Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů

Od závěrečného dílu fenoménu Hvězdných válek určitě každý očekává o dost více, než jen prosté uzavření kruhu a toho si byl naštěstí vědom i George Lucas. Už po prvních minutách pocítíme, že do Episody III vložil značné usílí (pravděpodobně proto, aby se vyhnul mojí kritice jeho režisérských schopností :) ). Obrovské přestřelky, ale i menším souboje (Anakin vs Obi-Wan) jsou skutečně dechberoucí a konkurovat jim může snad jen Pán Prstenů, jedná se opravdu o (audio)vizuální orgie, u kterých si nedovolíte ani mrknout. Překvapil mě také Hayden Christensen, na rozdíl od Episody II se zde na něj koukalo docela dobře. Co už ovšem příjemným překvapením nebylo, byly některé stupidní dialogy (mezi Anakinem a Padmé). Možná bych měl také výhrady k ne zcela přirozené přeměně Anakina v Darth Vadera, ale dejme tomu... Skutečným hrdinou filmu se tak stal Obi-Wan. Celkově je Episoda III nejen vizuálně nejvíce omračující (což je s přihlédnutím na datum vydání logické), ale také nejtemnější, nejemocionálnější, akcí nejnabušenější a mojí nejoblíbenější. 9/10 (09.04.2008)

Hned na začátku musím poctivě napsat, že nejsem SW-fan. Film hodnotím prostě jako film a ne jako vyvrcholení kultu, které musí dostat pět hvězd, protože to je prostě SW. Dále musím přiznat, že Lucase jako režiséra a scénáristy jsem si nikdy nijak zvlášť nepovažoval, uznávám ovšem jeho nesporné zásluhy o revoluci v tricích. ++++ Epizoda 3 se mi líbila ze všech SW filmů asi nejvíc. Měla celkem spád (hlavně v druhé polovině), trikově je blízká dokonalosti, herecké výkony mi přišlo velmi dobré (zvláště Christensenův přerod). Hodně se mi líbila hudba Johna Williamse, kterého sice miluju, ale jinak jeho SW hudbu až tak nemusím, tady se mi líbilo vynořování starých motivů Leii, Luca (Nové naděje), milostný motiv z Klonů a největší radost jsem měl, když se objevil znovu na chvíli Duel of the fates. I nové motivy se sbory byly povedené. Ale jinak se mi potvrdily mé pochyby o Lucasovi scénáristovi a režisérovi. Dialogy jsou chvílema stupidní (musíš pochopit, že kancléř je zlý...// slibuju ti, že neumřu - ne já slibuju tobě že neumřeš // jsem rozrušená (nebo tak něco), to protože tě miluju - ne, to proto, že já miluju tebe) atp. U bitev jsem měl občas problémy vůbec sledovat, co se děje - přišly mi chaoticky natočené a sestříhané, často byly vidět jen záblesky světelných mečů, nebo když už jsem byl nějakou bitvou stržen, tak Lucas nemilosrdně střihnul na jiný kout galaxie a pak zase zpět. Politické spory mě navíc nechávaly vcelku chladným (a zabírají zde celkem dost prostoročasu). Zato velmi oceňuji celkové ztemění druhé půli - likvidace Jediů mi trochu až připomněla likvidaci nepřátel z Kmotra :). Přes všechny výtky jsem se nakonec bavil docela slušně, ale za tak geniální, dokonalou záležitost jako mnozí zde přítomní to nepovažuju. (22.05.2005)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

Po prvních dvou Epizodách této ságy, které mě začaly utvrzovat v tom, že Star Wars nejsou nic víc, než monumentální, nabubřelé "nic," co si hraje na kolosální skvost, jsem zhlédla Epizodu 3, která konečně mou (ne)chuť napravila. Ohromující a fascinující vizuální stránka a efekty, velkolepé souboje a zase umění Johna Williamse. Obsazení Haydena Christensena do této ságy je vážně terno a přináší tak na plátno jednu z nejhůře ztvárněných postav vůbec. Coby budoucí Darth Vader zde předvádí svůj "životní výkon" a výrazové prostředky jeho "Temné strany" mi přišly spíše komické. Pohled na něj, kterak se urputně snaží ve svých očích i výrazu vyjádřit svůj největší hněv, zlost a nenávist ála "Podívejte, jak jsem hrozně zlý!" je nezapomenutelný. K dojmu z jeho výkonu mi rozhodně nepomohl ani dabing, který mi přišel mizerný. Závěrečný souboj souboj mezi ním a Obi-Wanem je vskutku monumentální. Dialogy jsou však kinda funny and awkward. Něco jako ze ságy Rosamunde Pilcher: Ohnivá vášeň :D V originálním znění tohoto souboje je Haydenův výkon opravdu značně komický. Tento díl ve mně však zanechal přesvědčení, že scenáristická stránka a především klišovité dialogy jsou nejslabší částí Lucasových Hvězdných válek, a kdyby nebyla triková stránka natolik úchvatná a film by nedisponoval "hvězdným" obsazením, dialogy by se postaraly o docela zábavnou "mezigalaktickou telenovelu." "Anakine, chci jenom tvou lásku." - "Láska tě nezachrání Padmé.", "Špatně jsem tě vychoval, je to má vina." :D (22.07.2012)

Ano, Lucasovi se sice podařilo skloubit původní a novou trilogii Hvězdných válek, ale to ještě stále neznamená, že natočil dobrý film. Ve třetí epizodě ukázal režisér, jak skvěle leze utopit příběh v přívalu digitálních efektů, a dokonce jej potopil ještě hloub než epizody I. a II. Film sliboval zodpovězení mnoha otázek, ale zatím se zdá, že spíše nějaké přidal... A to završení, kdy se Darth Vader najednou objeví, aby přihlížel stavbě Hvězdy smrti, a kolem něj jsou vojáci v „nacistických“, uniformách známých ze starých dílů, je opravdu špatné. Kde se tam, ti vojáci vzali? A další otázkou kterou si můžeme položit je, jak to že se Anakin dokázal sám uhasit chvíli poté co vzplál jasným plamenem ležíc na vysušené zemi planety Mustafar? Podivnost neschází ani okamžiku, kdy Anakin vstoupí do služeb Sithů a už vůbec ne tomu co následuje potom. Anakin dostane Sithské jméno a jde vraždit, ale to vše se odehraje v několika málo minutách. Vyvraždění řádu rytířů Jedi se odehraje tak rychle a bezemotivně, že ho skoro ani nepostřehneme. Přesto si však Lucas zaslouží úctu a to nejen, že konečně příběh završil, ale také za mistrovsky natočený souboj Darth Vadera a Obi-Wana Kenobiho, který je snad jedinou scénou, ve které nechybí cítění... Na závěrečný rozhovor těchto dvou hrdinů z opačných stran opravdu nelze zapomenout. „Byl jsi můj bratr, Anakine...“ Celkově film působí poněkud uspěchaně a ... falešně. Teď mohu jen doufat, že se mě zklamal jen proto, že jsem očekával mnohem víc a doufat, že jakmile jej spatřím podruhé, pochopím co tím chtěl režisér říct. (22.05.2005)