Zločiny Velké Prahy

Krimiseriálů historického typu u nás existuje řada a nutí diváka ke vzájemnému srovnávání. Já si seriály Hříšní lidé či Panoptikum města pražského, Četnické humoresky i seriál Četníci z Luhačovic cením daleko více v porovnání s touto krimisérií. Tento seriál mne neoslovil, je takový depresivní, ponurý, studený, temný, šedivý, neosobní, strohý, smutný a nevím jaké další přívlastky bych k němu přiřadila. Odehrává se převážně ve tmě, chybí mu lehkost a humor. Je natolik nudný, že mne nevtáhl do děje a dokonce mne přestalo zajímat v některých dílech rozuzlení, kdo je pachatelem zločinu. Žádná z postav mi není blízká, protože není přirozená i policajti jsou příliš komisní. Pokud by měl do příběhů vnášet humor mladý vyšetřovatel Šafařík či proutník Langmajer, tak to moc nevyšlo. Šafařík je postava spíše tragická a Langmajer trapná. Teď nemám na mysli herecké výkony, ale charakter postav v příběhu. (04.04.2021)

Kostymérky a rekvizitáři si museli dát obrovskou práci, ale příběhy z časů rady Vacátka jsou zoufale nudné, někdy překombinované a nepřesvědčivé, táhnou se jak smůla. Téměř žádnou roli nehraje vesnicko-městský charakter nově připojených městských částí, případy by se většinou mohly odehrávat téměř kdekoliv.  Velkou část času zabírá i prapodivné soukromí policistů. ---- Překvapuje mě silně monarchistické smýšlení většiny postav, kdy téměř každý vzdychá po mocnářství a nová republika je prezentována jako semeniště korupčníků a podrazáků. Rodinné poměry v policejních rodinách jsou šílené, jeden nechává děcko vychovávat prostitutkou – protože za první republiky neexistovaly chůvy, že? Druhý policista má dcery, jak z noční můry – jedna se peleší ještě před maturitou, druhá přestupuje všechny zákony, na které narazí. Tam už jen chybělo, aby za pomoci komunistů sestrojily pekelný stroj a poslaly ho TGM jako dárek k 28. říjnu. Je to celé nesmyslné a nepravděpodobné. Zatím bych to dala za **. ----- Co odebralo i tohle mizerné hodnocení je upoceně lascivní přístup k ženám, který má režie, kamera a i scenárista. Téměř všechny ženy jsou tady kriminálnice, děvky nebo podvádějí manžely. Žádná z nich neexistuje jinak než ve spojitosti s mužem – to i v Hříšných lidech města pražského byly ženy soběstačnější! Navíc neznámo proč, všechny okamžitě letí na vypelichaného policistu a téměř se mu dobývají do poklopce. Ještě to zazdí kamera několikerým šmíráckým pohledem do výstřihu nadržených žen. Tohle je fakt odpad! SHRNUTÍ: Kterak se pronudit nesmyslnými soudničkami. Ovšem, na pletení je to dobrý podkres. Asi by se u toho dalo i vařit nebo cvičit. (05.10.2023)

Rohypnol za dáčo, bezkrevné, jak přívěsek impotenta. Neviděla jsem všechny díly, na to se mám příliš ráda, a z toho mála, co mě potrefilo, se mi jako ucházející zdály dva. Výprava hezká, obsazení celkem také, jako kulisa k četbě, prosím. Jo a aby nedošlo k mýlce, nijak neadoruji videoklipové, pestrobarevné potřeštěnosti hodné grand malů, dokonce jsem si díky tomuto počinu začala po letech zase dávkovat Hříšné lidi a Poirota a dlužno dodat, že jsem jejich kvalitám opět přišla na chuť. V tomto unylém seriálu mě nejvíc těšila Lucie Žáčková, která je děsně fajn a přirozeně rozzáří i tunel. S Pavlou Beretovou to jsou v současnosti dvě sympatické šikovnice, které krásně hrají, baví mě se na ně dívat, kterých na obrazovkách a plátnech není nikdy dost. Ostrava!!! (08.04.2021)

"Četl jste, Hlaváčku, moji knihu: Zbytečné seriály o kriminalistice? Je všude k dostání." Je velkou záhadou, proč vlastně tento seriál vznikl. Detektivní zápletky nezaujmou téměř ničím, stejně tak jako postavy vyšetřovatelů či pachatelů. Vše je zvláštním způsobem sterilní, jako by se jen odškrtávaly položky toho, co by asi měla dobová kriminálka obsahovat. Není tu ani snaha udělat dobrou žánrovku či evokovat dobu  první republiky. Ve všem se jede na půl plynu, na sedativní jistotu. Osobní linie nebo náznaky problémů doby jsou jen další výplní, aby se dodržela stopáž. (21.04.2022)

Tak trochu rozporuplné pocity ve mě tento seriálový počin zanechal. Snad proto, že často není úplně jasné, která z dějových linek byla zamýšlena jako stěžejní, respektive mnohdy to vypadá, že cílem bylo spíše vyprávět soukromá a rodinná dramata vyšetřovatelů na pozadí řešení zločinů, než nabídnout hodnotnou detektivku se zajímavými případy. To samozřejmě nemusí být nutně špatná cesta, pokud se po ní ovšem jde uvědoměle od začátku do konce a pokud tyto příběhy jsou propracovány dostatečně na to, aby vytvářeli ucelený obrázek, ať už lidí, nebo éry, v níž žijí. V tomto směru tady zůstávají nevyužité jak možnosti prostředí venkova, který se začleněním do hlavního města najednou ocitá pod větším dohledem, tak i potenciál doby po výrazné změně poměrů, kdy za zmínku stojí v podstatě jen postava vrchního inspektora, která v náznacích skýtá poněkud neotřelý pohled člověka s těmito změnami nesouznícího. ... (10.04.2021)