Maják

Eggersova Čarodějnice mě svého času hodně nadchla, rozhodl jsem se proto dát nakonec šanci i Majáku, byť mě poněkud odrazovalo obsazení (Pattinsona moc nemusím a Dafoa už vůbec ne) i ta retro forma (podobně jako mě odrazuje třeba u Pawlikowského Idy nebo Studené války). A když konečně naběhly závěrečné titulky, můj dojem byl takový, že kdybych ten film ignoroval, o nic moc bych nepřišel, ten film je divácky nepřátelský a skrz naskrz divný, ať už ve svém celkovém vyznění, nebo třeba v tom, jako by dělal velkou věc z toho, že muži masturbují, pouští větry, nebo páchnou, pokud se nemyjí - v tomto ohledu mi ta Pattinsonova zdrcující nekončící replika, v níž vyčítá Dafoeovi všechno, co mu na něm vadí - "Mám tě plný zuby! Zvracel bych z tvýho smíchu, tvýho chrápání a z těch tvejch zatracenejch prdů. Ty tvoje zatracený prdy! Smrdíš jako chcanky, smrdíš jako semeno, jako shnilý péro, jako zanícená předkožka, jako když spařená cibule píchá s kadibudkou na hnoji. A já mám toho smradu po krk. Toho všeho! Je mi z toho zle, ty zatracenej ožralo. Ty zatracenej, bezcennej, prolhanej zkurvysynu! Přesně to jsi! Jsi zatracenej, ožralej, ukecanej, mrňavej, posranej lhář. Lhář!" - přijde zoufale nepřesvědčivá a bytostně novodobá - nevěřím, že na konci 19. století by někdo někomu vyčítal - nebo vůbec mohl říct - něco takového. Btw. silně mi to připomnělo skvělý ruský film Jak jsem strávil tohle léto, a to skoro tolik, až jsem v pokušení se domnívat, že zde zafungoval jako inspirační zdroj. (06.02.2020)

Robert Eggers zde dokonale vysvětlil, odkud se vzalo úsloví, že někomu šplouchá na maják. Tohle bylo opravdu intenzivní halucinogenní představení s úžasnou bouřlivou atmosférou, kde se divák jednak dozví, kolik dřiny může taková práce na majáku zahrnovat, nebo kolik minimálně dříve obvykle zahrnovala. Nehledě na to, že se může poměrně brzy stát, že člověk v takovém prostřední podlehne paranoie, alkoholismu a nakonec i šílenství. Skvělý herecký galakoncert, ve kterém Pattinson boří zažité mýty o tom, že je odporná toporná píča pocházející z té trapné nechutnosti o svítících upírech. Tohle úplně není tip filmů, které bych vyhledával a následně u nich proháněl mých 20 čísel. Přesto jsem se ty necelé 2 hodiny nijak zásadně nenudil a netrpěl. [74 %] (07.01.2022)

Skvěle temná báchorka kdesi z moří Nové Anglie, která vytrvale vrší množství hnusárniček, střípků starých námořnických legend a napětí, herci excelují současně s tím, jak jejich postavy magoří, zapeklitá zašlá angličtina a ambientní doprovod hezky uchu lahodí. Všeho všudy slušně čertovská zábava a palec vzhůru ⚓️ (23.12.2019)

Ako by to vyzeralo, keby Melville napísal weird tale? Ďalšia skvostná štylistická hra Roberta Eggersa, ktorý po The VVitch opäť geniálne rekonštuuje dobový jazyk a žánrové motívy. Čiernobiela kamera je nádherná a konečne ju má v ruke niekto, kto vie ako nasvietiť scénu a nejde tak len o umeleckú pózu. A ústredne duo je absolútne famózne. Willem Dafoe podáva životný výkon, kedy človek úplne zabúda na slávneho herca, ktorý hrá postavu, ale pred očami sa mu zjavuje skutočný pomätený námorník. (16.01.2020)

"Pojďte pane, budeme si hrát." Maják... hutná, slizká depka, kde chlast teče proudem a stěžně jsou vztyčené v dál. Jedna nestačí zírat, co s drsným chlapem udělá trocha toho nepohodlí. Ovšem nejsem siréna mořská a nejsem oblouzena neukojitelným chtíčem, abych je zcela pochopila. I když.. Možná k tomu mám nepatrně nakročeno. (02.07.2021)