Neznámý voják

Ďalšia verzia filmového spracovania (prvá v roku 1985) Linnovej knihy. Rovnako ako v predchádzajúcom filme aj tu bol taký typický severský pohľad na život vojakov bojujúcich v II. sv. vojne proti Rusom. Strach, aj hrdinstvo, humor a vojnové tragédie sa striedali v dlhokánskom (trojhodinovom) filmovom snímku. (05.06.2018)

Válečné běsnění na hranici mezi Finskem a Ruskem v letech 1941 až 1944, vyobrazení hrůz a strádání řadových vojáků mě bolelo, měla jsem pocit, že jsem mezi tím svištěním kulek s nima.. Eero Aho to jako ostřílený mazák potáhnul výborně a byl mi nesmírně sympatický, ta jeho revolta proti nadřízeným gumám mi byla srozumitelná.. Krásně natočená mrazivá záležitost.. (26.09.2021)

Čtvrtá hvězda nakonec za konec. A taky za připomenutí dějin. Kdesi jsem četl, že Finové za války bojovali opravdu statečně a pokud je tenhle film aspoň zčásti pravda, tak klobouček. Hlavním mínusem je hodně neúměrná délka, kterou vyvažují solidní, bojové scény a pak hlavně postava Rokka, který si skoro pořád dělá, co sám chce. Válka, neválka. (29.06.2018)

Neznámy vojak má jeden veľký problém, prakticky vôbec v ničom nevyniká. Vojnový film môže vynikať napríklad zaujímavým scenárom, kvalitnou a rozmanitou akciou, surovosťou, hlavne pri pohľade dopadu vojny na civilné obyvateľstvo, sympatickými charaktermi, s ktorými sa dá stotožniť alebo emocionálnymi scénami, ale ani jedno z toho nie je prípad Neznámeho vojaka. Ale aj tak tu nehrozí priemerné alebo dokonca horšie hodnotenie, lebo ako celok to funguje až prekvapivo dobre. Videl som tú dlhšiu verziu, takže trojhodinový vojnový epos zaberajúci niekoľkoročný časový úsek a teda na moje veľké prekvapenie som sa ani na okamih nenudil, keďže tu sa vlastne stále niečo deje, celú prvú hodinu sa takmer neustále bojuje s úspechmi na fínskej strane, v druhej sa to trochu zvoľní, ale film si svoju úroveň udrží a v tej poslednej sa tiež zase neustále bojuje, ale tu už Fíni očakávane vlastne len ustupujú. Toto sa vlastne ani nedá nazvať plnohodnotným príbehom, film zobrazuje život vojenskej jednotky v priebehu dlhého obdobia, takmer iba v oblasti bojiska, mimo front sa dej presunie len málokedy a aj to iba na chvíľu a tak ako žánrovému fanúšikovi sa mi na to predsa len pozeralo dobre. Ale chcelo by to výraznejšie charaktery, medzi vojakmi sa nájdu vlastne len tri, štyri výraznejšie postavy a k tomu ešte pár dôstojníkov, ktorí sa pravidelne na chvíľu objavia a tým to končí, pričom aj tak som si k nim nedokázal vytvoriť silnejší vzťah. Ale ten najvýraznejší z nich ma predsa len bavil, v akcii síce pôsobí až moc neohrozene, ale inak bol nedisciplinovaný a tak som bol vždy zvedavý, ako sa k jeho správaniu postavia dôstojníci. Akcia pôsobí trochu rozporuplne, na jej nedostatok sa určite nedá sťažovať, je jej tu plno, hlavne v tej prvej a poslednej hodine, ale je dosť stereotypná. Neustále tie isté prestrelky v tých istých lesoch, ktoré občas ozvláštni aspoň nejaký ten tank alebo prechod cez rieku, inak sú úplne zameniteľné, ale aspoň sú veľmi dobre natočené, dokážu diváka vtiahnuť a páčilo sa mi aj to ich realistické pojatie, teda žiadne veľkolepé útoky, ale postupné ničenie pozícií nepriateľa, používanie granátov vždy, keď je to treba, streľba krátkymi dávkami a podobne, takéto detaily si ma vždy získajú. Ale mohla byť surovejšia, nejakých drsnejších momentov je tu úplne zanedbateľné množstvo. Režijne je film veľmi dobre zvládnutý, kvalitný vizuál, relatívne realistické pojatie, film pôsobí výpravnejšie, než v skutočnosti je a občas sa nájde aj nejaký moment, ktorý mi pripomenul moju obľúbenú Tenkú červenú líniu, vidno, že režisér je jej fanúšik a často sa ju snažil napodobovať, aj keď sa jej samozrejme nikdy nevyrovnal. A pripomenula mi ju aj hudba, ktorá sa vydarila. Takže celkovo som trochu sklamaný, žiadny kult sa rozhodne nekoná, ale ako fanúšik žánru som si tie tri hodiny aj tak celkom užil. 76% (29.05.2018)

[180 min. cut] Epizody ze života finského vojáka velmi volně pospojované do nějaké chronologie, jejich lepidlem je více méně svérázná postava geniálního, leč problematického vojáka Rokky. Představeno je nám sice nad tucet dalších zásadních postav, ale ty z příběhu mizí, aby se zase objevovaly, nebo aby po jejich dvouhodinovém pobíhání po filmovém bojišti někdo do nich v půlsekundě nasolil dávku olova a ony již navždy zmizely. Patos bych tomuto filmu fakt nevyčítal. Nejdůležitější poznámka může vyznívat pejorativně, ale nemyslím ji tak: Pokud vás nezajímají válečné filmy či válka obecně, fakt nemá cenu si tento film pouštět, protože nemá žádnou uměleckou nadhodnotu. Má to přehlednou kameru, dobré barvy i make-up. Výbuchy, kácení stromů, tanky, technika, zvuk, to vše je bravurním dokumentem Finské války. Ale není v tom nic víc. Války, která je mimochodem specifická tím, že se skoro celá odehrávala v bažinách a lesích, od čehož film nijak neucukne, takže bortící se kostely a pouliční válku zde také nečekejte. Být genderově zlý, tak bych ten film označil za Mamma Mia pro muže, role těch nemnoha ženských postav je zde celkem jasně definována. Každopádně i při tříhodinové pasáži je tam cítit to zběsilé stříhání a z toho vyplývající trochu neobratná epizodičnost. Faktem je totiž, že materiálu bylo natočeno tolik, že tuto zimu bude vypuštěna do finské televize 4 dílná minisérie o Finské válce, kde díl bude mít po hodině a je to jenom ještě prodlouženější verze filmu. Tomu říkám schopnost vyždímat z filmu maximum. (01.08.2018)