Režie:
Sidney LumetScénář:
Frank R. PiersonKamera:
Victor J. KemperHrají:
Al Pacino, John Cazale, James Broderick, Carol Kane, Charles Durning, Lance Henriksen, Dominic Chianese, Chris Sarandon, Robert Costanzo, Tom Towles (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Sonny (Al Pacino) a Sal (John Cazale), dvě nuly, které hnány životní nouzí vstupují do banky, aby ozbrojené uzmuly kus svého štěstí. Než se stačí vůbec zorientovat a zjistit, že bankovní trezor zeje prázdnotou, jsou nezkušení zlodějíčci v hledáčku policejních složek a dravých médií. Sonny a Sal mají náhle na krku z jedné strany rukojmí, z druhé strany, vedle dozorující policie, širokou veřejnost, v jejíchž očích zosobňují lidové hrdiny. S tím, jak se zvyšuje napětí, dochází v bance čerstvý vzduch a spolu s ním také veškeré legrácky a čepýření. Situace se pomalu, ale neúnosně blíží ke svému konci… 22. srpna 1972 byla v Brooklynu naplánována bankovní loupež, která neměla zabrat více jak dvacet minut. Nakonec John S. Wojtowicz, ozbrojený nejen palnou zbraní, ale především znalostí mafiánského filmu Kmotr (1972; účinkoval v něm právě Al Pacino), s psychicky nevyrovnaným kumpánem Salvatorem A. Naturalem, drželi rukojmí po čtrnáct hodin. Jedním z hlavních motivů k loupeži bylo pro Wojtowicze získání finančních prostředků na chirurgickou přeměnu pohlaví svého transsexuálního partnera, Elizabeth Edenovou. Netradiční kriminální událost mistrovským způsobem převedl o tři roky později na stříbrné plátno režisér Sidney Lumet (Dvanáct rozhněvaných mužů, Sestup Orfeův, Zastavárník, Vražda v Orient expresu). Společensko-kritickému dramatu nelze upřít jak nadsázku, s níž se umně líčí absurdní charakter celé loupeže, tak přesnou psychologickou drobnokresbu všech zúčastněných vystavených nezměrnému tlaku. Velkou zásluhu na tom nesl strhující scénář Franka Piersona, jenž za něj získal oborovou cenu Writers Guild of America i Cenu Akademie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (376)
Instruktážní video o tom, jak v žádném případě nepostupovat při pokusu o přepadení banky. V roli hlavního figuranta, který nám předvede všechny typické chyby začátečníků, exceluje Al Pacino. A to tak, že svým výkonem naprosto zastiňuje všechny ostatní. Což vzhledem k zajímavosti většiny postav je spíše na škodu; dvojnásob pak v případě Cazaleho role. ()
Důkaz toho, že ty nejlepší scénáře občas napíše sám život... Příběh dvou lupičů, z nichž jeden loupí kvůli operaci na změnu pohlaví svého homosexuálního přítele, se totiž od počátku stává víc groteskou s oběma aktéry v hlavních rolích než bankovní loupeží. Zajatci banky se učí nakládat se zbraněmi lupičů, stejně jako volají domů svým známým. "Promiňte! Manžel chce vědět, kdy budete s tou loupeží hotoví." A tak ony dva lupiče nenapadne nic jiného, než si nechat přivézt autobus, odjet na letiště a navždy někam zmizet. "Podívej, jestli odsud odjedeme, už se do Států nikdy nevrátíme... Je nějaká země, kam bys chtěl speciálně jet?" "Wyoming." Pak ale první půli nahradí půle druhá a komedii pomalu nahrazuje drama o přežití. Je to zvláštní, ale i když v tomhle filmu nemáte ani pět minut plánování loupeže, jen čisté dvě hodiny života v jedné přepadené bance, nenudíte se u toho ani minutu. Nejlepší bankovní film, co jsem zatím viděla, ani po těch třiceti letech se mu žádný z novějších kousků nevyrovná. ()
Asi nejlepší role Johna Cazaleho. Sice tu má oproti vyčerpanému Al Pacinovi malý prostor, ale jeho Sal mi prostě utkvěl, jak furt tak bezprizorně a smutně koukal. Film je zajímavý hlavně minisituacemi během vyjednávání např. když Pacinovi stále volá pervert lačnící po znásilnění a smrti rukojmích, nebo pizzaman co je nadšený že se proslaví atd. Překvapí i mladý Lance Henriksen. ()
Sidney Lumet má rád společensky angažovaná témata zasazená do městského prostředí. Atmosféra ulice mu jde výtečně, i vedlejší menší roličky působí přirozeně a civilně.... Pacino opět výtečný ( vůbec v 70. letech měl mnoho příjemně obyčejných lidských rolí ) jen škoda, že druhá polovina již nemá tu správnou gradaci... ()
Psí odpoledne klame tělem. Začátek totiž vypadá jako nefalšovaná kriminální komedie, když se trojice ryzích amatérů vybavených pouze odhodláním a sebevědomím rozhodne přepadnout bankovní pobočku na rušné ulici, jenže nepočítá se spoustou větších i menších zádrhelů, které jim jejich životní ránu zkomplikují. Přes spoustu tragikomických situací ale divák záhy vycítí, že příběh směřuje jinam, do vyhrocenější a především tragičtější polohy. Sidney Lumet natočil svůj film podle skutečné události a při vší absurditě viděného je to celé nadmíru mrazivě realistické. Dokázal skvěle pracovat se svými herci a vytěžil ze zhobrazených událostí maximum emocí včetně nemalé dávky společenské kritiky nešetřící ani policejní nebo novinářské praktiky. V určité poloze to připomíná známý videoklip skupiny Rammstein Ich will. Pro mě jde o jeden z nestárnoucích filmů svého žánru, na kterém divák nenajde ani stopu obvyklé vykonstruovanosti podobných snímků. Celkový dojem: 95 %. ()
Reklama