Moulin Rouge

Ač se tvůrci snažili držet na hranici snesitelného a úsměvně pompézního kýče z červené knihovny, tak bohužel až příliš často sklouzávají k hloupé, hlučné (není tu snad ani vteřina ticha či scéna, kdy by se někdo nepitvořil, nevřeštěl, nepištěl apod.) přeplácanosti tak plné střihů, že to snad musí být zapsané v Guinessově knize. Ovšem jednou za čas si to sedne a tak například při tangu či milostném duetu Satine s Krystiánem jdou všechny výtky stranou, jelikož v tu chvíli není co Moulin Rouge vytknout. Škoda, že podobně silných a působivých momentů není ve snímku o něco více, ale na druhou stranu, ono jich tam zase až tak málo také není. (28.12.2006)

Moulin Rouge nezestárl ani o píď. Je stále stejně křiklavě barevný a stále stejně baví. A to muzikály nemusím. Bazz Luhrmann dokázal něco, od čehož se už ani sám dál nedokázal odpíchnout. Položil základy filmového muzikálu a vybrousil ho tak bravurně, že jsem na úplném konci zkrátka neměl slov...95% (22.02.2015)

Občas si říkám, že snad ani není možné, aby existovala tak přesně vybalancovaná hranice ohlušující řvavosti a neopakovatelné nádhery. Veleromantická záležitost, ve které se zároveň skrývá obrovské množství napětí, v čele s mojí nejoblíbenější filmovou scénou vůbec: Skrývání hlavní dvojice, geniálně vygradované až do dokonalého Because she doesn't love you! momentu. Vrchol filmového umění a nejcitovější záležitost. Díky, pane Luhrmanne, za nejlepší film, jaký jsem kdy viděl. (23.12.2004)

Víc barev! Víc emocí! Víc lásky! Víc střihu! Víc hraní (=přehrávání)! Víc osudu! Víc snů! Víc znamení! Víc víců! Zviditelníme hollywoodský neviditelný styl! Vezmem nejslavnější sny z továrny na ně, vytřídíme zásadní kousky, slepíme je nejslavnějšími songy, přidáme pozlátko, flitry a květiny! Budu vyprávět nesmírně efektivně, jednoznačně a hlavně efektně a neřeknu NIC!!! Zapomněl jsem na něco? Ano!!!! Zapomněl jsem na "!!!!!!!" !!!!! Jsem Baz!!!!! +++++ Nene, jsem Subjektiv a už si na Luhrmanna hrát nebudu - neumím jako on neříct nic tak povedeně. Divím se, že ono nic může řadu diváků tolik dojímat - mou pozornost Moulin Rouge poutá jen tím, jak je udělán a kde se inspiroval. Luhrman mě fascinuje ve chvílích, kdy mě zahlcuje vjemy, mnoha postavami, přeplněnou scénou - čím méně postav na scéně má, tím smutnější výsledek. Davové pasáže jsou brilantní, skupinové mnohdy zábavné, při omezení se na dvojice se cítím trapně a chvíle samoty si nezasluhují slov. Čím větší intimita, tím větší hrůza. Čím delší prostor k zamyšlení (toho se režisér snaží věnovat co nejméně), tím větší otrava. +++++ Nejvíc mi ale vadí, jak je ten film pokrytecký. Jednou tváří se snaží ukázat svou přechytralost v pastišování, poučenosti, formální vypiplanosti a druhou stejně cílí nejjednodušším způsobem na diváka, co si chce u filmu pobrečet nebo vypnout. Jedněm říká: "Správně, máte právo na příběh o opravdové lásce," a druhým: "Nojo, oni jsou trochu jednodušší, ale to ještě neznamená, že je nemohu mít rád - jako děti." Slabé ***. (25.10.2014)

S tou stylizací sice vnitřně zápasím a ne málo, ale vytvořit po r. 2000 v žánru muzikál něco takhle originálního, za tu kapitulaci tentokrát stojí. Pulzující emoce, rychlý a přitom přehledný střih, báječné herecké výkony, vše v bláznivém hudebně-kostýmním guláši, který však doopravdy funguje. Velké plátno prakticky povinnost. Zajímalo by mě, co na to Bollywood. (27.12.2006)