Neznámý voják

,,Jaké je to střílet na člověka?'' --- ,,Nevím, já střílím na nepřítele ! '' ----- Válečné filmy máme různé. Jsou takové, kde vojáci houfně nabíhají otevřenou planinou proti sobě koseni palbou minometů, dělostřelectva a tanků a pak takové, kde jen vystrkují hlavy z mechu a nepřítele prozrazují jen výstřely a odletující kousky zeminy či třísky z kmenů zasažených kulkami. Divoké hvozdy a bažiny severu ve kterých se film odehrával vnucovaly druhý způsob boje. Z historie víme, že Finové ač byli nakonec poraženi zle Rusům nakopali prdel a že mají být nač hrdí. Ano nakonec se Rudé armádě a Stalinovi vzdali, ztratili část území, ale ukázali, že i malá zemička se umí tvrdě bránit což uznal i Stalin při čtení konečné výše ruských ztrát... Jak ale drahé ono nakopání bylo a co stálo se divák podrobněji dozví až z tohoto filmu, který mapuje celý konflikt od napadení Finska jeho ,,odvěkým nepřítelem''. Viděl bych v tom jistou paralelu ohledně nás a případné obrany země před Němci po mobilizaci v rámci často kladené otázky - Měli jsme se bránit? Zpracování mi velmi připomínalo Tenkou červenou a to že vojáci vykukovali z jehličí nebo závějí a ne divokých trav tichomořského Quadalcanalu na tom pranic nemění. A dokonce mi Tenkou připomínal i ten ústřední hudební motiv táhnoucí se celým filmem. Jako by si osnovu Enersen vypůjčil od Zimmera. Někoho možná bude mást částečně německá výstroj Finů, ale to je v pořádku, protože ji získali od Německa včetně např. tanků Stug atd... Spojenci také dodali Finsku materiální pomoc a morální podporu, jinak ale provedli na počátku čtyřicátých let klasickou taktiku nevměšování když někdo velký napadne menšího. Víme o tom své. A je smutné, že stejná politika je vůči Rusku uplatňována dodnes. Viz. Ukrajina. Takže pokud budete chtít ochutnat tak trochu jiný válečný film ze severského prostředí, rozhodně Neznámého vojáka doporučuji. I já viděl tu delší verzi a nenudila ani minutu. Dávám za 5 zajatých ruských důstojníků. * * * * * (14.02.2019)

Já jsem vážně přemýšlela, jak bych měla vyjádřit své pocity jakožto žena, která ke zbrani ani nečuchla, na vojně nebyla a válku znám jen z filmů. Ne, nebyl to první film s touhle tématikou, ale co na mě opravdu zapůsobilo, byl fakt, že takhle nějak bych si to ve skutečnosti představovala. Jejich chuť zdrhnout, momentky, kdy se dívali jen tak na brouka s těmi, kde jim šlo o holý život a bylo jim ouvej. Chvíli klídek a pak zápřah a ne jen hrrrr do akce jak to ve válečných filmech bývá a já mám pocit, že snad ani nespí. Tady se dokázali i parádně zhulákat, když byla možnost a kdo by jim to měl za zlé, já tedy vůbec ne. Proto mě ani ta zdánlivá pomalost vůbec nevadila, ono to totiž přesně zapadalo do té atmosféry. Můj topkový Aku nevynechal nic z těch hrůz. Válčilo se všude a za všech možných podmínek, jak to bylo i v reálu. Vlastně nemám nic, co bych vytkla, takže budu silně přemýšlet o plné palbě. (29.05.2018)

Povedený finský kousek bez naturalistického násilí. Přesto ale velice věrné nahlédnutí do běžného života finských vojáků za Druhé světové války, kdy se spolu s Německem postavili Rudé armádě. Jak to pro ně skončilo asi všichni dobře víme. Nejprve jsem se bál, že budu mít u postav guláš, ale to se nakonec po půlhodině spravilo. Akce je přehledná, srozumitelná, občasné natahování není tak vyplněné nudou jak jsem se obával a režii spíše záleželo na charakterech než na masivním vykreslení válečných hrůz, což není též špatně. Výsledek? Jeden z těch lepších válečných dramat, který si vaši pozornost zaslouží. Má sice tři hodiny, ale já jich rozhodně nelitoval. A pátou hvězdu neudělím jen pro oněch pár zdlouhavějších pasáží. 80% (16.10.2018)

Film je treťou verziou filmovej adaptácie románu Tuntematon sotilas (1954) fínskeho spisovateľa Väinö Lynn (1920-1992). Ten v roku 1940 nastúpil na vojenskú službu a ako poddôstojník bojoval v guľometnej rote pri obsadzovaní Východnej Karélii. Filmové verzie jeho knihy vznikali v roku 1955, 1985 a teraz tretia 2017. Scenárista Jari-Olavi Rantala tvrdí, že ich film nemá nič spoločné s predchádzajúcimi dvoma filmami. Na základe tohto filmu bola taktiež vytvorená štvordielna televízna verzia. Ja mám 180 minútovú verziu ( upravená verzia má 130 minút). Film bol natočený na území vojenskej jednotky brigády Karélia vo Vekaranjärvi a posledná bitka vo Santahamini . Dej sa odohráva v pokračovacej vojne (1941 až 1944), ktorá nasledovala po Zimnej vojne (tá vypukla 30.11.1939 keď ZSSR bez vyhlásenia vojny napadol Fínsko). Táto vojna skončila prímerím 13.3.1940 a Fínsko muselo odstúpiť Sovietom Rybársky poloostrov, Ladožskú Karéliu a Karelskú šiju. Ale v roku 1941 sa situácia zmenila a tak 10.7.1941 začali nemecké a fínske vojska boje na línii Karélie až po poloostrov Kola. Sovietske vojska ani tu neboli pripravené a útok nezastavili. Sovietsky zväz zachránila neochota Fínov pokračovať v boji po dosiahnutí svojich hraníc z roku 1940 (6.12.1941). A presne o tom je tento film. Výborné je, že je historický úplne presný. Ale hlavné posolstvo filmu je úplne pacifistické a celý film je vedený z rešpektom pred fínskymi, ale aj sovietskymi vojakmi (neukazuje ho, ako darebáka dobyvateľa). Takže ide o výborný film, ktorý vykresľuje kvalitatívne a historický spoľahlivý dramatický príbeh. Neznámy vojak je však predovšetkým vojnová dráma, ktorá v sebe nesie silu protivojnovej myšlienky, kus fínskej histórie a vieru, že človek by mal ostať verný svojim hodnotám. (28.07.2018)

Válečné běsnění na hranici mezi Finskem a Ruskem v letech 1941 až 1944, vyobrazení hrůz a strádání řadových vojáků mě bolelo, měla jsem pocit, že jsem mezi tím svištěním kulek s nima.. Eero Aho to jako ostřílený mazák potáhnul výborně a byl mi nesmírně sympatický, ta jeho revolta proti nadřízeným gumám mi byla srozumitelná.. Krásně natočená mrazivá záležitost.. (26.09.2021)