.04.2020)