Neznámý voják

„JE MOJÍ POVINNOSTÍ BOJOVAT ZA FINSKO, ZA INGII A ZA KARÉLII…“ /// Přes spáleniště, přes krvavý řeky… pluk v pohybu, směr Petrozavodsk. Charaktery vojáků kulometný roty poznáváme nejen díky náročnýmu pochodu, ale hlavně díky střetům s nepřítelem. Války je tady dost. A celkem různorodý. Hrdinové okamžiku zachraňují životy ostatním… nechybí trocha toho Finsko-Ruskýho píchání – to abychom si na chvíli odpočali a víc se těšili zpátky do lesa. Příběhy z finskýho tažení do Ruska. Nejen válka, ale i chvíle volna, rodina… takovej komlet ve 3 hodinách. Hlavně teda žijeme s Anttim Rokkou, křížencem Švejka s Rambem (kecám asi trochu víc než jindy, ale prostě to není vobyčejnej pěšák) a to i tehdy, když cestu vítěznou střídá ta druhá. Nakonec mě sere, že tady JE se o koho bát (ano, Antti mi přirostl k hrudi!). Solidní ohlédnutí za historickou válečnou událostí. Hodně války (hodně partyzánštiny), ale na tu stopáž překvapivě málo emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1954 napsal Väinö Linna, neznám. 2.) S klidem obětuju člověka za tank. 3.) Thx za titule „TomStrom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (17.10.2018)

Finové jedou! Tuntematon sotilas je totiž rozmáchlou válečnou epopejí, která nám bez všech myslitelných příkras, jakýchkoliv ohraných klišé a zcela bez kompromisů servíruje tříhodinovou filmovou bohoslužbu za zvrácenost naší duše a touze po přežití. Všechno od hereckých výkonů, budování charakterů, soundtrack či nápaditou a přehlednou akci, funguje jako precizní soukolí obrovské válečné mašinérie, která se "valí" přes všechny Vaše smysly. Snímek je rovněž krásně "špinavý", což Vás ještě o kousek více vtáhne do děje mezi zoufalé vojáky držící chatrné pozice stůj co stůj. Už dlouhou dobu jsem v tomto žánru neviděl nic tak povedeného, něco, co má divákovi tolik co říci, a přitom je to vlastně tak chladné a ve své hluboké podstatě zcela devastující. Režisér Aku Louhimies zkrátka stvořil mistrovské dílo hodné Vaší pozornosti. Skvělá práce! (07.07.2018)

Neznámy vojak má jeden veľký problém, prakticky vôbec v ničom nevyniká. Vojnový film môže vynikať napríklad zaujímavým scenárom, kvalitnou a rozmanitou akciou, surovosťou, hlavne pri pohľade dopadu vojny na civilné obyvateľstvo, sympatickými charaktermi, s ktorými sa dá stotožniť alebo emocionálnymi scénami, ale ani jedno z toho nie je prípad Neznámeho vojaka. Ale aj tak tu nehrozí priemerné alebo dokonca horšie hodnotenie, lebo ako celok to funguje až prekvapivo dobre. Videl som tú dlhšiu verziu, takže trojhodinový vojnový epos zaberajúci niekoľkoročný časový úsek a teda na moje veľké prekvapenie som sa ani na okamih nenudil, keďže tu sa vlastne stále niečo deje, celú prvú hodinu sa takmer neustále bojuje s úspechmi na fínskej strane, v druhej sa to trochu zvoľní, ale film si svoju úroveň udrží a v tej poslednej sa tiež zase neustále bojuje, ale tu už Fíni očakávane vlastne len ustupujú. Toto sa vlastne ani nedá nazvať plnohodnotným príbehom, film zobrazuje život vojenskej jednotky v priebehu dlhého obdobia, takmer iba v oblasti bojiska, mimo front sa dej presunie len málokedy a aj to iba na chvíľu a tak ako žánrovému fanúšikovi sa mi na to predsa len pozeralo dobre. Ale chcelo by to výraznejšie charaktery, medzi vojakmi sa nájdu vlastne len tri, štyri výraznejšie postavy a k tomu ešte pár dôstojníkov, ktorí sa pravidelne na chvíľu objavia a tým to končí, pričom aj tak som si k nim nedokázal vytvoriť silnejší vzťah. Ale ten najvýraznejší z nich ma predsa len bavil, v akcii síce pôsobí až moc neohrozene, ale inak bol nedisciplinovaný a tak som bol vždy zvedavý, ako sa k jeho správaniu postavia dôstojníci. Akcia pôsobí trochu rozporuplne, na jej nedostatok sa určite nedá sťažovať, je jej tu plno, hlavne v tej prvej a poslednej hodine, ale je dosť stereotypná. Neustále tie isté prestrelky v tých istých lesoch, ktoré občas ozvláštni aspoň nejaký ten tank alebo prechod cez rieku, inak sú úplne zameniteľné, ale aspoň sú veľmi dobre natočené, dokážu diváka vtiahnuť a páčilo sa mi aj to ich realistické pojatie, teda žiadne veľkolepé útoky, ale postupné ničenie pozícií nepriateľa, používanie granátov vždy, keď je to treba, streľba krátkymi dávkami a podobne, takéto detaily si ma vždy získajú. Ale mohla byť surovejšia, nejakých drsnejších momentov je tu úplne zanedbateľné množstvo. Režijne je film veľmi dobre zvládnutý, kvalitný vizuál, relatívne realistické pojatie, film pôsobí výpravnejšie, než v skutočnosti je a občas sa nájde aj nejaký moment, ktorý mi pripomenul moju obľúbenú Tenkú červenú líniu, vidno, že režisér je jej fanúšik a často sa ju snažil napodobovať, aj keď sa jej samozrejme nikdy nevyrovnal. A pripomenula mi ju aj hudba, ktorá sa vydarila. Takže celkovo som trochu sklamaný, žiadny kult sa rozhodne nekoná, ale ako fanúšik žánru som si tie tri hodiny aj tak celkom užil. 76% (29.05.2018)

Původní film, mám v paměti, hlavně díky tomu, že jsem ho viděl nedávno a musím uznat, že je o několik levelů výš, než tato moderní verze. Film nepřináší nic, čím by nějak vybočoval z řady jiných válečných filmů, ale co mě opravdu nemile překvapilo, bylo zpracování bitevních scén, které nejen, že se nemůže rovnat konkurenci, ale i vedle 33 let starého originálu, vypadají výrazně hůř. (21.10.2018)

Videl som všetky predchádzajúce verzie tohto filmu, ku ktorému sa Fíni tak radi vracajú. Zďaleka nie všetko nové musí byť automaticky lepšie, ale tu to našťastie vyšlo. Najnovšia verzia Neznámeho vojaka pôsobí naozaj kompaktne a má všetko, čo má dobrý vojnový film mať. V predošlých filmoch chýbala silnejšia postava. Postava Antera Rokku síce bola už aj vo verzii z roku 1955, ale nebola až tak výrazná ako je v najnovšej verzii, alebo presnejšie nedostala toľko priestoru. Antero Rokka je nezabudnuteľný vojak, výrazná postava, ktorý má salutovanie a vojenský poriadok v riti , ale keď ide do tuhého je ten pravý, ktorého chcete mať po svojom boku. Akčné scény sú premakané, má to grády a som fakt rád, že som videl dlhšiu verziu. Nemám čo vytknúť, super. 100%. (18.07.2018)