Pahorek

Sean Connery spolu se Sidney Lumetem proti nesmyslnosti války, lidské agresivitě a rigidnímu myšlení, to vše zosobněné v nenáviděném pahorku uprostřed vojenské káznice. Když člověk dostane v šachu dobře rozestavené figurky, jakoby se to hrálo samo. A Lumet jich dostal celkem sedm - dobráckého černocha, zásadového opilce, zbabělého šmelináře, férového bareta, neústupného řídícího káznice, sadistického strážného a dušínovského bachaře. Rozehraná hra však nepřipomíná rozvernou říkanku na dobrou noc, ale psychologický teror jak pro své postavy, tak i pro samotného diváka. Nejvíc si považuji momentu, kdy Sean Connery odříkává všemožné paragrafy, a úplného závěru. Úchvatné dílo, co nenechá vydechnout. (18.01.2008)

Tohle je kárný tábor, tohle je pahorek a jestli nechcete vypustit duši na jeho vrcholu, koukejte poslouchat! Jasné?! JASNÉ?!!! ___ Poslouchat rozkazy. Poslouchat rozkazy a nehledět na jejich nesplnitelnost. Dezertéři, zloději, zbabělci a slaboši – pěkná sebranka. Co se z nich stane během následujících dní? Zocelení muži, zcela věrní své vlasti či pološílené trosky?___ Z lidí, kteří mají plnou hubu keců a přitom si nevidí na špičku nosu, mi vstávají chlupy na zátylku. V Pahorku jsou hned dva takoví a co je na nich nejhorší – mají pravomoc buzerovat své podřízené. Ty oslovují výhradně zvýšeným hlasem plným pohrdání. Copak na to mají právo, takhle deptat muže, kteří se prohřešili pouze snahou nezcvoknout z na hlavu postavené války? Jistěže ne, ale koho to zajímá? Kdo je vyslyší, kdo ví, k čemu dochází „za zdí“?___ Pahorek nemá zápletku v obvyklém slova smyslu. Vychází z faktu, že britské kárné tábory strašily své svěřence hromadou písku. Asi pětimetrovou hromadou písku, jejíž zdolání vypadá jako hračka. Nikoliv, běháte-li nahoru a dolů s plnou výzbrojí, v tom největším vedru, kdy vám slunce seškvařuje kůži. Člověk si až říká – raději schytat kulku na frontě než tohle. Lumetovi se za vydatné pomoci kamery Oswalda Morrise a herců, jež si jistě vytrpěli své, daří přenést na diváka část z nepředstavitelné fyzické a psychické zátěže. Nelidské zacházení s vězni a po většinu filmu ani náznak naděje ve změnu k lepšímu u mne vyvolávalo krajně nepříjemné pocity, o pár řádů převyšující zážitek z jiných, subtilněji zaměřených „vězeňských“ dramat. Scénář (nepřekvapivě podle divadelní hry) slovy neplýtvá. Buď jde o monolog kódového označení „buzerace“, či o dialogy, jež stejně nic neřeší a prohlubují celkovou beznaděj. Potěšující je snaha nekritizovat armádu jako instituci (neboť ta občas slouží svému účelu), nýbrž jednotlivce. Na Pahorku mě mrzí jenom tři věci. Bohužel právě ony tvoří neproniknutelnou bariéru mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. 1. Až do absurdně vypjatého finále jsem se nemohl zbavit dojmu, že by celý snímek bylo možné zhustit do nějakých osmdesáti minut. 2. Nepříjemnost neúnosných teplot by lépe vynikla v barevném formátu. 3. Vzniknout Pahorek o dva roky později a nebýt vázán původní divadelní hrou, mohly by být hrany některých již tak nepříjemných buzerkeců výrazně přiostřeny (po Kdo se bojí Virginie Wolfoové padla v této oblasti spousta tabu). 85% Zajímavé komentáře: Radek99, genetique (17.02.2009)

Celosvětový úspěch filmu nezapříčinila ani tak režie Sidneye Lumeta a filmový scénář, jako spíš kultovní literární předloha Raye Rigbyho, která vyvolala velké diskuze v Británii a stala se bestsellerem. Je to výjimečná dramatická látka, která není prvoplánově protiválečná, i když výpadů proti armádnímu systému se tam najde celá řada a hrdina snímku skončí v cele č. 8 konec konců proto, že odmítne splnit nesmyslný příkaz k útoku, který znamená masakr jeho jednotky. Spíš je to film o povaze a zvůli jakékoli moci, která není korigována veřejnou kontrolou, a snímek se tak podobá spíš těm lepším klasickým vězeňským dramatům. Film je skvěle herecky obsazený a slušně režijně zvládnutý. Byla to pro Seana Conneryho první velká herecká příležitost vymanit se z bondovské škatulky. Zajímavý je psychologický profil jednotlivých postav a z toho vyplývajících střetů. Celkový dojem: 90 %. (07.01.2008)

Vždy je pro mě těžké hodnotit snímky Sidneyho Lumeta. Jeho styl a témata, která si vybírá mi nejsou tolik sympatická a vyhledávaná. Přesto jeho snímky často shlédnu, hlavně kvůli obsazení, a bývám zklamán. Všechny jeho sociální a morální témata, které se snaží pečlivě vybudovaným snímkem divákovi přiblížit a donutit ho přemýšlet mi nepřijdou tak skvělé a důležité. Pahorek je moci a možnosti se rozhodnout. Je odmítnutí špatného rozkazu špatné? Otázky se rodí jedna vedle druhé, ale vše je zabíjeno nejen délkou, ale i pomalým tempem filmu, v kterém se toho zase tolik neděje. Kdo očekává od válečného snímku válku, střelbu a akci, bude zklamán, protože Pahorek je spíše o tom, co se stane když někomu dáte moc a když se někdo špatně rozhodně. Lumet mě opět nepřesvědčil o své výjimečnosti a přijde mi čím dál více jako prominentní režisér, jehož renomé je větší než skutečné schopnosti. Mám pocit, že film mohl obsahovat mnohem více a ne jen dvě tři témata točená dokola. (10.02.2008)

Během těch dvou hodin jsem si připadal, jako kdybych byl s nimi dva dny zavřenej. Neuvěřitelně reálný film, ve kterém nenajdete ani písmenko, ani gesto šustící papírem. Všichni se chovají tak, jak se chovají lidé, které tohle potká. Několik postav je prokreslených opravdu dokonale: Roberts, Wilson, Harris, ale kupodivu také felčar, King a McGrath. Nemusíte váhat ani nad tím, kdo herecky dominuje, Harry Andrews, a těžko si představit srovnatelný výkon v podobně echt negativní roli, jedině snad Větrovcův dabing, který svému obrazu hravě stačí. Těch nej Pahorek sbírá celou řadu, kromě možná jednoho z nejlepších dabingů všech dob a už zmíněné vypiplanosti postav je to také nejdrsnější představa vojny (mimo bojiště). Úplně jsem tu beznaděj těch chlapů cítil, a to jsem na buzeráku strávil v porovnání s nimi jen demokratickej zlomek... (15.09.2013)