Zatoulaný

Mandragora: Freelancer Edition (nechybí ani bohatý milovník hudby - sadista či zdrogování klienta za účelem vybílit mu bejvák). Syrový naturalismus cením do chvíle než se začne jednat o explotaci a ta vehemence ukázat naprosté dno tím, že tuberkuloznímu protagonistovi nezbývá než pít z louže a spát s hlavou na obrubníku vprostřed ulice se k ní už nebezpečně blíží. Pokud ocením snímek za to, že se svými výjevy neohlíží za salónními straight liberály z Prajdu a přiznám, že jedna scéna mě svojí nenadálou něhou emočně rozložila (lékařka), nemůžu pak přehlížet, když se film i přes svoji pointu nevymanitelnosti snaží mít nějaký vývoj a je nucen tím dohnat hrdinu až na kraj lehké mentální retardace. (16.10.2019)

Film má jednu dominantu, a tou je postava Léa. Jak je napsaná, hlavně zahraná a herecké výkony jsou dle mě nejlepší nosnou osou celého filmu (ne jen Félixe Maritauda, ale jeho především) ruku v ruce se zpracováním. Depresivní scény jsem přežil, protože ty vždy nemusím a snímek ve mě zanechal rýhu v duši. Úplně jsem cítil tu špínu, pach a pot a maskéři odvedli profi práci. Samozřejmě velký dík agnusovi za překlad na GT ... 71089 (26.10.2023)

Letošní Oscary sice vyhrál nudnej Nomadland, ale myslím, že pravej nomádskej život ukazuje tenhle syrovej a smutnej film. Je to sice subžánr, plující bez nějaké zápletky od jedný kuřby k druhý, ale tak to má bejt, hlavně nepropadnout sentimentu. Závěrečnej útěk hlavního hrdiny zpět do ulic, mně jen potvrdil, že těmhle lidem není pomoci. Tři a půl pecek. (22.05.2021)

Hodně nekomfortní sonda do životního koloběhu jednoho prostituta. Snímek je velice znepokojivou studií o sebedestrukci a následném pádu na absolutní dno jedné lidské duše, a je zároveň nepřikrášlenou reflexí temné betonové džungle jménem Paříž. Naturalismus ve vrcholný formě. Frustrace zaručena.... 7,6 předkožek z 10 [#PRIDE2020] (18.06.2020)

Příběh francouzského prostituta, obklopeného drogami a nesmlouvavým prostředím, v němž není místo pro lásku, ukazuje, jak snadné je spadnout až na dno lidské společnosti. Režisér Camille Vidal-Naquet ve svém celovečerním filmovém debutu jde až na samou dřeň, když se nerozpakuje před diváka rozprostřít paletu opravdu drsných, explicitních scén, v nichž se obnažuje nejen hlavní protagonista, dvaadvacetiletý Léo, ale především pokřivený svět těchto lidí, svět plný agrese, násilí, tvrdých loktů a bezskrupulózních kšeftů. Je to film, který i přes všechny zhnusující pocity, jimž se divák během sledování prostě neubrání, pracuje s myšlenkou, že ta největší vášeň vyvolává bolest a zklamání. #mezipatra2018 (12.11.2018)