Nenávist

Zázrak se nekoná. Ona Nenávist byla vždy spíše tendenční záležitostí. Musím se přiznat, že jsem naivně očekával hlubší děj. Místo toho divák dostal slepenec časových linií, ve kterých se značná část diváků ztrácí. Ve výsledku jim zbude pohled na permanentní čekání na lekací scény, které vůbec nefungují. Chybí zde nějaká psychologická předehra, která si diváka podmaňuje do takové míry, že chce zavřít oči. Onen pocit nepřišel, pragmatická myšlenka, že když už jsem si to zaplatil tak to také uvidím celé, byla jednoduše silnější než strach. Pro režiséra bylo snazší ve vteřině zvýšit zvuk o několik desítek decibelů a hodit tam nezřetelnou tvář. Spíše cílí na biologické reakce těla na agresivně hlasité a rychlé podněty, které člověk nemůže příliš ovlivnit. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem parádně naletěl mladému režisérovi, který světu neukázal nic převratného, a jestli si vzal hypotéku na dům s domněním, že právě udělal díru do filmového světa, tak s tímto výkonem nechť hledá nějaký ten motel. Nabízí se ona Cimrmanovská slova - "debil v divadle - neví se, zda je na jevišti nebo v hledišti." Svět Nenávisti je přespříliš vyždímán, všechny filmové odnože tohoto hororového světa měly skončit už před sedmy filmy. Pro ty, kteří očekávají od hororu pocit strachu, a je naprosto retardovaný a neempatický, tak mu film dá vše, co od něj žádal. Bystřejší divák totiž přesně tuší, co se bude dít, a kdy přijde na plátno špatně nalíčená herečka. Prostředí bylo zvoleno poměrně dobře, ale uznávám myšlenku, že by se měl divák zorientovat v prostředí. Pokaždé film ukázal ještě další chodbu nebo místnost navíc, až se zdálo, že se děj odehrává v hotelu z Osvícení. Herci pobíhají odnikud nikam, jejich pohyby nemají smysl a vše jenom nahrává pocitu, že se máme bát a nemáme myslet. Je mi jasné, že se dnes točí filmy především pro americké diváky, kteří jsou stále tupější. Kubrick to věděl, proto americká verze dříve zmíněného Osvícení byla mnohem delší než ta evropská. A dnešní produkce se snaží o minimalizování děje, protože se nechtějí obtěžovat s nějakým vysvětlováním. Absence dialogů a rozvíjení postav film naprosto posílá do sraček, protože už po tisícím zjevením jsem spíše nabýval pocitu, že se jedná o dokument o stalkerech s leprou. Strach rapidně klesal, a už během 40 minut se začali diváci spíše smát. Nevím, zdali to bylo uvědoměním, že vyhodili peníze za půl hodiny reklam a 94 minut stupidního filmu, nebo proto, že má kolegyně (jako jediná), si vykousala všechny nehty, a vzhledem k tomu, že po kině nebyla schopná o filmu mluvit, tak nejspíše byla v katatonickém stavu. K největšímu klišé jsem ještě očekával udělat z kašlajícího policejního parťáka chodící rakovinu plic - občas zakašlal a pořád kouřil. Vsadím se, že původně měl rakovinu a na sklonku svého života chtěl parťačku zachránit tím, že zapálí dům a během této zábavy sám zemře. Kde jsou ty doby, kdy scénář k filmům nepsala ještě umělá inteligence. Obával jsem se jediného, a to svých kolegů, které jsem na film nalákal slovy, že se budou bavit. (03.01.2020) (méně) (více)