Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů

To na co jsem se nejvíc těšil, nejvíc Lucas ošidil. Žádný zásadní vnitřní boj v Anakinově mysli se nekonal, jeho přechod na temnou stranu byl příliš uspěchaný, přestože na to měl Lucas celý film. Chtělo to více Anakina a jeho duševního zápasu a méně efektního Grievouse (ovšem jeho čtyři světelné meče v pazourách bylo hodně cool). Některé momenty slabší nebo vysloveně trapné (Obi-Wan na pískající ještěrce honící Grievouse, zdeformování Palpatinova obličeje, kdy se fatálně nepovedla maska při srovnání se výrazem císaře ve staré sérii), některé znamenité (celý souboj Obi-Wan vs. Anakin, krásně zahraná emocionální Obi-Wanova promluva k hořícímu Anakinovi, vyhlazení jediů), celkový emocionální dopad poměrně silný. Pořád si ale stojím za tím, že Lucas není moc dobrý režisér a měl to kormidlo svěřit někomu více zručnému. Tenhle díl není bez chyb, s proto s pěti hvězdičkami opatrně, ´Impérium vrací úder´ zůstalo králem........Ale stejně mám tuhle dnes již legendu jako celek moc rád....... (15.06.2005)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy. (22.09.2012)

Nejdražší camp biják všech dob. Na rozdíl od přímočaře jalových "Spaceballs" závěr prequelové trilogie nabízí náležitě naladěnému publiku mnohovrstevnatou taškařici se skvostně přepáleným scénářem, jenž oplývá pimprlovými postavami, absurdními sekvencemi a zcela nulovou logikou. Největší enigmou filmu je Hayden Christensen, u kterého ještě více než v druhé epizodě nelze jednoznačně říct, jestli je otřesný herec, nebo naopak velmi dobře hraje otřesného kokota (zato Ian McDiarmid ztvárňuje rodícího se císaře vyloženě s fanfarónským labužnictvím). Podobně v "Epizodě III" kulminují také další úskalí předchozího dílu. Vedle směšné emařské rádoby ponurosti je to především fakt, že vyprávění nerozvádí vlastní příběh, ale pouze slouží k navázání motivů z původní trilogie. Obecně řečeno obeznámení diváků s rozuzlením ještě nepředjímá, že film nemůže být poutavý - jedním z nejlepších příkladů budiž Singerova "Valkýra". Docílit se toho dá gradováním napětí, rozváděním nosných dílčích motivů či paralelních linií nebo prostě budováním fikčního světa. Nic z toho ale Lucas nedělá, naopak jen sází na prvoplánový fanservice a tupě doslovné zaplňování mezer v historii, která dříve alespoň dýchala příslibem mnohoznačnosti (byť film současně přináší do ságy i řadu logických děr). A jaké ponaučení a rozuzlení z Epizody III, a s ní i završené ságy vyplývá? Síla dojde rovnováhy skrze několik desítek let zkázonosného rozmarného chování pubertálně rozervaného egocentrického pitomce, který nejprve rozvrátí církevně zdegenerované jedie a posléze doslovně svrhne geniálního manipulátora a mistra náhody císaře. To na jednu stanu můžeme chápat jako podnětný impulz ve vztahu k proroctvím, výkladu dějin a významu jednotlivce v historii, ale divácky to zrovna moc nadšení nevzbuzuje. Takže je vlastně od Lucase milé, že toto rozuzlení zabalil do tak divoce špatného filmu, který každou chvíli vybízí k pobaveným komentářům. (12.10.2015)

Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii se přede mnou otevřel kompletně nový svět. Příběh vrcholí. Každou další minutou mi buší srdce víc a víc. A není to jenom těmi bombastickými efekty. Galaktická apokalypsa s tváří kancléře Palpatina obrací Anakina na svoji stranu, která se utápí v nejčernějších zákoutích Síly. Rozkaz 66 budu mít navždy zakódovaný jako povel k jedné z nejtíživějších scén vůbec, ono památných momentů je tady tolik, že by se všechny nevešly ani do Hvězdy smrti. Souboje mohly být možná propracovanější (stále jsem namlsaný hbitým a efektním fightem Obi-wan vs Darth Maul), ale i tak jsou dosti napínavé. Snímek je depresivní, strhující, impozantní, bouřlivý, temný, tragický, ale téměř do detailu dokonalý. Celkově jsou SW pro mě nejlepší filmovou sérií vůbec, je to ohromně fascinující svět a celé univerzium SW je tak obsáhlé, že jej lze zkoumat stovky hodin. Ať mi nikdo netvrdí, že tohle si George Lucas vymyslel, to není možné. Tohle je prostě jen předaleká realita a George nám ji sem přišel převyprávět. Jedinečné! 113 miliónů dolarů(rozpočet)/850 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/312 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (05.03.2006)

Temná strana síly tomu sluší. Přesto si ani zpětně nemyslím, že dává větší smysl těm předchozím; právě naopak ve světle (pardon stínu) tohoto dílu o to více vyplouvá na povrch jejich naprostá zbytečnost. Obrovskou chybou je nevyrovnané tempo. Úvodních patnáct minut strhne monumentální bitva, poté následuje nudná hodina se škrobenými ochotnickými dialogy a nakonec se to v poslední hodině přepne ve vážné drama s přesvědčivými (pouze v rámci Star Wars universa samozřejmě) postavami. Velká škoda je, že přerod Anakina ve Vadera působí nevěrohodně a uspěchaně. Představa, že tato psychicky labilní postava by měla být tím samým ztělesněním živoucího charismatu z původní trilogie je směšná. Slabší momenty zachraňuje stylově přehrávající Ian McDiarmid. Největším faux pas je, že ač by to mělo být vzhledem k tragickému podtextu (nejen) citově vypjaté, tak naprostý opak je smutnou pravdou. Na plátně se sice děje něco technicky působivého, ale citově zcela chladného. (20.05.2005)