Zločiny Velké Prahy

I když mi celkový hodnocení podle jednotlivých dílů vyšlo na tři hvězdy, musím víc kritizovat, než chválit. Po prvním dílu jsem tu psal, že kvalita půjde určitě nahoru, to se ale nestalo. Je hned několik důvodů, z čeho jsem zklamanej. Největší průser byl jednoznačně pohled do soukromí všech tří inspektorů. V každým díle se samotnýmu případu a vyšetřování věnovala tak polovina stopáže, druhou půlku tvořila sonda do života vyšetřovatelů, což mě absolutně nezajímalo. Proč se do prdele u všech krimi seriálů, natočených v poslední době, musí všechno zvrhnout v telenovelu ? Havlík měl kapavku, staral se o neteř, která mu začala říkat tati, aby si nakonec v nemocnici vzal kurvu. Budík vlastní kartářský klub, má problémy doma s dceruškama a před starou se chová jak největší podpantofláč. A mladý Nováček si začne románek s dcerou nadřízenýho, různě se schovávají, aby to tatínek nezjistil a v každým díle si několikrát řeknou, jak se milují. To jako bez téhle omáčky nejde ?? Radši ať má každej díl klidně jen 40 minut, ale ať to vypadá aspoň trochu jako krimi a né romantický drama pro zhrzený paničky. K samotným případům - měl jsem velkej problém v tom, že snad až na jeden díl jsme neviděli samotnej zločin. Prostě policajti přišli k mrtvole a začalo se vyšetřovat. Prakticky po dobu celýho seriálu chybělo jakýkoliv napětí, nebo překvapení, bylo to, jak když vám někdo něco čte a nemá žádnou intonaci hlasu. Pachatel se dal minimálně z poloviny odhadnout v pohodě, jak se objevil na scéně, takže i proto konec dílu vyšel jaksi naprázdno. Nezdála se mi ani mluva a některý výrazy, vzhledem k době, ve který se seriál odehrával. No když to tak po sobě čtu, nakydal jsem na Zločiny velké Prahy tunu sraček, vlastně ani nevím, jak mi to vyšlo na tři, i když slabý,hvězdy. Asi proto, že v záplavě současnejch hoven, kterýma nás krmí všechny TV je člověk rád, že v neděli večer nemusel koukat na zpívání, vaření, nebo hádání celebrit. (05.04.2021)

Seriálovou tvorbu České televize sleduji docela podrobně a už od oznámení tohoto projektu jsem se vážně těšila - na příjemné retro mezi okoukanými kriminálkami ze současnosti, na oblíbené herce. Může se stát, že pilotní díl je pouze takzvaně rozjezdový, ale tady se bohužel můj dojem nevylepšil a dokoukávala jsem spíš ze setrvačnosti. Vůbec na mě nedýchla prvorepubliková atmosféra, detektivní zápletky vůbec nezaujaly, milostná linka mezi inspektorovou dcerou a jeho podřízeným iritovala. Plesl navíc nehrál příliš sympatickou postavu. Vše zachraňoval klasik Langmajer a několik epizodních rolí. (18.04.2021)

Odpadní a nudná záležitost z hlediska námětů, příběhů, scénáře, prostředí, vyšetřování, hereckých výkonů i protivné hudby a spousty otravné vaty. Extra kapitolou je odporná neposedná nakřivo kamera se záběry od kolen a obraz doplněný protivnými filtry, což umocňuje nepříjemný pocit za sledování až na úroveň úplného zhnusení. (6%) (05.04.2021)

Sice oslava diverzity, v každém dílu jedna "menšina". Ale když je to dělané z hlediska nostalgie za monarchií, tak i takovou masírku snesu. Nebo: spíš než nostalgie za monarchií je to prostší nostalgie za dobami před válkou. Pokud jde o zpracování, čekal jsem pitomou selanku. Nečekal jsem, co přišlo: skvělé zobrazení, jak většina mužů středního věku žije život v tichém zoufalství. Takže kýč, ale takový, který mě úspěšně dojímá. Plus tedy pana Plesla jsem bezmezný fanoušek, a vůbec na celou trojici detektivů byla radost pohledět. Chápu, že postava policajta sukničkáře je velké klišé - ale od pana Langmajera toho ladymana beru a ještě se u toho přitrouble spokojeně usmívám. (12.11.2023)

10/10 Vhledem k tomu, že se dříve to naše slavné období první československé republiky (1918-1938) stereotypně zobrazovalo jen z pohledu konce, nikdy nechyběla hrozba nacizmu a atmosféra předčasného konce byla klíčem, jak ty prvorepublikové příběhy vyprávět, jsou Zločiny Velké Prahy dílem pokrokovým. Společně s První republikou (která sice předčasně skončila už v roce 1931) a Četníky z Luhačovic (kteří začali hezky pozvolna v roce 1919) jsou Zločiny Velké Prahy (vsazené do roku 1922) příspěvkem k moderní dramaturgii, která se najednou 20. let nebojí a neignoruje je. A to samo o sobě je jednoduše skvělé. Pořád ještě se vyrovnáváme s pohledem na masarykovskou republiku z hlediska státní kinematografie a televize, která cíleně zobrazovala jen negativní stránky ve snaze utužit názor, že dneska se máme přece mnohem líp. Takže za zásadní změnu tleskám, k samotnému seriálu mám jen smířlivý komentář o tom, že příště to snad bude lepší, když se v ČT teprve učí nové řemeslo. Potenciál ohromný, jednotlivé případy slabé, nějaká zásadní rámcová linka chybí, takže to hlavní, co můžeme sledovat je maďarská domácnost bývalé šlechty, mladá láska na zapřenou a jedno sociální drama jak vystřižené z Kmínkova Zlatého ptáčete. (10.04.2021)