Kafarnaum

12-ročný chlapec zažaluje rodičov za to, že ho priviedli na svet. Šokujúce? Šokujúce to môže byť len pre tých, ktorí nikdy neopustili svoju slonovinovú vežu odtrhnutú od reality. Smutné pravidlo demografie hovorí, že veľa detí sa nerodí vtedy, keď je bohatstvo, ale vtedy, keď je chudoba. Akonáhle spoločnosť dosiahne určitý stupeň blahobytu a hlavne vzdelanosti, automaticky stratí záujem sa reprodukovať. Viktor Orbán a Vladimir Putin sa prudko mýlia, ak si myslia, že zdvihnú pôrodnosť vysokými prídavkami na deti. To už dávno nikoho nezaujíma. V tomto filme sme však na opačnej strane barikády. Tu platí, že "jediným bohatstvom chudáka sú jeho deti". Otras. Časť filmu, kedy Zain opatruje malého Yonasa v chatrči z vlnitého plechu, je tá najsilnejšia. Tento film v človeku zanechá pocit, že život je niečo, čo by nemalo byť. (26.09.2019)

Poslední film Nadine Labaki už ze synopse hrozil rizikem obvyklého misery porna pro západní publikum, jehož hrany se několikrát rozhodně dotkne a to zejména ve scénách zabírající černošského bumbrlíčka potácejícího se zmateně po Bejrútu s umazanou papulou od sunaru. Co však režisérku vykupuje je její libanonská příslušnost díky které působí film po celou svoji stopáž autenticky (dle všeho byla spousta záběrů natáčena guerillově), chaos a špína ulice jsou hmatatelné a hlavně nejsme obtěžovány arogantními vizemi idylických nadějí a vykoupení, jež podobným tématům přisuzují západní tvůrci, aby se sami pozvedli na duchu. Cafarnaúm po celou dobu zůstává v Bejrůtu a pokud zobrazované problémy srovnává v rámci globalismu, nedělá to slovy, ale rozmisťováním západním popkulturních fenoménů po scéně, ať se již jedná o bezzubého bratrance Spider-Mana, plyšové mimoně v dětských postýlkách za zdmi slumu či mikimauze usmívajícího se na bezútěšnou situaci jedné ztroskotané rodiny. Nejvíce se však místo působení autorky projeví v samotném syžetu, který zásadně odporuje klasickému západnímu vnímání rodiny jako pevného kruhu, jež musí zdolávat příkoří okolí v pevném objetí. Zde je rodina ten největší nepřítel, slabošsky bránící v rozletu, ambicích a budoucnosti, nepřítel od kterého je třeba se odpojit na prvním místě. Právě problematický aspekt tradiční rodiny a jejího posledního slova v rozhodování o svých potomcích (se kterým Labaki jako žena v arabském světě nejspíše také měla zkušenosti) je zde poměrně originálním motivem, jež může v zemích prvního světa vypadat extrémně, nepatřičně, odvážně či skandálně, ale z hlediska společenského rozvoje daných zemí je třeba o něm mluvit. PS: Zain Alrafeea je dětský Robert De Niro. (25.05.2019)

Napsat, že je to krásnej film, vzhledem k jeho obsahu nejde. Film ze špinavejch ulic o vyřazenejch lidech, s dětským hercem v hlavní roli, to je už samo o sobě smutný jako prase. Ale ten kluk v hlavní roli, Zain, ten tomu dal takovej šarm a velký srdce, že film přežijí i starostlivý evropský mámy, kterejm budou z toho co uviděj vstávat vlasy hrůzou. 80% (14.04.2019)

Nekompromisní pohled do života nejchudších částí Libanonu (a vlastně nejen něho). Vyčítat N. Labaki prvoplánovost v citovém vydírání kvůli tomu, že točí film o tvrdém životě malých dětí není na místě. Protože jak je to jednou o dětech, vždy je to o emocích. A když je to autentické, což v tomto případě je, je to o to silnější. Hořkosladké drama plynule přechází z problémů chlapce z početné rodiny na problémy ilegální imigrantky a i přes to, že se dvě hodiny občas opravdu zdály až moc, zvlášt v kombinaci s tíživou atmosférou snímku, nakonec (a tady přicháží SPOILER!) všechno víceméně dobře dopadne. A divák odchází alespoň trochu vyklidněn. (09.10.2019)

Beze sporu velmi silný příběh, jenž chytí za slinivku. Hlavní nehrdina je zástupcem celé generace osůbek, které se narodily jen proto, aby se na světě plácaly od ničeho k ničemu. Nejlépe to vystihnul kolega Verbal. K tomu není co dodat. Dokud se budou tyto osoby množit jako krysy, bude to průser. Za mne 85%. (11.05.2020)